.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

17.08.2003



Arsinoe popisovala dámská traumata, já pak jako reakci napsal o mužských, ovšem zapomněli jsme na jednu podstatnou věc! A tou jsou dětská utrpení!

Děti mají také svá traumata a o jednom z nich se zmiňuje Týden. Já si dovolím rozepsat se o tomto traumatu trošku šířeji a subjektivněji.

Toto příkoří se děje ve školních jídelnách na základních školách a nejčastěji na prvním stupni, když jsou děti ještě bezbranné a naivně důvěřivé. O to je toto počínání hnusnější a jeho následky trvalejší.

Utrpení mohu rozdělit do dvou částí:

První částí, hmotnou, jsou tzv. blafy: Buchtičky se šodó, rýžový nákyp, škubánky, tlusté maso, vařené hovězí, prorostlé takovým tím fujtajblem, UHO, boršč, fazolové lusky, hrachová kaše... Snad každá školní jídelna má nějakou z těchto specialit...

Naprostým králem první kategorie jsou asi tzv. povidlové knedlíky, což je specialita, o které mi vyprávěl kolega. U nich ve školní jídelně vzaly kuchařky houskové knedlíky z předešlého dne, každému nebohému dítěti daly na talíř dva, někdy tři kolečka těch oschlých knedlíků a na to lžíci marmelády.


Druhou část, duševní, nazvěme psychoterror: Učitelka stojí u okýnka, kde se vrací talíře, a nutí chudáky děti, aby dojedly co mají na talíři. „Budeš tu sedět dokud to nesníš” je jejich zaklínadlo. Známý mi popisoval případ, kdy se jeho spolužák pozvracel do hrnce s polévkou, protože ho učitelka donutila sníst talíř té polévky (která mu nechutnala, kterou si ošklivil a ze které se mu zvedal žaludek) a pak ho donutila, aby si šel přidat... Nepřipomíná vám to něco? Asi bude trochu pravdy na tom, že rozdíl mezi pedagogem a pedofilem je ten, že pedofil má děti opravdu rád! {smile}

A tyhle dvě věci dohromady tvoří averzi k vybraným jídlům.

Přiznám se bez mučení — rád jím. Ten, kdo si mě neváží by snad mohl říct, že přímo s chutí žeru. A když nejaké jídlo nesnáším, tak to už musí být! Nesnáším jich asi sedm — vše od těch buchtiček k vařenému hovězímu, viz výše a k tomu všechno co se klepe (aspik, sulc apod.) a cokoli, z čeho cítím mléko. U počátků šesti z těchto sedmi averzí stojí školní jídelna, konkrétně jídelna základní školy v Hrubém Jeseníku, roky 1979-1981. Ta nemůže jen za averzi k rosolu, tu jsem získal asi v Bulharsku u moře, když jsem poprvé viděl medůzu.

Konkrétní případ vzniku averze: Měl jsem poprvé buchtičky se šodó. Možná kdyby bylo to šodó opravdu dobře uvařené, tak by mi chutnaly a rád bych je jedl dodnes, ale školní jídelna není Alcron, šodó byl lepkavý smradlavý humus a mně se z něho zvedal žaludek. Ovšem vrátit jsem to nemohl... Stoupla si ke mně kuchařka a musel jsem to sníst... (Bylo mi šest let, to jsem ještě byl hodný hošík. O pár let později by měla kuchařka šodó na uniformě a modřinu na noze.) Pach toho hnusného blafu jsem cítil ještě večer. Když jsem to říkal mámě, poradila mi, abych řekl kuchařkám, ať mi dají jen suché buchtičky. Hahá...

Za týden byly opět buchtičky se šodó, já nakráčel k okýnku s hlavou hrdě vztyčenou a řekl jsem: „Dejte mi jen suché buchtičky. Já to nechci polejt!” Kuchařka se zasmála chraplavým smíchem a povídala: „Všechny děti to jedí, tak ty to budeš jíst taky! Já si na tebe dám pozor!” (Od té doby mám také averzi k argumentům typu „Dělají to všichni, tak ty musíš taky...”) {smile}

Seděl jsem nad talířem a brečel... A doma si mysleli, že si vymýšlím a že jsem přišel pozdě proto, že jsem lajdák.

Pak jsem musel jíst tlusté maso a když jsem to odmítl ("Budeš tady dokud ho nesníš!") a už bylo pozdě, tak kuchařka vyměkla a já si to maso musel vzít s sebou do kapsy. Takže jsem doma dostal za promaštěnou kapsu kalhot a když to bylo potřetí, tak si máma došla na tu kuchařku a já tam už nemusel.

Všechny averze se vytvořily v těch šesti, sedmi letech a já se jich za čtyřiadvacet let nezbavil! A už asi ani nezbavím. A předpokládám, že něco podobného zažilo asi 80% mých vrstevníků. Nevím jak je to dnes, sám děti nemám, ale podle toho, co psal ten Týden, to nebude jiné. Snad jen ty učitelky už nedělají bachaře. Asi se bojí, že by je žáci ztloukli!

PS: To je taky odpověď všem těm, co se podivují, že nejím to a to, když je to přeci taková dobrota. Možná ano, já vám to věřím. Ale já to nejím a může za to nejspíš ta kuchařka.

PPS: Jmenovala se Fadrhoncová! Ať má alespoň ostudu, když já mám kvůli ní ty averze k možná dobrým jídlům! {smile}


Zadal Arthur Dent, 17.08.2003 1:42:29, 26 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/366

Zpět na článek

HotLinks
Reakce na jiných stránkách (TrackBack)
Prevazne neskodny...: Kuře prapodivuhodné chuti
Prevazne neskodny...: Můj milý rohlíčku
Prevazne Neskodny...: Nejpodivnější jídlo
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

hehe - rony (web)

zlatá školská jedálen {wink}

mohol by som napísať o papaní na vojne {wink}

hitom bolo "Hašé"

vyzeralo to ako rizoto ale nebolo to rizoto. objektívne obsahovalo okrem ryže všetky telesné komponenty prasiatok {wink} papáš, papáš, odrazu kuk - očko.
    

Re: hehe - Arthur Dent (web)

Někdo má jako oblíbené čtení svou vkladní knížku, já zase svou modrou knížku A tohle je další důkaz toho, že modrá knížka je fakt kvalitní literatura! {smile}
    

Re: hehe - Notorius Maximus (web)

Neměla by chybět v knihovně žádného mladého muže {smile}
    


Je nás hodně - olin

Onehdá jsme si o tomto jevu s kolegy v práci povídali. Já kupříkladu od školky nesnáším mlékovou polévku (fuj, brrr, bleee) - slané, teplé mléko s nudlemi, které jsem musel dojídat, když už ostatní děcka odešla po "o" do hajan (zůstal tam jen jeden hošík, co měl službu, a ten se mi nestydatě posmíval - Jájík mu říkali). No, a kolegové na tom byli naprosto stejně - školka, škola, tábor, jen ta jídla byla různá (i když se tam samozřejmě našlo mnoho společných jmenovatelů).
Co se buchtiček se šodó týká, mám je vcelku rád, ale můj kamarád jim říká (fakt nechci být nechutný, ale nedá mi to) "koňské strupy s hnisem" {smile}.
    

Re: Je nás hodně - Sirius

U mě je to rajská polívka. Ve školce jsem byla jinak hodnou pančelkou, patrně v dobré víře, abych nebyla vybíravá, donucena dojíst misku té tekutiny nepříliš lahodící mým chuťovým buňkám. Výsledek její výchovné metody byl, že červenou polívku od té doby prostě nepozřu. Ne že bych se nesnažila. Po letech jsem si v jídelně na gymplu naložila na tác talíř té polívky, tentokrát obohacené o sýrové kapání (ňam), jako že vyzkouším, jestli se mi náhodou neumoudřily chutě, a kdyžtak aspoň vyzobu ten sejr. Neumoudřily. I ten sejra jsem musela oželet. Je to fakt hroznej blivajs! Přitom rajská omáčka mi nevadí, dokonce mi chutná. Zážitky z dětství mají opravdu neuvěřitelnou sílu! (Jen kdyby ji pověřené osoby dokázaly lépe využít... A to jde prosím jen o jídlo.)

Pokud jde o traumata školních jídelen, daleko víc mi vadilo mírně řečeno nekulturní chování velké části hladových ve frontě. Předbíhání, strkání až lisování okolostojících (obzvláště v horkých letních dnech, kdy se chodba už tak měnila v saunu) a následně naprostá bezmoc s tím cokoli udělat. A když do mě třeba nějaký blbeček strčil, já mu to vrátila, zrovna to musel vidět jediný profesor, který udržel ve frontě pořádek = na konec jsme šli oba, to bylo teprv trauma!
Bohužel jsem se za celých 13 let své dosavadní školní docházky nedokázala osvobodit z krunýře hodné holčičky a ani na stará kolena (kdy už jsem konečně nebyla o alespoň jednu hlavu menší než všichni okolo)nepředbíhala malé spořádané chudáčky, alespoň ne pravidelně. Moje smůla. Teď si nadávám, že jsem si měla vybrat daň, dokud to šlo...{big grin})
    


dodnes si pamatuju, ze... - svetlo (web)

maso se nevraci {big grin})
    


Čachry s masem - Lukyn.cz (web)

Když jsem byl malý, nikdy jsem moc nemusel maso. Hlavně to vařené hovězí s kližkama. {sad}
Z toho důvodu jsem začal, jako ostatní děti, praktikovat schovávání masa do talíře s polévkou a něm položený druhý talíř. Časem to ale "soušky" zjistili, tak někteří začali házet maso za radiátor a všude možně, kde to nemuselo být vidět.{wink}
    

Re: Čachry s masem - Arthur Dent (web)

Šťastný člověče! My jsme museli nejdřív hluboký talíř od polévky vrátit! Takže maso létalo za radiátor anebo do květináčů...

PS: Kližky! To je to slovo!
    

Re: Čachry s masem - kližky - Lukyn.cz (web)

Tak mě napadlo, proč se tomu vůbec říká kližka. Jak to popsat? Jak někomu vysvětlit, že je to v mase takový to ... (co?){wink} Není to od slova překližka? {smile} Potom by mohla být kližka jako překlad mezi částmi masa.{wink} Ale to už je jiné téma - čeština.{wink}
    

Re: Čachry s masem - kližky - Arthur Dent (web)

Je to proto, ze se z těhle částí, které obsahují tuším kolagen, vařil (a asi stále vaří) klíh {smile}
    


Re: Čachry s masem - kližky - Arthur Dent (web)

A překližka je podobný případ, protože to dřevo je tam lepené (nebo bylo dřív...) klihem.
    

Re: Čachry s masem - kližky - Lukyn.cz (web)

{smile} Dobrá definice. Něco na tom je. To mě nenapadlo. A to jsem truhlář! {sad}
    


Re: Čachry s masem - kližky - Lukyn.cz (web)

Tak už to vim. Ve slovníku spisovné češtiny se píše:
kližka - klihovitá vrstva v mase; klihovité (telecí n. hovězí) maso z nohy nad kolenem: guláš z k-y{wink}

Fuj! Do dneška to nesnášim.
    


:-) - rony (web)

samozrejme na zakladke aj u nas bola strava strasna {wink} (asi ano, lebo matne si spominam to prekladanie tanierov a stojacu sucku ucitelku, ktora sledovala co vynasame).

raz ma napadlo trosku si zazartovat s varitelkami (kucharkami) a predniesol som pri odbere stravy: "tak co to tu mame zrat" {smile}

bola z toho mensia afera {wink} najhorsou alternativou bolo, ze ma vylucia toho dna zo stravovacieho procesu {wink}
    

Re: :-) - Arthur Dent (web)

najhorsou alternativou bolo, ze ma vylucia toho dna zo stravovacieho procesu {wink}

To musel být opravdu hrozný trest! {smile} Srovnatelný třeba s výrokem kata: "Ty lumpe! Protože jsi zlobil, tak tě dneska nebudu bičovat!" {smile}
    


 - JM

Ahoj, tak myslím, že se reakce zvrhly na rozbor a původ slova "kližka", já bych to nechala být a věnovala bych se spíše tomu, že ač jako rodič jsem byla prosit, žádat i vyhrožovat, bylo to houby platné a p. Fadrhoncová si léčila svoje ego tím, že deptala všechny okolo a i když byla "prý" dobrá kuchařka a pekla fantastické cukroví a dorty zdaleka to nestačilo k tomu, aby člověk zapomněl na tu horší stránku jejího 2. či 1. já (jen tak mimochodem, z kližky je nejlepší guláš).
m.
    


Maso se vraci ... - orA

Mam trochu jinou zkusenost - sice je pravda, ze az z gymplu...
Tam stala u okynka mila pani a ta si maso brala primo z vracejicich se taliru - pry pro pejska {wink} . A ten kdo prosel s masem az do hrnce se "zbytky" se mohl pokochat rukou "smatralkou" mistnich kucharek... ;-( Fakt brutality jidelna...
    


tak jsem neodolala :o) - Trillian (web)

a taky se poněkud rozepsala o svých zkušenostech s jídelnami :o)
http://www.bloguje.cz/blogy/trillian/4780_item.php
    


Neco mi to pripomina... - Chátra (web)

Taky jsem si tim prosel. Navic obludne sklepni prostory skolni jidelny, rada stojici ve spinave chodbe oz ke dverim kotelny, kde se tato tocila. Nad hlavou nekolik trubek z nihš sem tam neco ukaplo. Zelene bedynky na zeleninu o ktere nebylo dovoleno se opirat, ba dokonce se jich ani dotykat. Mozna toto bylo nasemu zdravi ku prospechu, pamatujete si snahu agronomu dosahnout za kazdou cenu nejvyssich vynosu. Plastove misky na polevku, vsechny z nich chutnaly stejne. Otlucene studene talire, lisovane tlustostenne sklenky z DDR a hlinikove pribory. Strasny smrad podporeny septikem, ktery byl vtipne umisteny hned pred vstupnimi dvermi... Okynko u ktereho stala ta nejhorsi bestie ucitelka a vracela nas dojidat ty slichty. Nastesti u me zustala jen slaba antipatie k nekterym jidlum, mel jsem trening od babky a nasledne od otce. Ona pouzivala terminy "za valky jsme nic nemeli a ted budes vyhazovat jidlo?" Otec na to sel politicky slovy "pul sveta hladovi a ty to nesnis?" Jednou jsem se doooooost kvalitne poblil, kdyz me nutil neco snist. Musel to uklidit a pak uz jsem od nej mel pokoj :c)))
Nastesti mam i pres tato traumata vysoce kladny vstah k jidlu a varim si sam, takze si muzu vybirat :c)))
    


Vzpomínky - Vlk (web)
(26.08.2004 08:09:20)

mohou být i na jídelnu relativně hezké - vzpomeň na "zkratku" do buzáku, jak se na gymplu nazývala jídelna, případně výroky typu: "xxx běž se podívat co je dnes k obědu." - slova učitelky během hodiny matematiky, ... Ostatní sorry, ale Dent a Dog vědí, co myslím.
    

Re: Vzpomínky - Arthur Dent (web)
(26.08.2004 08:33:09)

Chlape, na tebe ta skleróza dolehla fakt brzy {smile}

Učitelka matematiky prohlásila jinou legendární větu: "XXX, běž se podívat před školu, jestli ještě prší!" - místo toho, aby prostě koukla z okna {smile}

(Učitelka matematiky měla i jiné výroky: "Dojdi do kabinetu pro kalkulačky... Jsou tam dvě skříně, no a v té prostřední to je...")

A co se týče "buzáku" - já si spíš vzpomínám na jiné věci: Jak jsme odebírali vzorky jídel a tvrdili, že to poneseme na hygienickou stanici, jak jsme jedli rejži hůlkama apod. {smile}

PS: Ostatní sorry, ale Vlk a Dog vědí... (Teprv teď jsem si všiml, jak jste si podobní, chlapci!) {smile}
    

Re: Vzpomínky - Vlk (web)
(26.08.2004 09:27:53)

Vy máte pamatováka ...
No Roman se šel podívat ven na ten déšť a teď už si nemohu vzpomenout (ta skleróza), kdo to šel do té kuchyně.
A na ty hůlky si teda fakt vůbec nepamatuju. Ale hlavně: "Nehluč."
    

Re: Vzpomínky - White Dog (web)
(26.08.2004 10:10:17)

To není tím, že my (já a Arthur) bychom měli pamatováka. Pravda je krutější - ty máš sklerózu {smile}
    
HotLinks
Zpět na článek