.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

01.09.2003



Mám rád češtinu i přesto, že jsem se ji dvanáct let učil.

Do školy jsem začal chodit za tuhé normalizace (1979), perestrojku jsem zažil na konci ZŠ, listopadovej plyšák proběhl, když jsem byl na gymnáziu a docházku jsem ukončil v roce 1991. Proto nemohu hodnotit práci dnešních učitelů. Od toho mám mladší čtenáře, kteří mi doufám prozradí, kolik věcí se změnilo.

To že mám češtinu rád není rozhodně zapříčiněno školní výukou.

Výuka češtiny na ZŠ a SŠ stála (alespoň v mém případě) totiž za pendrek. Kolik hodin jsme v sedmé třídě promarnili zcela nepraktickými větnými rozbory. Ne jen tím, že bychom si řekli: „To je podmět, to přísudek, to přívlastek neshodný”, ale tím, že jsme kreslili grafy větných vazeb, určováním zda je přívlastek spojen řízeností nebo přimykáním a podobnými lingvistickými extrabuřty. Zastánci větných rozborů tvrdí, že veškerý ten rozborový balast slouží k tomu, aby žáci pochopili, kde se píše tvrdé a kde měkké I/Y. Ale nesouhlasím — celá zpropadená shoda přísudku s podmětem se dá vysvětlit i během jedné hodiny průměrně tupému dítěti, netřeba tím zapráskat půl školního roku. Zbytek si člověk sám načte — pokud čte. A člověk by číst měl.

Ovšem čtení, na vyšších stupních nazývané literární výchova, se smrsklo v mých očích na dvě věci: Nutnost číst velmi nudné knihy a nutnost pamatovat si zbytečné údaje. Proč bazírovaly učitelky na tom, abych věděl, kdy se narodil Vrchlický, dodnes nechápu, protože jsem-li dnes stižen naléhavou potřebou znát datum jeho narození, vezmu si encyklopedii. S povinnou četbou to bylo totéž — proč se mořit s Victorem Hugem, v jehož knihách dvacetiminutový déšť zmáčí osm stran? Vždyť takové Květy zla od Baudellaira nebo Rimbaudova poezie (česky v kvalitních převodech Čapkových a Nezvalových) jsou díla pro vývoj literatury možná zásadnější... Každopádně jsou při čtení záživnější. A možná přitáhnou víc lidí ke čtení než ty nudné a rozvláčné z prominutím cancy.

Čtenářský deník je kapitola sama pro sebe. U osmdesáti procent dětí učitelé hodnotili pouze schopnost opsat text od spolužáka a udělat drobné změny. Kdo udělal změn málo, měl vroubek.

Na druhou stranu nepochopím, proč se výuka češtiny (s čestnou výjimkou referátů) vyhýbala rétorice. Mluvním cvičením. Vždyť lidé převážně mluví (někdy víc než je zdrávo). Proč je tedy ve školách mluvit neučí, to nechápu. Rétorika by pomohla naučit se formulovat myšlenky a vyslovit je bez všech těch "Nó, jako .. von tam přišel, né ... jako k tý ... nó a vona na něj, ne, jako že nic, né ...", z čehož osobně mám horší střevní chřipku než z toho, když někdo neví, jaký je sedmý pád plurálu podstatného jména veš. Rovněž ortolálie by možná nebyla jen cizím slovem a z mluveného projevu by zmizely všechny ty [demogracyje] a spol.

Jenže výuka češtiny, jak jí pamatuju, mnohem víc bazírovala na Ruchovcích, příslovečných určeních a okrajích v sešitu. Víc jí šlo o suché encyklopedické znalosti než o schopnost vyjadřovat se česky a chápat český text.

A vo tom to jako je, viď?


Zadal Arthur Dent, 01.09.2003 22:43:19, 31 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/396

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

to neni jenom čeština - Fess

Bohužel lze takto charakterizovat výuku i mnoha dalších předmětů jak na ZŠ tak SŠ. Co mi přijde poměrně zabavné, je, že se s tímto snaží vypořadat i v klasice českého filmu "Škola základ života" (na to můžu koukat donekonečna), takže to není zase takova novinka jak by se mohlo zdát! Zvláštní je že na to zatím nikdo z těch co o tom rozhodují nepřišel.
    


 - pixy

Taky si z "češtiny" pamatuju ty zásadní věci, jako že "okraje jsou dva centimetry u vnější hrany sešitu a centimetru hrany vnitřní", že byli jacísi Májovci a Lumírovci (a dodnes netuším, o co šlo), přitom se mi zafixovalo, když nám v jedné hodině češtinářka vyprávěla, jak Baudelaire rozvrátil Rimbaudovi manželství (anebo to bylo obraáceně), vyjmenovaná slova pořád neumím, kdy se narodil Vrchlický, netuším (asi se tak stalo, ale kdo ví), dodnes mně irituje, že nejenže se někdo hrabe v čísi soukromé korespondenci, ale dokonce ji vnucují žákům ve škole (dopisy Boženy Němcové panu X, dopisy pana Y Elišce Kutnohorské atd. atd.)...

Ale zmiňované koprolálie{wink} mě přesto stále iritují. Hlavně když si někdo dá "kuláš na kauči na balgóně"...

Když tak na to vzpomínám, tak jedničky jsem měl z češtiny jen ze slohů (když jsem nemusel dodržet dané téma a žánr) a větných rozborů (asi že to je tak blízké matematice?) - a byly prokládány kulemi za neznalost, kde se narodil Komenský, kdy zemřel Neruda nebo jak se jmenoval za svobodna Emil Frída... Dodneška to nevim (včetně těch Májovců, Ruchovců, Staro- i Mladočechů) a žiju...

BTW, stačí si na netu najít maturitní otázky z češtiny a polije mě smutek - žádný rozdíl... Viz např. http://www.maturita.cz/cestina/ruchovci_a_lum%EDrovci.htm - co z toho kdo může mít???! (a to je tenhle web ještě docela profi - jiné taháky a "čtenářské" deníky jsou tuplem odpuzující...
    

Re: - Arthur Dent (web)

Rimbaud rozbil Verlainovi. Von byl Verlain tak trochu na mladý chlapce...
Emil Frída se za svobodna jmenoval Karolína Světlá.

A ta maturita.cz? Blivajz! Ale o maturitě napíšu další příspěvek... Zejména o maturitě z matematiky...
    

Re: - Jerry (bez trojky) (web)

Obávám se, že přerod Frýdy v Karolínu neprojde. Pokud si pamatuju z přednášek cimrmanologů o původu inspektora Trachty (z češtiny ani náhodou {wink}, jeho pseudonym byl Vrchlický.
    


Ale ne, - Tokugawa (web)

takhle šmahem zatratit Huga. V čtvrté třídě už jsem měl zhltnut román Devadesát tři. Jeho recenzí jsem popsal polovinu (!) čtenářského deníku. Mám vztah i k literatuře a dějepisu, takže nechápu zatracování jakéhokoliv autora, díla, letopočtu a souvislosti. Ale to je jen můj názor.

Arture, nastupovali jsme do první třídy ve stejný rok {smile}
    

Re: Ale ne, - White dog (web)

Zajímavé. Dělal jsem (měl jsem na SŠ za úkol udělat) referát z Victora Huga, také z románu 93. Nebylo to snadné čtení. Ale ani to nebyla špatná kniha. Rozhodně je mi to bližší než Baudellairovy Květy zla. Řekl bych že oba autoři do jakéhosi "zlatého fondu světové literatury" prostě patří.
Proti gustu žádný dišputát, jak se říká.
    

Re: Ale ne, - Tokugawa (web)

Baudelaira jsem také četl coby robě. Asi kolem 12 let věku. Už si nepamatuji, jestli jsem chtěl být zajímavý, nebo se mi to tehdy vážně líbilo {big grin}
    

Re: Ale ne, - Arthur Dent (web)

Proti Gustavovi, jak známo, žádný dišputát. Ale Tokugawo a WhiteDogu, domníváte se, že zrovna "Devadesát tři" je román, který by dokázal někoho, kdo "nerad čte", ke čtení přitáhnout? Naopak. Už jen pohled na tu "bichli" průměrného žáčka otráví...

Proto jsem uvedl třeba toho Baudellaira. Ale to by nesměly učitelky chtít "rozbor básně", aneb "co tím chtěl básník říci...", což je taky pěkná zhovadilost.
    

Re: Ale ne, - Tokugawa (web)

Nevím. Kdo nerad čte, toho povinná četba ke čtení nepřitáhne. Musí si sám najít svoje. A Hugo - to je romantika a po té malí kluci jdou {smile} A květy zla? To je sex a po něm malí kluci jdou {smile}
    


Re: Ale ne, - White dog (web)

Pokud si dobře pamatuji, tak 93 je jedním z Hugových nejtenčích románů {smile}
Pokud si z hodin ČJ (literatury) pamatuji, tak tato četba neměla za úkol někoho přitáhnout ke čtení. Zřejmě se předpokládá (a podle mě by se mělo předpokládat), že obvyklý středoškolák k četbě už vztah má. To, že to tak není, je špatně.
A k tomu Igovi - teda Hugovi - tento autor byl zařazen proto, že jeho tvorba byla pro světovou literaturu velmi důležitá, bať už se někomu líbí nebo ne.
Hugo nebyl mým oblíbeným autorem. To však neznamená, že pro mě četba románu 93 byla ztraceným časem.
    

Re: Ale ne, - Jerry (bez trojky) (web)

No vida! Kamarádka, která bydlí v ulici Viktora Huga na Smíchově, svého času líčila, jak obsluha v čistírně přemýšlela, jaké "I" se vlastně v tom názvu ulice píše. Konečně to vím {wink}
    


kniha - Trillian (web)

nejlepší přítel člověka :o)
chtěla jsem tu nadhodit také pár zvučných jmen, ale nevím z hlavy jak se píší :o))) už je div, že si vzpomenu na názvy děl...
Rimbauld je podle mého skvělý, ale představte si, že by byl doporučován na ZŠ... upřímně lituji děti, které by se museli učit jeho básně nazpaměť...
i když je fakt, že jsem do dnes schopna odrecitovat nezanedbatelnou část Studánky od Sládka :o) asi bych to měla použít co nejdřív třeba při pracovním jednání, než to zapomenu :o))
    

Re: kniha - Trillian (web)

sakra, mám tam hrubku...
    


Re: kniha - Arthur Dent (web)

Na to jsem zapomněl... UPDATE: Co má co společného učení básniček nazpaměť s češtinou???
    

Re: kniha - Trillian (web)

nácvik na marxleninismus? prý nějaký takový předmět byl na VŠ... ani se radši neptám, co se stalo s učiteli, kteří ho učili, po revoluci ;o)))
    

Re: kniha - Arthur Dent (web)

Coby... Učí filozofii nebo marketing {smile}
    


My jsme asi stejný ročník... - CRW

... myslím zní ta věta z "Marečku, podejte mi pero"... Bavím se dobře, protože tady čtu přesně to, co cítím už dávno... Měl jsem z češtiny na vízu za jedna - dva, nikdy hůř. Diktáty si ode mě opisovali prakticky všichni v dohledu, protože Y a I mi nedělalo problémy... Ale jedničkama za diktáty jsem nahrazoval totální nepochopení větného rozboru a vůbec teorie češtiny... Prostě jsem jenom hodně četl... Ad čtenářské deníky - na průmce už po nás jeden z nejrozumnějších češtinářů tenhle nesmysl nechtěl (bohužel, měli jsme ho jen krátce), protože se podle něj čtenářský deník ročník ´73 a ´83 liší pouze ve sklonu písma 8-))) Místo toho si vybral konkrétního autora, konkrétní knihu a tu s náma rozebral do mrtě. A kupodivu to většinou zajímalo i tu fotbalovou chásku vzadu. Povinná četba? Zkazili mi "Komu zvoní hrana"... Proč tohle číst v patnácti???? Náhodou jsem před nedávnem našel svůj čtenářskej deník a zrovna tenhle román jsem si tenkrát přečetl a do deníku popsal... Vůbec jsem to tenkrát nepochopil... A tak jsem si to dal znova. A ono je to nádherný počteníčko, od kterýho se skoro nedá odtrhnout!!! Osnovy z rakouska uherska, myšlení některejch češtinářů taky... No nic, jdu něco dělat, třeba mě napadne hodnotný slogan na zubní pastu.
    

Re: My jsme asi stejný ročník... - heol loar (web)

Tak to já jsem o pár let mladší, ale lepší jsem to neměla. Větné rozbory jsme dělali taky, povinná četba taky nebyla zrovna citlivě zvolená. Nejhorší bylo, když na si střední vymyslel češtinář povinnou televizi a rozhlas. Tři sobotní odpoledne s Písní Niebelungů by odrovnaly i toho největšího nadšence. Na druhou stranu byl ten češtinář asi nejlepší kantor na škole...tak nevím...
    

Povinnou televizi? - White dog (web)

A co když někdo televizi neměl?
    

Re: Povinnou televizi? - Arthur Dent (web)

Dostal pětku a poznámku: "Je drzý a sabotuje vyučování!"
    


Re: Povinnou televizi? - heol loar (web)

Musel přinést potvrzení od rodičů a češtinář tomu stejně nechtěl věřit... Takže ta poznámka o sabotáži není zas tak daleko od pravdy. Ještě štěstí, že jsme neměli žákovské knížky {big grin}
    


Re: My jsme asi stejný ročník... - CRW

Já jsem ročník 1973... 8-) Vidim, že je evidentně všechno při starém, jen základní škola už je zase devítiletá... 8-)))) Ale tak drsnou základní školu jako ty jsem teda neměl... Asi je to tim, že na vesnici se znají všichni a s takovou buzerací (viz schody) by učitel nemohl jít do sámošky, aniž by se mu nějaký rodič ... řekněme ... neposmíval 8-)
    

Re: My jsme asi stejný ročník... - Trillian (web)

taky mi přijde, že učítelé mimo velkoměsta mají tak nějak větší vážnost a ve většině je to jejich vlastní zasloužená zásluha...
    


Re: My jsme asi stejný ročník... - SuE (web)

V době, kdy Artur školu začínal, jsem maturovala - a zrovna jsem chytla ty Májovce na ústní (to byl skoro trénink na porod, jak jsem to ze sebe tlačila {big grin} Odstup mám tedy už značný, a dost jsem toho zapomněla, ale podle vašich příspěvků si vybavuji, že ano .. tohle jsme dělali taky.
Jen té budovatelské literatury jste snad byli ušetřeni {big grin}
    

Re: My jsme asi stejný ročník... - Tokugawa (web)

To teda nebyli. Patřilo to do maturitních otázek, tak jaképak štráchy {smile} I když už bylo rok a půl po {smile}
    


Re: My jsme asi stejný ročník... - CRW

Já taky maturoval z májovců 8-))) A češtinářský teorii jsem tak tak unikl... Co to jsou citoslovce? 8-))) Naštěstí se za mě postavila celá maturitní komise, proti mojí češtinářce, která na teorii trvala 8-))
    

Re: My jsme asi stejný ročník... - heol loar (web)

Májovce jsme měli taky. Ale já maturovala z obrozeneckého divadla, heč {big grin} Že existovala nějaká Bouda, jsem zjistila až na místě, takže jsem byla ráda, že tam nějaká otázka z teorie je. (maturita 1997)
    

Re: My jsme asi stejný ročník... - CRW

Já si úplně strašně přál Voskovce s Werichem... Měl jsem smůlu, nebyl jsem dost drsnej, abych tahal z klobouku víckrát 8-)
    


Co dodat? - Rebe (web)

Takhle se čeština učila a v mnoha případech učí. My, kteří jsme teď na peďáku, se to už učíme jinak. Z otázky Co tím chtěl básník říci? se nám dělá husí kůže, nezajímá nás, kdy se narodil Vrchlický, ale jestli byl starší nebo mladší než Bezruč, co jste od něj četli a co si o tom myslíte.
Škoda jen, že většina z nás se obává, že do školství buď vůbec nenastoupí, nebo bude učit do prvního dítěte. Jíst se musí.
    

Re: Co dodat? - N.e.o.c.z

Za svého blaženého mládí se mi zadařilo přesunout se z pražského ovzduší do "vidlákova". Rozdíl ve výuce byl obrovský, na vesnické škole se to bralo s klidem, byť všichni byli ve straně, kdežto v praze to byl průser. I když se psal rok 91 a já nastupoval na SŠ, ve výuce se nic nezměnilo. Už je to sice 12 let, ale jak jsem zpozoroval (dikytomu ze jsem se vratil zpatky naskolu) cestina zustava stale stejna, mozna to bude znit hnusne, ale aby se zmenila vyuka, bude potreba aby vymrelo par generaci ucitelu...
    


Vlastní čerstvé zkušenosti - PraPetra (web)
(09.05.2004 11:22:33)

nejsou bohužel vůbec povzbudivé. Jsem studentkou 3. ročníku SPZ OA (Studium Při Zaměstnání Obchodní Akademie). S lítostí konstatuji, že se ve výuce češtiny vůbec nic nezměnilo ani v okleštěném dálkovém studiu. Stále po nás chtějí, abychom memorovali data narození a úmrtí spisovatelů, rozdělování jejich tvorby do uměleckých stylů, stále se trápíme tím, co tím chtěl básník říct... Dokonce se stále učíme básničky nazpaměť. Smutně konstatuji, že ve 30 mi to do hlavy leze ještě hůř, než v těch 16, kdy jsem se školou s nechutí sekla. Osud.
    
HotLinks
Zpět na článek