.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

15.05.2003



Nejste? Nikdy byste nezabili? A jste si tím na sto procent jisti?
Psycholog Stanley Milgram provedl v roce 1961 zajímavý experiment se šokujícími výsledky. Posuďte sami:
Pokusným osobám bylo řečeno, že se účastní experimentu týkajícího se učení. Rozlosovali se vždy do dvojic „učitel — žák”. „Učitelé” seděli v místnosti s mikrofonem a reproduktorem a před sebou měli 30 tlačítek, označených 15 voltů až 450 voltů. 15V bylo označeno „Lehký šok”, 435V bylo označeno „Těžká rána” a poslední dvě tlačítka byly označeny pouze křížky. „Učitelé” měli dávat svým „žákům” úkoly týkající se učení a špatné odpovědi měli potrestat „elektrickým šokem”, jehož intenzita se měla zvyšovat.
Ze začátku se „žáci” pletli jen málo, ovšem čím více stoupala intenzita „šoků”, tím přibývalo i chyb. „Učitelé” slyšeli, jak jejich „žáci” při 75V naříkají, při 120V křičí, že to bolí, při 150V nechtějí pokračovat, při 180V prosí, že už to nevydrží a při 270 voltech už jen kvílí. Od 330V „učitelé” slyšeli jen ticho. (Samozřejmě „žáci” byli spolupracovníci experimentátora a bolest a výkřiky pouze věrohodně hráli, testované osoby si vždy vylosovaly „učitele”.)
S „učiteli” byl v místnosti „vedoucí experimentu”, který jim při zaváhání říkal, že experiment vyžaduje, aby pokračovali.

Před započetím experimentu „učitelé” tvrdili, že nedají větší ránu než 150V. Když pak seděli u pultíku a „psycholog” je vyzval k pokračování, nevzepřeli se. I když na nich bylo vidět vnitřní napětí (třes, pocení, koktání, kousání do rtů i naříkání a zarývání si nehtů do masa), zvyšovali intenzitu šoků. 63% „učitelů” pokračovalo až do konce stupnice — lidé poslušní stejně jako „rebelové”, lidé vzdělaní stejně jako dlaždiči, muži i ženy, prostě „normální lidé”.

Závěr experimentu, mnohokrát opakovaného s podobnými výsledky, je tristní: Dvě třetiny lidí dokážou vlastníma rukama „usmažit člověka”, když je k tomu „muž v bílém plášti” (obecně autorita) vyzve!

P.S. pro WhiteDoga a případné další pochybovače (viz komentáře): Pokusné osoby netušily, že je to „jen jako” — při vyhodnocování experimentu nikdo neřekl „Já věděl, že to není doopravdy”, naopak! Všichni hledali argumenty jak ospravedlnit svůj čin, nejčastější bylo „Ale vy jste mi říkal, abych pokračoval...” (všimněte si — ne NUTIL, ale jen ŘÍKAL. A to někomu asi stačí k vraždě.)


Zadal Arthur Dent, 15.05.2003 9:41:49, 10 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/138

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Bylo jim jasné že studentům nemohou ublížit - White dog

Jinými slovy těm učitelům bylo jasné že jde o hru. Pokud si někdo myslí že ne tak se plete.
Ale výsledky jsou skutečně zarážející.
    

Re: Bylo jim jasné že studentům nemohou ublížit - Arthur Dent

Omyl! Těm učitelům NEBYLO jasné, že jde o hru... Naopak, spousta z nich měla silné výčitky svědomí (dokud jim nakonec neřekli jak to bylo). Není tu dost místa na to, abych popisoval veškeré nuance, ale uvedu třeba to, že psycholog na otázku učitele "Neublíží mu to?" odpověděl: "Jo, ale PATŘÍ MU TO, PODÁVÁ SLABÉ VÝKONY!" - a to stačilo ženě v domácnosti, aby přitlačila...
    

Re: Bylo jim jasné že studentům nemohou ublížit - White dog

Dobrá. Ale zkus si představit jinou hru: tebe a 19 dalších lidí přivedou na dvůr, dají vám každému do ruky pušku a řeknou že jen jedna z těch dvaceti (dvě, tři, čtyři, prostě menší počet než většina) bambitek je nabitá. Pak přivedou člověka který je třeba brutální vrah. A pak budete moci toho člověka zastřelit, ale nebudete muset, kdo bude chtít bude moci zamířit vedle. Kromě toho bude zaručeno že se nepozná z jaké pušky vyšla jaká střela a samozřejmě nikdo nebude vědět jestli má v pušce ostrý nebo slepý náboj.
Kolik lidí se trefí?
Takhle podle mě vypadá test vražedných sklonů.
Naštěstí v našich podmínkách nerealizovatelný.
    

Re: Bylo jim jasné že studentům nemohou ublížit - Arthur Dent

Tam hraje roli další faktor, a to je "skupinová anonymita" a sklon "nevybočovat z davu". Možná jsem to nezdůrazňoval, ale ti "učitelé" byli vždy sami, jen s "vedoucím". Bylo tedy na nich, jestli budou pokračovat nebo nebudou...

BTW, to nebyl test vražedných sklonů, ten test vypovídal spíš o tom, jak moc jsme schopni udělat něco, co se neslučuje s morálkou a svědomím, když nás k tomu autorita vyzve.
    


Re: Bylo jim jasné že studentům nemohou ublížit - Arthur Dent

PS: Tys nečet pozorně, že? Nebo ti připadá, že se bude třást, potit, koktat nebo naříkat někdo, kdo je přesvědčen, že "jde jen o hru"?
    


nevěděli, že mohou zabít - Lendys

Zní to asi divně, ale myslím si, že prostě netušili, při kolika voltech mohou usmrtit. Nebo podvědomně věděli, že se prostě nemůže nic stát. Za sebou měli záštitu, "autoritu", která "říkala" : "Pokračujte!" a která tedy přebírala za vše odpovědnost.
Vím, že je rozdíl někomu něco říkat, aby konal, a nebo ho nutit, ale hraje tam roli víc aspektů - především momentální fixace na dotyčné naříkající "žáky" -> nemožnost racionálního uvažování, nerozlišení mezi významy říct a nutit... Nevěřím, že jsme schopni všichni zabít už proto, že jde o uměle navozenou situaci.
    

Re: nevěděli, že mohou zabít - Arthur Dent

Když je na jednom tlačítku napsáno "Těžká rána" a na dalším už jen křížek (=symbol pro smrt)...
Představ si sama: Budeš tam sedět, budeš dávat větší a větší rány, už ani neuslyšíš svou "oběť" a přesto zmáčkneš tlačítko označené křížkem... Já si to představit nedokážu a nedokážu si ani představit, že přes 60% lidí je toho schopno.
Zítra popíšu další experiment, který je ještě drsnější a pro jehož výsledky nenacházím omluvu...
    

Re: nevěděli, že mohou zabít - Lendys

Jahá! No je to drsné a těžko překvapitelné. Nějak mi ten křížek nedošel {smile} to snad není ani možné :-?
    


Zdroj - Lada Rejpal

Mohu se zeptat na zdroj teto informace? Ja jsem o tomtez pokusu cetl v knize Experimentalni psychologie od nevimkoho. Tam bylo jeste zajimave rozdeleni poslusnosti podle profesi (nejvice vojaci, cim dele byly vojaky, tim vice poslouchali a "zabijeli"). Pak taky jedna pozitivni zprava - pokud byly autority dve, z nichz jedna rikala pridej volty a druha nech toho, ochota zabit se snizila nekam ke dvema procentum (nerad bych kecal, cislo je plusminus).
K te konformite(stadovitost, potreba nevybocovat z davu), kterou jste tu taky zminovali, tam bylo taky nekolik zajimavych pokusu (tu knizku doporucuju{smile}. Tyhle lidske vlastnoti jsou pekne mrchy a snizovani jejich zavaznosti na polohu oni o tom vedeli pokladam za pouhe lhani sami sobe. Jsem si skoro jisty, ze vetsina z nas by taky poslechla. Nic ale nevypovidaji, o tom jestli je clovek v jadru dobry nebo zly, jen o tom, ze kdyz nemusi myslet sami a mohou se poddat veleni, tak to udelaji.
    

Re: Zdroj - Arthur Dent

Zdroj: PhDr. Zbynek Vybiral, jeho prednasky a knihy.

Tu knihu (Experimentalni psychoplogie) znam, ale ted ji bohuzel nemam, doufam, ze mi ji sestra sezene a ja budu moci udaje upresnit.
O te konformite: chystam popis toho pokusu s "delkou cary", byl v te knizce snad taky.

Mym jedinym umyslem bylo napsat clanek o experimentu, ktery je podle mne zajimavy a treba primet ctenare k tomu, aby se zamysleli. A to se mi asi povedlo. Nechtel jsem psat, ze lide jsou v jadru zli, spis upozornit na to, ze ty "velke veci", jako moralka a svedomi, nejsou v nas zas tak pevne zakotveny.
    
HotLinks
Zpět na článek