.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

03.09.2003



Téma škola bych rád uzavřel malým zamyšlením nad smyslem školy v té podobě, v jaké si ji pamatuju...

Inspirovala mne heol.loar svým vzpomínáním na školu. Zejména tím vzpomínáním na buzeraci (Po schodech se musí tiše a v dvojstupech. Někdo špitl? Vracíme se zpátky do třídy, druhý pokus, třetí pokus, čtvrtý pokus...). Když si vzpomenu na školní jídelnu, když si vzpomínám na soudružku učitelku Furákovou, která mi do očí tvrdila, že první lidé na Měsíci byli Sověti (přitom se narodila někdy v roce 1960, ten přenos musela tedy vidět, ovšem byla tak předposraná, že radši vědomě lhala), když si vzpomenu na branná cvičení, na které jsme si museli všichni brát igelitové pytlíky a pláštěnky... Jednou jsem je neměl a argumentoval jsem, že to stejně nemá smysl, že v případě nějakého jaderného útoku stejně pytlíky a gumičky nepomohou. A třídní odpověděla legendární větou: "Nejde o to, jestli to má smysl nebo nemá. Jde o to, že všichni to mají a ty ne..."

Právě tahle věta je podle mého názoru klíčová pro celé české školství. Obávám se, že totiž sekundární funkcí školy je potlačit jakoukoliv individualitu nebo jakýkoliv náznak vlastního myšlení. Připravit děti na to, že v životě budou muset poslouchat kdejakého kreténa, plnit spoustu nelogických úkolů a ještě věřit tomu, že tak to má být. Vysvětlit jim, že spíš než svému úsudku mají věřit autoritám. A že jejich úkolem je celý život pracovat, neremcat, do ničeho nešťourat, zkrátka držet hubu a krok...

A snad proto, že chlapci jsou od přírody odbojnější, je pro ně po škole připravena vojenská prezenční služba. Její užitečnost je zdánlivě nulová, ovšem skryté působení na psychiku je pro establishment k nezaplacení. Jejím úkolem je totiž naučit mladého muže, že ho může kdekdo, kdo je shodou okolnosti o trošku výš nad ním, ponižovat, pošlapat jeho důstojnost a udělat si z něj onuci. Viz šikana.

Člověk, který projde tímto systémem, pak ví, kde je jeho místo. Je jen kolečko v obrovském soukolí a jeho úkolem je být jedním z davu. Kývat hlavou na povel, vrtět hlavou na povel a hlavně NEPŘEMÝŠLET!

Představoval jsem si, když jsem si četl výše zmíněný citát od heol.loar, co by se stalo, kdyby někdo na tu buzeraci nepřistoupil? Kdyby prostě řekl: „Já nerušil, nevím proč bych tady měl takhle kašpařit!” a odešel. Vsadím se, že by se stal pro toho učitele public enemy číslo jedna. Ne ale proto, že neposlechl, spíš proto, že projevil vlastní názor a řídil se jím. Nejspíš by se dozvěděl, že „mi je jedno, žes nerušil, já jsem řek', že všichni, tak prostě poslechneš! Nebo uvidíš!”

Nedomnívám se, že by v dohledné době došlo k nějaké podstatné změně školského systému. Vždyť co je nebezpečnější pro establishment než „pracující lid”, který nad věcmi přemýšlí?

Nebo je to tím, že si pamatuju školu socialistickou, kdy „individualita” byla nadávka a „vlastní názor” nepatřičný luxus? Je snad dnes škola jiná?


Zadal Arthur Dent, 03.09.2003 14:21:54, 8 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/401

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

pravda, pravda - Trillian (web)

je to děsivé a přitom tak pravdivé...
myslím, že tady někde začíná byrokracie...
nač přemýšlet, proč ke všemu potřebuješ padesát lejster z různých oddělení? dokud je nepřineseš, nedostaneš co potřebuješ...
    


Dnes není socialismus - Martin (web)

Ano Arthure, dnes je škola jiná. Nevím z jaké doby mají ti, kteří školství kritizují, zkušenosti se školou. Já mám zkušenosti zcela čerstvé a musím říct, že jsem se s ničím takovým nesetkal. (Pro rýpaly dodávám, že na státních školách.)

Nevím, proč, když si to ty (a třeba Trillian) zažil kdysi, to prezentuješ jako současný stav. Tak to aspoň chápu z Tvého textu. Prošel jsem třemi základními a jednou střední školou a nikde nic. Nemyslím, že to je jen náhoda. Proč by se lidé nemohli změnit se změnou režimu, kdy už jim nehrozí, že na ně někdo práskne, že podporují např. USA.

Aktivita byla vítána na všech školách. Když si slušně vyjádřil svůj názor, tak tě nikdo neodbyl. Nesmělo se to dělat stylem: "To je ale blbost!" Na to jsou učitelé velmi alergičtí a žáka opravdu raději seřvou.
    

Re: Dnes není socialismus - Arthur Dent (web)

Příjemná zpráva.

Já jsem čerpal jednak z vlastních zkušeností (1979 - 1991), jednak i z vyprávění dnešních středoškoláků (1991 - ...). A právě z jejich vyprávění a svých občasných setkání se školou a učiteli jsem nabyl dojmu, že se nic nezměnilo a že se někteří učitelé stále vyžívají v buzeracích.

Samosebou nic není černobílé, i za nás byli učitelé, kteří se nestyděli přiznat že nevědí, kteří respektovali názor žáka atd. Spíš ovšem na střední škole a byla jich menšina.

Přesto mám ale pořád dojem, že pokud ses s ničím takovým nesetkal, měl jsi spíš štěstí.

Uvidíme, co napíší mladí čtenáři...
    


PS: - Arthur Dent (web)

Chceš říct, že už neexistuje to co jsem popsal, tedy "je jedno zda to má smysl, ale dělají to všichni, tak to budeš dělat taky!" ???

Tak to by byla věc, kterou bych opravdu dnešním školákům záviděl.
    

Re: PS: - Martin (web)

Na nic takového si nevzpomínám. Na SŠ vůbec a ze ZŠ mi nic takového neutkvělo v hlavě, takže snad ne.

Na průmyslovce nás nutili dělat titulní stránky podle vzoru psané šablonou, data taky podle šablony. Z počátku nám to připadalo jako buzerace, ale když jsme zjistili, že jde o to, aby sešit vypadal pěkně a ne o psaní šablonou, tak jsme datumy začali psát pěkně od ruky. Učitelé nám sami říkali, že když umíme psát strojnickým písmem odruky, tak můžeme; to jsme na začátku neuměli a psali jsme šablonou. Možná i to někomu může připadat jako buzerace, ale strojař by snad měl umět aspoň přiměřeně pěkně psát odruky.

P. S. Na škole byl jeden kantor (JEDEN ze 40!), který bazíroval na nesmyslech. Okraj musí být přesně 30 mm, nadpisy šablonou. Jednou dal kámošovi něco změřit. Ten mu řekl, že to má 14,6 cm.
Kantor: "Cože?!"
Spolužák: "Ehm... no tak 14,5."
Kantor: "Co?!"
Spolužák: "Aha - 145 mm."
Kantor vzal pravítko, změřil a s rozkoší pověděl: "Má to 147 mm."

I takoví jsou mezi učiteli. Je to výjimka. Je to nenapravitelný důchodce učící asi 40 let. Nechával se oslovovat "pane inžnýre," i když inženýr ještě nebyl. {smile} Až na pár suplů se mu naše třída úspěšně vyhnula.
    

Re: PS: - Martin (web)

Ještě jsem zapomněl dodat, že pro mě nepochopitelně, byl u těch, které učil oblíbený! Že prý dobře naučí. Hmm. Nevím, jak bych to snášel.

A pak si vyber. {smile}
    


Vlastní zkušenost... - Alraune (web)

Abych vás uvedla do obrazu, narodila jsem se 1970, takže si snadno spočítáte, kdy jsem chodila do školy.
Vzepřít se jistě šlo, pokud jste byli víc než přiměřeně exaltované dítě, jako já. A světe div se, systém, tedy škola, mi to toleroval. U učitelů mi vždycky nějak prošlo, že jsem odešla ze třídy, hodila po nich sešitem, pokud mě buzerovali kvůli úpravě, atd.
Ten, kdo mi to nemohl zapomenout, byly děti. Považovaly za nesprávné, že mi to běsnění prochází. V tom byla ta tragédie... když držet hubu, tak všichni. Myslím, že je to ten samý pocit, jako když lidé přejí demonstrantům rozbitou hubu. My kušujem, tak musíš taky.
    


Je to pořád stejné. - Je to pořád stejné. (web)

Tak nevím, ale já mám přesně opačnou zkušenost jako Michal. Váš článek mi připadá, jako by popisoval moje školní léta. Studuji poslední ročník na gymnáziu, předtím jsem byl na základní škole. Buzerace typu "někdo promluvil, tak se vrátíme" byly na základní škole na denním pořádku. Taky jsem uměl číst od pěti a slušně počítat, takže jsem se setkal i s podobnou reakcí na chyták 3-5. Když jsem vypočítal ve třetí třídě 20:15, tak mě učitelka okřikla, že používání kalkulačky je podvod (což se mě dotklo, protože kalkulačku jsem nepoužil).
Stejně jsem se i mnohokrát setkal s přístupem "na to nemáš, ani se nesnaž". Co se mě týče, je škola pořád tou samou institucí vychovávající tupá nemyslící hovada, jakou tady popisuje Arthur. Nehledě na to "šrocení" a "drcení" faktů, letopočtů a podobných pitomostí. Jsem praktický člověk, tak jsem se nesčetněkrát ptal, jakým způsobem se to dá využít v PRAXI (což je to, co by škola IMHO měla učit); jak to využít? Odpovědí většinou bylo "Neboj, využiješ u maturity". Tak to srry, ale já potřebuju nějakou motivaci, když už mám dělat nesmyslné věci.
Moje sestra je ještě o pár let mladší, chodila/chodí na jiné školy, a zkušenost velmi podobná {sad}
    
HotLinks
Zpět na článek