.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

21.12.2003



Jak stárnu, začínám mrzoutit. Alraune dokonce tvrdí, že lamentařím. Ale asi s tím nic nenadělám. Prostě jsou věci, které mi vadí. Třeba všudypřítomné Ládydádydá...

Zatímco ve věku okolo dvaceti let jsem poslouchal stále nějakou hudbu (no... Jsou Einstürzende Neubauten hudba?), tak deset let poté se často přistihnu při tom, že mi neustálá přítomnost hudby vadí.

Pokud pracuju na něčem náročném, pracuju v noci, kdy je i na ulicích ticho a město spí. Občasné houkání sanitky někde v dáli a kvílení gum toho idiota, co každé ráno kolem půl šesté projíždí naši jednosměrnou úzkou ulici, na třech stech metrech akceleruje na 90 km/h a opět brzdí na nulu, je docela příjemné přerušení ticha, protože trvá chvilku a dá mozku nové podněty. Možná by měřící přístroje naměřily v mém nočním tichu několik desítek decibelů, které vytváří jemné vrnění disků a šumění ventilátorů, ale pro mne je to ticho.

Nejsem typ, který by si pustil televizi nebo rádio jako zvukovou nebo nedejbože hudební kulisu a dělal něco jiného. Pokud opravdu chci nějakou hudbu poslouchat u práce, musím si ji sám vybrat. Vybírám velmi pečlivě, aby se hodila k mé náladě a k práci, kterou hodlám dělat. Puštěné rádio jsem v kanceláři vydržel naposledy někdy v roce 1994.

A dostávám se k věci, o kterou mi jde. Probírali jsme ji na prvním PraBlogu (na tom druhém by si toho nikdo nevšiml ani náhodou). Jde mi o puštěné rádio v restauracích, fastfoodech, kavárnách, cukrárnách, vinárnách, hospodách, putykách, knajpách, nálevnách a podobných provozovnách. Kdykoliv do nějakého takového podniku přijdu, vždy (!) tam hraje rádio nebo CD, jediný rozdíl je v intenzitě „zvukového pozadí”.

Někde hraje velmi potichu, na hranici rozpoznatelnosti, takže já nebohý konzument zaslechnu sem-tam pár tónů, které mi proniknou do vědomí, znervózní mě a já se začnu soustředit a snažím se poznat co to vlastně slyším.

Někde hraje naopak velmi nahlas, takže jakýkoliv hovor se spolustolovníky je vyloučen, protože mi do uší buší Comme ci, comme ci, comme ca (lepší případ) nebo Dlouhá noc (horší případ), v nejhorším případě huláká mladý pozitivní spíkr: "Jojojo, tak to je skvělá muzika, co? Vy můžete stále volat svá přání na telefon 223 323 233 ... a máme tu další volající, tak ahoj ahoj, co to bude?" „Volume doleva to bude,” chce se mi řvát!

Většinou ale hraje tak akorát, což znamená, že dokud se bavím s lidmi u stolu, slyšíme se. Jakmile ztichneme a nastane chvilka na zamyšlení se, tak se vynoří odněkud démon Tralala a zamyšlení je ve psí. (Pro čtenářky — militantní feministky: Zamyšlení je ve fení!)

Stále přemýšlím, proč je u spousty lidí taková obsedantní nutnost neustále slyšet něco hrát. Copak se lidé bojí ticha? Mají snad strach, že když jim mozek nebude zaměstnávat lehká pop-music, začnou přemýšlet?

A proč jsou snad všichni majitelé podniků veřejného stravování posedlí puštěným rádiem? Kdy je to probůh přejde?

(Dokonce existuje hudební styl, specializovaný na skladby pro letištní haly a nákupní střediska. Nazývá se muzak, kdo nevěří ať tam běží!)

Proti klasickému atmosférickému smogu bojuje kdekdo, vyhlašují se Dny bez aut a podobné huráakce. Proti světelnému smogu remcají zatím jen astronomové (zkuste dnes najít v Čechách místo, kde by byla tmavá obloha v celém rozsahu, s žádným svítícím městem někde na obzoru). Proti akustickému, hudebnímu smogu protestuje nahlas snad jen pár jedinců. Takže tímto se k nim připojuji a volám: Restauratéři, hoteliéři a hospodští! Vypněte svá rádia! Chodím se k vám najíst, posedět a popovídat a ani k jedné této činnosti nepotřebuju reprodukovanou hudbu. Jen mne ruší! Restaurace, která si pod svůj slogan vepíše U nás nejste obtěžováni puštěným rádiem má u mne předem plus sto bodů do mého soukromého hodnocení.


A vy stále posloucháte vaši oblíbenou frekvenci, kde vám hraje písničky na přání Veselý Spíkr Pepa Zdepa... Dobrou chuť!


Zadal Arthur Dent, 21.12.2003 1:20:42, 16 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/662

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

 - Adam Javůrek (web)

Akustická a hudební ekologie, to jsou moje oblíbená témata {smile}
Hudba má holt vlastnosti, které se některým obchodním aktivitám velmi hodí: viz právě ta hudba v supermarketech, jež ovlivňuje rychlost či pomalost vašeho nakupování.
Nebo ten zmrzlinář, co objíždí město, dává to najevou hlasitou znělkou a my to v klidu přijímáme (budeme tu mít někdy i troubící řezníky, instalatéry či pekaře?)
Akustické násilí se opravdu podceňuje. Nechci tu dělat reklamu, tak neuvedu médium (ty snad budeš vědět {big grin} ale v čísle 5/03 našeho plátku je o akustické ekologii článek (předem přiznávám, že dle mého názoru je trochu nezáživný, ale snad je to zajímavý úvod).
    

Re: - Arthur Dent (web)

Pamatuju se na: "Kůžéééé... kůže péééříííí... kůžéééé...."

Máte někde váš sojový plátek na webu?
    

Re: - Lukyn.cz (web)

...a nebo: "Nůžky... nožééé... brousíííím..."{wink}
    


Re: - Lendys (web)

jeste nemusim pamatovat, stale to mam totiz na taliri, nekde se holt kuze stale shaneji a vykupuji{wink}))
PS: a ne nejsem vesan:-P
    


Re: - zuz (web)

Ad supermarkety: kdyby jen rychlost a pomalost nakupování.. Vážná hudba v supermarketech prý dokáže dokonce zvednout tržby, lidi si připadají povznešenější a velkoryse sypou zlaťáky. Motto obchodníků pro rok 2004: Mozart mezi regály! {smile}
    


 - Gino (web)

JO, po dlouhé době článek, u kterého jsem se zasmál. Arthure - paš takhle dál, máš talent na to něco napsat, něco podat opravdu pravdivě a přitom záživně {smile} Dobře se to čte a nenudí to {smile} Proto se nebojím vlítnout i do tvýcg delších článku (jinde mávnu rukou nad tím, jak je to dlouhé) {big grin} No, to je sice mimo tema, ale to je fuk.
Mě osobně tohle nevadí a hudbu si pustím rád...
    

Re: - Lukyn.cz (web)

Já jen k těm delším článkům: Delší články čtu nerad, ale tohle je snad jeden z mála weblogů, kde mi vůbec delší články nevadí. Naopak.
    


 - Lukyn.cz (web)

Já mohu mít hudbu jen když ji chci opravdu poslouchat a nic jiného nedělat. Nechápu lidi, kteří poslouchají walkmana a přitom se učí nebo si čtou. To bych fakt nemohl. Potřebuju na to ticho, jinak se nedokážu soustředit a nevim co čtu.
    


vepsí - ve psí ?:) - Misha (web)

jakýá je správný tvar, ve psí, nebo vepsí? teď jsem to viděl někde napsáno oběma způsoby.

Jinak hudbu v pozadí mám rád, v autě ale raději poslouchám mluvené slovo, pro udržení pozornosti je to asi nejlepší. Ovšem kromě telefonických vstupů posluchačů, to je jeden z největších kazů na jinak docela slušném radiožurnálu, např Radiofórum nebo noční pořad Nad věcí.

A věřím, že jsou i restaurace, kde hraje příjemné hudba pro navzení dobré atmosféry, která neruší ani při tom zamyšlení v hovoru. Už jsem asi dvě viděl{smile}

    

Re: vepsí - ve psí ?:) - Arthur Dent (web)

Já také viděl oba tvary, ale vzhledem k zamýšlenému feministickému rýpnutí jsem použil tvar oddělený... {smile}
Osobně si myslím, že je správný tvar "ve psí", protože pes je (ta nespravedlnost!) synonymem všeho zlého (psí počasí, psota, peskovat...) a ta věc je někde zhruba na úrovni psů, je zkrátka nanic.

Psáno "vepsí" mi evokuje přídavné jméno (Jaký? Vepsí!)...

Hudba v pozadí v autě je dobrá na dlouhé cesty opravdu pro udržení pozornosti. Dokud jsme si nepořídili CD MP3 přehrávač, tak jsem si v autě za volantem zpíval anebo nutil manželku, ať si se mnou povídá.

No a k té hudbě: Bývaly přece kavárny, kde seděl pianista a hrál tiše a nevtíravě nějaké melodie. Jenže živý pianista přecijen mohl s hudbou pracovat podle atmosféry v lokále, podle denní doby atd.
    

Re: vepsí - ve psí ?:) - Ota (web)

Případně bych pro feministky použil obratu "zamyšlení přišlo v ni več", ale nevím, možná se to píše dohromady vniveč.
    


česká vyhrávání je v pohodě - radek (web)

ale to asijské.. Měl jsem tu "čest" strávit 4 měsíce v Laosu, Thajsku a Kambodži a každý místní podnik hraje pokud možno co nejhlasitěji, protože hlasitost znamená kvalitní aparaturu (tedy alespoň pro ně) a tím i drahou.. A co je drahé, to se cení. Takže v luxusní restauraci vám doslova ŘŘŘVVVVEEE do uší aktuální popový hit, který jste ten den slyšeli už asi 10x, a vy nemáte šanci si s nikým promluvit než na něj řvát taky a prskat zbytky jídla.. Ani po 3 měsících si na to nezvyknete. Zlaté Česko {smile}
    


Hudbu mám ráda, - chumlacek (web)

i v noci,když tu sedávám sama,jak ty píšeš jen při vrčení počítače.Ale to poslouchám symfonii,ta je beze slov.takže,se nedá říci,že by mne rušila...
    


kreténi - Alfons (web)

Obchodníci, restauratéři atp. kteří neustále vyhrávají jsou kreténi, kteří se domnívají, že tím přilákají zákazníky a že u nich zákazníci stráví víc času. Je to zrovna naopak. Do takové restaurace vůbec nevlezu a z obchodu co nejrychleji uteču. Blbové si ale poradit nedají.
    


 - mao boy (web)
(22.03.2004 22:29:53)

no...souhlasím, je to otravné.Ale jak kdy. Někdy hudba (zvláště pak živá) dokáže navodit dobrou atmosféru a přitom neruší. Holt, nezavděčíš se nikdy všem.

Jinak já se "učím" skoro pokaždé při nějaké hudbě. Nejlepší je na to Indochine nebo Die toten Hosen - a volume řádně protočit doprava{big grin} Ono to tak nějak leze do hlavy samo když vám do toho někdo řve:
Ich will mehr, gib mir meeehr!!!....

tuž asi tak nějak
    


 - Paulo (web)
(23.03.2004 18:12:06)

No ja myslim, ze tuto problematiku velmi dobre okomentoval Ford Prefect - pokud si dobre vzpominam jednalo se o tzv. mluvici paradox. Aneb proc lidi porad opakuji zcela zrejme veci...
    
HotLinks
Zpět na článek