.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

08.06.2005



Občas se setkávám s dotazy na něco nejoblíbenějšího. Kdosi se ptá kohosi, jaké jsou jeho nejoblíbenější filmy, knihy, jaká hudba a podobně. Otázka je to těžká, někdo má jasno hned, další má svůj žebříček oblíbeného čehokoliv nespecifikovaný, jiný ho průběžně mění.

Občas jsem přemýšlel, co bych řekl, pokud by se na to někdo zeptal mne.

Pokud by chtěl někdo zjistit, jakou mám nejoblíbenější hudbu, jaký film, jakého malíře a kdesi cosi, asi bych neodpověděl.

Pokud by se mě zeptali na několik oblíbených čehosi, tak bych se zhruba orientoval, ale jasno bych stále neměl. Vždyť třeba hudba, která se mi líbila když mi bylo dvacet, mě už tolik neoslovuje, malíř, jehož obrazy se mi líbily v patnácti, je u mě dnes pouhým řemeslníkem a podobně.

V mnoha oborech mám však jakési konstanty.

Tak třeba kdyby se mě někdo zeptal na několik hudebních skladeb nebo písniček, nevěděl bych přesně, ale vždy by tam bylo něco od Hendrixe. Tím nechci říci, že je pro mě Hendrix jasné číslo jedna. Tím chci říci, že mě vždy napadne.

Stejně tak u filmů bych jistě jako první řekl „Čarodějky z Eastwicku”, ačkoliv jsem si naprosto jist, že jsem viděl hromadu filmů, které jsou podle mého vkusu lepší.

U malířů bych ani minutu neváhal s Pieterem Bruegelem starším, i když je jistě spousta jiných výtvarníků, kteří by si zasloužili být na prvním místě.

A podobně je to u knih. Pokud by někdo chtěl, abych mu vyjmenoval své nejoblíbenější knihy, váhal bych. Seznam je rozsáhlý, průběžně se mění, sám pojem „nejoblíbenější” je trochu nejasný.

Vždy by mě ale napadla jedna kniha, která by na pomyslném seznamu neměla chybět. A o té je tento příspěvek.

Poprvé jsem ji četl když mi bylo asi dvanáct. Poutavý cestopis, trochu fantazie, trochu dobrodružství, hodně pohádka. Dobře jsem se bavil.

Když jsem ji četl ve dvaceti, viděl jsem drsnou antiutopii a grotesku.

Teď nacházím spíše filosofický román a krutou satiru.

Autor píše vskutku brilantně a toto jeho dílo považuji za špičkovou ukázku toho, jak má čtivá a poučná kniha vypadat.

Ne nadarmo byl tento román několikrát zfilmován.

Ale dost řečí, je čas na ukázku. Je z posledního dílu románu. Zatímco první dva díly jsou spíše fantastickou báchorkou, třetí díl je trochu sci-fi a hodně satira, čtvrtý díl je už pouze zdrcující kritikou. Ale kritikou krásnou, brilantně psanou.

V ukázce autor knihy popisuje, jak se dostal na místo, kde žijí velmi ušlechtilí a úctyhodní obyvatelé. Sám vypravěč je nadšen a po čase je vyzván, aby svému hostiteli vysvětlil, jak to chodí v jeho domovině.

Jeden z dotazů zní, kdo že jsou právníci. Autor se tedy dá do popisování tohoto stavu:

Ujistil jsem Jeho Blahorodí, že právo je věda, kterou jsem mnoho nepěstoval, až na to, že jsem zbůhdarma zaměstnával obhájce pro křivdy, jež se mi staly, že mu však vyhovím, seč budu.
Řekl jsem, že je u nás společnost mužů, vzdělávaných už od mládí v umění dokazovat slovy, že bílé je černé a černé bílé, podle toho, jak se jim zaplatí. Této společnosti otročí všechen ostatní lid. Tak například mému sousedu se zachce mé krávy, i zjedná si právníka, aby dokázal, že má ode mne krávu dostat. Musím si pak zjednat jiného, aby obhájil mé právo, neboť je proti všem právním řádům, aby směl člověk mluvit sám za sebe. Nuže v tom případě jsem já, řádný majitel, ve dvojí velké nevýhodě. Předně, ježto můj právník je téměř od kolébky vycvičen v hájení lži, octne se naprosto mimo svůj živel, má-li najednou hájit spravedlnost. A protože je to dílo nepřirozené, dá se do něho vždy s velkou neobratností, ne-li přímo se zlou vůlí. Druhou nevýhodou je, že můj právník musí postupovat s velkou ostražitostí, jinak mu soudcové udělí důtku a jeho spolubratří ho vyobcují jako člověka, který poškozuje právnickou praxi. Mohu tedy zachránit svou krávu dvojím způsobem. První je ten, že přeplatím dvojnásobným palmare obhájce svého protivníka; ten pak zradí svého klienta a nepřímo naznačí, že má právo na své straně. Druhý způsob je ten, že můj právník vypodobní mou věc ve světle co nejnespravedlivějším a připustí, že kráva patří mému protivníkovi: povede-li se to obratně, jistě tím získá přízeň soudce.
...
V obhajovací řeči se bedlivě vystříhají pojednávat o podstatě věci; zato zdůrazňují hlučně, nakvašeně a do omrzení vedlejší okolnosti. Tak třeba v případě, o němž jsem se zmínil: nikdy se netáží na to, jaké právo nebo nárok má můj protivník na mou krávu; nýbrž je-li ta kráva hnědočervená či černá; má-li dlouhé či krátké rohy; je-li niva, na níž ji pasu, okrouhlá či obdélná; dojí-li se kráva doma či venku; jaké má choroby a podobně; potom vezmou na potaz precedenty, odročí znovu a znovu při a za deset, dvacet nebo třicet let dojdou k rozhodnutí.
Dlužno též podotknout, že tato společnost má vlastní hantýrku a hatmatilku, které žádný jiný smrtelník nerozumí. V ní jsou sepsána všechna její práva, která ještě pečlivě rozmnožují; tím naprosto zplichtili samo jádro pravdy a lži, a práva a bezpráví; a tak se až za třicet let rozsoudí, patří-li pole, které mám po předcích ze šesti pokolení, mně nebo cizímu člověku, vzdálenému tři sta mil.


Tolik dnešní ukázka. Celý román je tak neuvěřitelně aktuální, až je to s podivem.

Víte už, co to je za literární dílo a kdo je autorem?


Zadal White Dog, 08.06.2005 22:02:16, 25 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/1407

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Jsou to - Petr (web)
(08.06.2005 22:25:27)

Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta
    

Re: Jsou to - Lavor (web)
(08.06.2005 22:34:00)

ted jsem docet' a premyslel, jestli se pochlubit chatrnym kulturnim rozhledem; pak si rikam, ze lepe nechat jahuy premyslet, az budou zitra posluhovat hvajninimum (jestli si to jeste dobre pamatuju), co to je za dilo, ale je to tady rychleji nez foto paroubkovy kralovny v blesku;
kazdopadne se pripojuju k WD, ctive, vtipne, nadcasove, dokonale, malo takovych veci
    


 - Keff (web)
(08.06.2005 23:42:26)

Poynal jsem kniyku, ale jeste necetl... Diky ze jsi se o ni zminil, je na seznamu veci 'ktere musim udelat, kdysi jsem o nich vedel, ale zapomnel jsem'.
Naopak ti doporucim nadhernou ironickou antipohadku, Candida od Voltaira (a nadavkem celou sbirku jeho spisu, jsou uzasne krasne napsane, jen me u cteni napada, jak se asi musel Voltaire citit ve sve dobe kdyz ji o stovky let predbehl...)
    


Četl jsem to - Arthur Dent (web)
(09.06.2005 07:06:06)

až asi v pětadvaceti a stálo to za to. Gulliver je povinné čtení pro každého misantropa, co si podobně jako Swift myslí, že lidi nejsou "v jádru dobří" ani "moudří", ale že jsou pěknej ksindl...
    

Re: Četl jsem to - Lokutus (web)
(09.06.2005 09:03:43)

Tak to je přesně pro mě. {smile}
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 09:11:06)

Arthure, s tím misantropem jste to vzal hodně velkou zkratkou, to by bylo na samostatné téma, ne !? {smile}
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 09:14:32)

Já toho Swifta četl asi v patnácti a bylo to tuze brzo, moc jsem si to neužil....{smile}
    


Re: Četl jsem to - Mormegil (web)
(09.06.2005 10:49:16)

A to jsou Gulliverovy cesty ještě dost mírné, třeba takový Skromný návrh ([wikisource.org/wiki/A_Modest_Proposal]) je poněkud drsnější satira...

(Jinak -- ani nevím, jestli jsem tu knihu četl celou, kousky jsem četl když mi bylo...nevím...deset? A dost se mi to líbilo (asi hlavně kvůli obrázkům {smile} ), ale už si nepamatuju skoro nic. Přesto jsem knihu tipnul správně, ale spíš z popisu než z úryvku.)
    


Re: Četl jsem to - White Dog (web)
(09.06.2005 11:23:58)

Je krásné, jak na dílo jednoho člověka, v tomto případě Swifta, může být více názorů. Třabá já z knihy o Gulliverovi rozhodně nezískal dojem, že si Swift o lidech myslí, že jsou ksindl, naopak. Našel jsem tam spíše víru v to, že lidi jde změnit k lepšímu a že má smysl se o to pokoušet. Proč by také jinak Swift Gulliverovy cesty psal, že {smile} Tím ovšem nechci tvrdit, že můj dojem je správný.
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 11:42:29)

Já už Arthura výše upozornil, že by to jeho expresivní vyjádření stálo za to upřesnit. Snad to okomentuje sám.
    

Re: Četl jsem to - Arthur Dent (web)
(09.06.2005 12:09:56)

Swift byl misantrop, viz jeho životopisy, a Gulliverovy cesty jsou docela silně misantropické dílo. Rozhodně jsem v něm nenašel nijakou "víru v nápravu člověka" - asi jsem ji tam ani nehledal. Naopak - konec té poslední cesty, té s Hvajninimy a s Jahuy, je silně poznamenán rezignací na jakoukoli snahu cokoli zlepšovat.

Stačí si třeba všimnout, s jakým odporem popisuje Swift "člověka zblízka" - tedy obra. {smile}

PS: Před časem vyšla v Reflexu Causa Swift...
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 12:42:28)

Bravo. Jen jestli si pod tím termínem misantrop představujeme všichni totéž. Já mám zkušenost, že vůbec ne {smile}
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 12:50:12)

Je správný třeba tento výklad ? [www.penkavcivrch.cz/cjl/dila.php?dilo=1336&spisovatel=36]
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 12:55:48)

Do prkýnka já se to snad s těmi odkazy...sorry, je třeba dát vyhledávání, heslo Misantrop (2-Novák)
    

Re: Četl jsem to - Arthur Dent (web)
(09.06.2005 13:00:49)

A co ten nejjednodušší výklad: "Misantrop nemá rád lidi". Tedy misantrop jako protiklad "filantropa".

Pokud bude filantrop "optimistou" ve vztahu k lidskému chování, jeho slabostem i přednostem, tak misantrop je v tomto vztahu skeptikem.
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(09.06.2005 13:16:42)

No právě. To je ten slovníkový výklad. Jenže Misantrop je postava ze hry, mnohovrstevnatá, jako každý z nás, lze jí vykládat mnohým způsobem. Např. "bezohledný sdělovatel SVÝCH Pravd". A to už se ke Swiftovi hodí skoro stejně, jako filantrop k misantropovi, protože právě Swift ukazuje na relativitu Pravd, vyplývající z odlišných pozic pozorovatele {smile} Tyhle zjednodušující charakteristiky ve vztahu k člověku jsou spíš zneužívány jako nadávky.
    

Re: Četl jsem to - Roj (web)
(10.06.2005 03:03:29)

Misantrop byla vzdycky prezdivka vitezky kazdorocne poradane souteze o "miss antropologie".

Predloni to vyhrala moje znama. Venuse z Dolnich Vestonic.
    

Re: Četl jsem to - Alka (web)
(10.06.2005 11:44:08)

Jo, to je kost.
    


Re: Četl jsem to - Bedřich (web)
(14.06.2005 12:53:00)

Arthurova definice je správná. Mizantrop není "bezohledný sdělovatel svých pravd". Ta postava ve hře se přeci jmenuje jinak a hra se jmenuje Misantrop proto, že hlavní hrdina je mizantrop (ve smyslu slovníkové definice).
    


Re: Četl jsem to - Bedřich (web)
(13.06.2005 10:01:14)

Podle mě misantrop nebyl, viz jeho životopisy a korespondenci. GC za misantropické dílo nepovažuju. To, co píše JS o lidech, cítí víceméně každý z nás (občas nebo stále podle míry narcismu). Někdy nám připadá, že jsou všichni ostatní póvl, mrňaví pišišvoři, jindy (když máme třeba tvůrčí krizi) si zas myslíme, že jsme nic a že všichni kolem jsou obři, což nás štve, takže hledáme a vidíme (a cítíme) kdejaký jejich nedostatek a je nám protivný pach člověčiny. Poslední část není rezignace, alébrž hledání cesty, jak se k lidem dostat, tj. přijmout "hovno", přijmout to živočišné (kůň), přízemní, ten zápach. Ve Swiftově době plné voňavek a etiket to muselo být hodně těžké. Ale je vidět, že Swift se ohromně snažil.
    


Re: Četl jsem to - e.t. (web)
(09.06.2005 13:22:43)

No jo tak alespoň se zkusit vratit ke starejm znamejm na večírek. Tel. je tuším 267709 ovšem předvolbu neznám{big grin}
    


Re: Četl jsem to - mike (web)
(09.06.2005 20:05:31)

To zni dobre. Nejak jsem se s Gulliverem minul, ale z ukazky jsem ho kupodivu poznal.Ze bych si to jeste na stara kolena precetl?
    


aha... - paranoiq (web)
(09.06.2005 07:09:45)

Guliverovy cesty jsem bohužel nečetl, a jak vidím budu to muset dohnat. (tipovat jsem chtěl Jaroslava Žáka)
    


Misantrop nemisantrop - Bedřich (web)
(13.06.2005 09:44:58)

Z dnešního pohledu bych spíše řekl, že Gulliverovy cesty jsou přesným obrazem vývoje narcistické poruchy osobnosti. V prvních fázích k tomu samozřejmě patří misantropie, ale poslední část, ať to na první pohled z knihy tak nevypadá, pojednává o vyléčení (nebo přinejmenším o léčbě, a to i té misantropie).
    

Re: Misantrop nemisantrop - Alka (web)
(13.06.2005 18:24:45)

Ta Swiftova satira různých pohledů na člověka mě oslovuje. Exponuje všechny polohy lidství. Říká lidem - neberte se tak smrtelně vážně, usmívejte se, radujte se ze života.
Plně souhlasím s White Dogem, že Swift měl lidi rád. Misantrop je v hloubi duše nenáviděl. Ten měl rád jen sebe.
    
HotLinks
Zpět na článek