.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

10.06.2003



jiný se nenaučí cizí jazyk, další nenajde zaměstnání...
Nebudu se v tomto příspěvku zabývat lidmi, kterým není shůry dáno. Tedy lidmi, kteří nevynikají přílišnou inteligencí, kteří jsou z velmi špatných poměrů, kteří řízením osudu nemají šanci se vypracovat.
Řeč bude o lidech buď velmi inteligentních, pracovitých, případně z dobrých rodinných poměrů, prostě o lidech s dobrými předpoklady něco dokázat.
Příběh první: jazykový antitalent.
Můj dobrý kamarád, 26 let. Jazyky mu nikdy nešly. Na základní škole ještě zažil ruštinu. Ta mu nikdy nešla. Je otázkou, zda kvůli jeho neschopnosti nebo kvůli neschopnosti učitelek. Na střední škole se učil angličtinu. Ta mu také příliš nešla. O úrovni výuky cizích jazyků na středních školách na přelomu 80. a 90. let vím své. Vlastně by se dalo říci, že o žádnou úroveň nešlo. Nicméně můj kamarád, o kterém je řeč, dospěl k názoru, že na jazyky prostě nemá talent. V současné době ho jeden můj další kamarád učí latinsky. Kamarád který nemá podle svého mínění talent na jazyky se už latinsky učí asi 4 roky. Není schopen dát dohromady souvisle větu...
Je otázkou, zda je důvod ten, že podle svého vlastního mínění prostě „nemá na jazyky buňky”, nebo jestli si svou neschopnost následkem špatných zkušeností ze základní a střední školy prostě vsugeroval. Podotýkám, že nejde o žádného hlupáka.
Příběh druhý: věčný hledač zaměstnání.
Můj dobrý kamarád, 45 let. Nikdy neuměl jednat s lidmi. Je pravda, že to zřejmě bylo do značné míry dané výchovou. Vzdělání: VŠ (nebudu konkrétní, nerad bych aby ho někdo poznal). Jedná se o mimořádně sečtělého člověka s velkým přehledem. Jeho inteligence, tedy to, co je v módě nazývat jako IQ, je velmi vysoká. Jeho inteligence sociální je ovšem tragicky nízká. Tento člověk hledá již mnoho let zaměstnání, ovšem neúspěšně. Jeho názor v situaci, když se chystá na nějaký konkurs nebo se jinak uchází o zaměstnání: stejně mě nevezmou, mají to předem vybrané kdo k nim nastoupí atd...
Příběh třetí: cílevědomá chudoba.
Můj dobrý kamarád, 40 let. Vysoká škola. Práce zajímavá, leč poněkud špatně honorovaná. Ovšem naštěstí aspoň v oboru. Tento člověk má obecný rozhled, který by mu mohl kdokoliv závidět. Jeho schopnost analytického myšlení je zcela mimořádná. Ovšem tento člověk nepřetržitě přesvědčuje sám sebe, že jeho špatná finanční situace je dána osudem a je špatné se tomu nějak příčit. Prostě mu podle jeho názoru bylo dáno prožít život v chudobě a tímto směrem svůj život vede. Na tom by ovšem nebylo nic špatného, pokud by ostatním neustále nevysvětloval, jak je jeho situace beznadějná a jak nemá cenu vyvíjet jakoukoliv aktivitu, která by tuto situaci změnila.
Příběh čtvrtý: pomocný dělník s dvěma maturitami.
Můj dobrý kamarád, 45 let. Jednání s lidmi špatné, obecný rozhled a inteligence na vysoké úrovni. Tento člověk má v hlavě obrovské množství vědomostí. Neumí je ale dávat do souvislostí. Jeho životním snem je mít hodně peněz, aby se mohl věnovat mnoha svým koníčkům a zálibám, ale nezdá se, že by v tomto oboru byl příliš úspěšný. Zatím dělá v nejmenované továrně toho nejposlednějšího dělníka. Jeho komentář: je rád, že má jisté zaměstnání, kde mu pravidelně dají výplatu. Na tom by nebylo nic špatného. Je ale dobré si uvědomit, že tento člověk několik let studoval vysokou školu. Pokud nyní místo smysluplné práce někde nádeničí, tak se vnucuje otázka, jestli na vysoké škole nezabíral místo někomu schopnějšímu, kdo se tam shodou okolností nedostal.
Závěr: autosugesce je nesmírně mocná. Pokud nám někdo bude dostatečně dlouho říkat, že jsme v nějakém oboru neschopní, tak je docela možné, že tomu uvěříme a budeme se podle toho chovat. Pokud nám od malička bude vtloukáno do hlavy, že aktivita a snaha není nic pro nás, stanou se z nás apatické trosky. Jen málokdo v sobě najde dost sil, aby to zlomil.
Příběh pátý. Já. Pokud se některý z mých přátel, kteří četli tento příspěvek, poznali, jistě i u mě nějakou podobnou vlastnost objeví. Ale já se snažím. Nenadávám na nepřízeň osudu. Učím se stále něčemu novému a ještě jsem nerezignoval.
V lidském mozku jistě naprosto spolehlivě fungují nějaké mentální bloky. Pokud někdo svou pohodlnost, nerozhodnost nebo neschopnost omlouvá vyšší mocí, nezaslouží si spokojený život. Možná to zní krutě. Ale je taky možné, že si někteří lidé ve své neschopnosti libují.
A osobně si myslím, že je dobře s o něco aspoň pokusit než nadávat na nepřízeň osudu, špatné postavení hvězd a jiné nesmysly. V lidském životě se cení aktivita, pasivita znamená otroctví.


Zadal White Dog, 10.06.2003 0:41:49, 1 komentář...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/223

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

 - JM

Souhlasím SKORO se vším, pasivitu nemám moc v programu, ale 100 x nic umořilo i vola, hledat 2 roky práci, která by alespoň trochu odpovídala představě, bez ohledu na dojíždění,prostředí a v neposlední řadě i mzdu, mám právě za sebou, přesto, že mám poměrně dlouhou praxi v účetnictví (finanční, skladové a hlavně mzdové se znalostí 3 mzdových programů a ani počítače se moc nebojím) nebyla skoro žádná šance, přednost měli/y "tlačenky", pochopitelně,dále
"repre" typy (se znalostí 1-2 jazyků, s ksichtíkem Barbíny,ale s otázkou "ve slově výpověď se píše ý/í"), nakonec se štěstí unavilo a sedlo i na mne, mám práci, která mě baví a kterou, dalo by se říci umím,každý den dojíždím (né daleko), a i když někdy padám únavou jsem ráda, už mě ani nepřekvapí, natož aby mi vadily, výše zmíněné typy o polovinu mladší než já s 2-X násobným platem, než je můj, jsem ráda, že můžu/mohu držet "hubu a krok" a že mi pravidelně na účet v bance chodí "pět peněz". !"VYDRŽAŤ"! (to je krédo jednoho hrdiny z asi 20 let starého slovenského seriálu). JM
    
HotLinks
Zpět na článek