.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

31.07.2004



Na iDnes vyšel zajímavý článek, který upozorňuje na knihu nějaké francouzské manažerky. Ta lidem radí, aby byli v práci pěkně líní, a zdůvodňuje proč.

Jedná se údajně o ekonomku jedné z největších francouzských společností. Nebudu to nějak rozebírat, uvedu zde jen pár jejich rad do života:

Jak se stát líným zaměstnancem

1. Zaměstnání je moderní forma otroctví. Uvědomte si, že firma není místem seberealizace. Pracujete jen kvůli platu na konci měsíce, tečka.

2. Je zbytečné snažit se měnit systém, tím ho jen posílíte.

3. To, co děláte, je vlastně k ničemu. Navíc můžete být ze dne na den nahrazen prvním blbcem, co příjde. Pracujte tedy co možná nejméně a věnujte trochu energie tomu „umět se prodat” a vytvořit sítě , abyste měli dostatek podpory a byli v případě propouštění nedotknutelní.

4. Nebudete souzeni podle toho, jak svou práci děláte, ale podle vaší schopnosti se poslušně podřídit.

5. Nikdy a pod žádnou záminkou neberte místo s odpovědností, museli byste pracovat více za stejný plat.

6. Najděte si nejméně užitečná místa v těch největších firmách: poradenství, expertizy, studie nebo vývoj a vyhýbejte se jako moru práci v terénu.

7. Jakmile toho dosáhnete, vyhýbejte se změnám, jen příliš viditelný zaměstnanec bývá vyhozen.

8. Naučte se mezi kolegy rozpoznat ty, kdo jako vy přestali systému věřit, protože si uvědomili jeho absurditu.

9. Buďte srdeční na všechny, kdo ve vaší firmě pracují na dobu určitou nebo poloviční úvazek, protože jsou jediní, kdo pracují.

10. Směšná ideologie firmy není opravdovější než učení marxismu-leninismu a časem se rozplyne. Stalin říkal, že na konci vyhrává smrt. Problém je vědět, kdy přijde.


Rady jsou to pěkné. Potíž je v tom, že s žádným bodem nesouhlasím {smile} Možná je to proto, že jsem nikdy nedělal (a doufám že ani nebudu dělat) v nějaké skutečně velké instituci.

Spíš ale s body nesouhlasím proto, že je to ironie a obrovská nadsázka.

Odkaz je zde, obávám se však, že vzhledem k tomu, jak iDnes své články archivuje, bude za pár dní nepřístupný.


Zadal White Dog, 31.07.2004 22:49:15, 11 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/1011

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Velká organizace - Karel (web)
(31.07.2004 23:45:16)

Hm, ja ve velké instituci delam ... a presto stejne jako ty s temi body nesouhlasim :o)

Ale musim rict, ze v te nasi organizaci znam hned nekolik (spis vic, nez min) lidi, kteri se temi body ridi.

Myslim, ze je to spis o lidech a ne o tom, jestli nekdo dela nebo nedela ve velke instituci ... natoz pak o nejakych bodech :o)
    


 - pixy (web)
(01.08.2004 10:29:42)

D-FENS tomu říká "vohnoutství". Tohle je přímo ukázkový přístup typického vohnouta.
    


Já souhlasím ... - 1049an
(01.08.2004 11:17:27)

... dělám ve velké instituci (státní správa) a souhlasím, že na tzv. "přežití za každého režimu" je tato filozofie ideální. Bohužel nejsem schopen se jí za všech okolností držet, ač bych to rád uměl. Rozhodně to v naší branži není nadsázka, jak uvádí autor článku; něco podobného radí starší zkušení úředničtí borci těm "mladým a dynamickým" už dávno, ještě před tím, než byla zmíněná kniha napsána.
    


Přesný popis státních institucí - Sokolík (web)
(01.08.2004 11:52:17)

Že se s těmito body nemohu ztotožnit je dáno pouze tím, že jsem začínal jako zaměstnanec v malé soukromé firmě a jako živnostník.

Dnes dělám ve státním podniku a mám dojem, že těchto 10 bodů vzniklo tak, že někdo u nás udělal interview.

U nás opravdu pracují pouze ti, kteří mají krátkou smlouvu a doufají v prodloužení.

Za posledních 10 let nedobrovolně opustili podnik co já vím pouze dva lidi a byli to přesně ti, kteří se snažili pracovat a změnit stávající systém práce.

Zkrátka žádná ironie ani nadsázka, ale krutá realita. Ale kdo to nezažil, ten to nemůže pochopit.
    


děsíte mě - johnny
(01.08.2004 21:12:26)

Jsem a ještě nějakou dobu (doufám) budu student. Vaše reakce mě docela teda děsí. Vím, že si myslíte, že "zmoudřím", až přijde na věc, ale já zase doufám, že se situace mezitím změní.
    

Re: děsíte mě - Arthur Dent (web)
(01.08.2004 21:25:54)

Nerad bych ti bral iluze, ale myslím že nepřestřelím, když napíšu, že všichni jsme si jako studenti mysleli, že až nastoupíme do práce, že to bude "jinak". A všichni jsme zjistili, že je to tak... {smile}
    

Re: děsíte mě - Petr (web)
(01.08.2004 23:40:12)

Lidi se dělí (mj.) do dvou skupin: fachčenka a nefachčenka.

Já se hrdě hlásím k té druhé skupině. Jsem také student (VŠ) a těch rad se řídím od nepaměti.

Avšak mám i kamaráda, který to s prací myslí naprosto vážně. Dělali jsme loni na brigádě spolu a musím přiznat, že byl asi tak 8x produktivnější. Bohužel nyní jsem použil své know-how a i přes svou životní filozofii získal svělý job. Kdybych měl kamarádovu pracovitost, to by bylo peněz (avšak ani tak si nestěžuji {smile}
    


Re: děsíte mě - loar (web)
(02.08.2004 13:27:37)

ale houby. Zjistili jsme, že je to tak, ale že je to ještě horší {smile}
    


Re: děsíte mě - 1049an
(03.08.2004 22:46:34)

Johnny, Johnny, Johnny... Jako mladý inženýr jsem se naivně domníval, že úřad čeká jen a jen na mne; měl jsem tisíce nápadů... Záhy mne obklopila gumová neviditelná zeď. Čím víc jsem do ní skákal, tím víc jsem se odrážel. Bylo to ještě za minulého režimu a ostatní mne naštěstí nechali s úsměvem "vyblbnout", protože věděli, že takhle skáče každé úřednické mládě. Každý měl místo jisté a každý věděl, že jej nemohu ohrozit; tak mne nechali vyšumět. Dneska - pokud si začneš vyskakovat - budeš velmi odborně zlikvidován, protože pud sebezáchovy kolegů funguje. Ubezpečuji Tě, že několik záminek pro ukončení pracovního poměru výpovědí dle Zákoníku práce se dá nalézt řádově během několika hodin.
    


ale jo - noname (web)
(02.08.2004 09:48:03)

já s těmi body naprosto souhlasím, je to opravdu strategie jistoty, ohnutých zad, žádné nervy, klidný spánek, stálý plat.
Každý to asi tak nějak vnitřně cítíme, každý na ty body časem přijde sám (mě to trvalo asi 7 let), nicméně ne pro každého je cílem.
Já vyznávím "více adrenalinové" zaměstnání, tj. snažím se seberealizovat, měnit systém, podřizuji se jen když je to dle mého názoru správné atd. Sice v každém zaměstnání vydržím rok, dva, na druhou stranu s každým zaměstnáním mi stoupá plat o minimálně 50% a všichni mí bývalí spolužáci co jen drží hubu a krok mají po těch 7 letech platy zhruba třetinové.
Není to tedy strategie pro ty, co chtějí něco dosáhnout, co chtějí vést tým, co chtějí mít vlastní firmu atd.
    


 - Vesničan (web)
(02.08.2004 12:16:55)

Kdepak, ty postřehy jsou stejně pravdivé a aplikovatelné, jako Parkinsonovy zákony. A s tím nikdo nic nenadělá, kdyby se na hlavu postavil. A, bohužel, v nich žádnou ironii a obrovskou nadsázku necítím. Ale možná je to tím, že už jsem přecejenom něco viděl: koně blejt, hada chcát, převrácenej komediantskej vůz...
    
HotLinks
Zpět na článek