.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

08.08.2003



Dlouhé cestování je úmorné a člověku pomáhá hlavně četba. Dneska jsem si krátil dlouhou chvíli Týdnem a na stránce názorů a komentářů jsem ve sloupku s titulkem Nesoukromí četl zajímavý názor.

Autor skrytý za značkou -mafy- psal — cituji: Věčně věků vyplňujeme vtíravé, nepokrytě vyzvídající dotazníky, udáváme svá rodná a telefonní čísla, adresy, žalujeme na sebe, kolik vyděláváme či v jaké se nacházíme fyzické kondici. (...) Při sčítání lidu meldujeme ledničky, rádia, auta, telefony, a jsme-li dost „ochotní”, též svoji náboženskou víru.

Přitom nejsme povinni tyto údaje nikomu sdělovat, tím méně nějaké soukromé firmě. Ovšem — zkuste bez toho získat práci! Posuďte sami, jaké zvídavé otázky klade ve svém vstupním dotazníku jistá počítačová firma — a to vybírám jen pár z pětistránkového .DOC dotazníku:
  • Telefon domů
  • Národnost
  • Místo narození (!)
  • Číslo řidičského průkazu (!)
  • Měsíční příjem (hrubý) v posledním zaměstnání
  • V jaké se nacházíte osobní situaci a co je příčinou? (!!)
  • Odporujete svým nadřízeným?
  • Vzpomínáte na dětství jako na: šťastné / radostné / plné zážitků / „obyčejné” / nudné / neradostné / nešťastné / a jiné
  • Jakou roli hraje Vaše rodina?


A teď mi prosím někdo vysvětlete, proč chce potencionální zaměstnavatel vědět po člověku, který se uchází o zaměstnání, číslo jeho řidičského průkazu? Existuje jeden jediný rozumný důvod, proč by měl můj zaměstnavatel vědět, jak vzpomínám na své dětství? Není dotaz na národnost náhodou skrytým nástrojem pro možnou diskriminaci?

Představme si, že na jedno místo se bude hlásit třeba dvacet uživatelů — firma má tedy v databázi dvacet takovýchto vyplněných dotazníků, kde jim každý z uchazečů o sobě navykládá všechno, od své životní situace přes vyživované osoby a osoby ve společné domácnosti až ke svému hrubému příjmu... Jak krásný nástroj! Kolik možností dává! Jak krásně citlivé osobní údaje! (Navíc výšezmíněná firma chybí v rejstříku správců, oprávněných shromažďovat a zpracovávat osobní údaje.)

Máte někdo zkušenosti s tím, že jste odmítl tyto údaje vyplnit? Podělte se v komentářích, zahlasujte v anketě...


Zadal Arthur Dent, 08.08.2003 23:07:22, 7 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/351

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Paranoik? - David (web)

Ze by dalsi paranoik? Schvalne si precti diskusi pod timto clankem:
http://denicek.net/index.php?Action=Comment&RecordId=543 {wink}

Ale vazne - o misto v takove firme bych asi ztracel zajem, protoze ona by tim ztratila moji duveru...
    

Re: Paranoik? - Arthur Dent (web)

To že jsi paranoik ještě neznamená, že tě nesledují! {smile}

Ale vážně - paranoia neparanoia, vadí mi, když se kdekdo (doslova!) může šťourat v mých soukromých, téměř intimních, věcech. A proto se snažím je nikomu neprozrazovat a zaráží mě, že to je většině lidí jedno!

Když jsem takovýto dotazník vyplňoval, soptil jsem vzteky! Moje pragmatická žena ovšem rozhodla jasně: "Chceš práci? Tak tam napiš to co se tam píše! Jen tam PROBOHA nepiš, co si opravdu myslíš!!! Tím bys to pohnojil!" Jenže já soptil dál, takže dotazník vyplnila ona, já ho ani nečetl, jen jsem ho odevzdal a byl jsem přijat... {smile} Ovšem z těch otázek bylo správné snad jen jméno, rodné číslo a adresa. Zbytek byl vycucaný z prstu podle toho, co jsme si mysleli, že by bylo asi to nejlepší...
    

Re: Paranoik? - David (web)

Ja se na to divam z trochu jineho uhlu:

Podle neni problem v tom, ze ja jim neco rikam, ale v tom, ze oni maji tu drzost se ptat. Proto kdyz jim odpovim, byt nepravdive, porad citim stejne "ponizeni" (nebo prohru, nevim, jak presne to nazvat), ze jsem podlehl a odpovedel.

Muzes argumentovat, ze jsi je vlastne pekne prevezl, ze jsi jim nakukal nesmysly nebo co se ti zdalo nejlepsi, ale myslim, ze to tak neni. Odpovedel jsi a basta, je jedno jak.
    

Re: Paranoik? - Arthur Dent (web)

Pokud by záleželo jenom na mně, nechal bych kolonky prázdné, popřípadě je vhodně vyplnil ("Soukromá věc", "Nebudu sdělovat", "Na tuto otázku nemáte právo podle zákona blablabla...").

Jenže já byl bez práce a do celé věci se, jak jsem psal, vložila pragmatická manželka s celkem logickou námitkou, že "je sice hezký, že jsi zásadovej a kdesi cosi, ale tím účty nezaplatíme, takže se prosímtě přemož a snaž se to vyplnit tak, aby tě vzali..." Brblal jsem, že právě tohle je ten postoj, proti kterému bojuju, jenže - až budeš ženat, poznáš, že s manželkami není radno se na toto téma hádat!
    

Re: Paranoik? - David (web)

Nemusim byt zenat, abych uznal, ze tvoje zena mela pravdu{smile}
Ale i kdyby ji nahodou nemela, poslouchat se stejne musi, tak neni co resit{smile}
    

Re: Paranoik? - JanVar

zapoměl jsi na třetí bod v mamželství.
"S manželkou se nikdy nehádej"
    


Mafy je Martin Fendrych - adam

    
HotLinks
Zpět na článek