.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

17.02.2004



Taky patříte mezi ty, co dělí práce na „mužské” a „ženské” a jsou schopni tvrdit, že ženská nepatří za volant a chlap nemá co dělat v kuchyni? Ano? Tak vy pokračujte prosím tudy. A ostatní mohou číst dál...

Tak, v tomto místě čtou předpokládám už pouze muži, kterým představa „rodino, uvařil jsem vám oběd!” není nijak cizí, a ženy, které čekají, co se z toho vyklube. No, nebojte, nic závažného. Inspirován Kavárenským povalečem se budu snažit přesvědčit muže o tom, že vaření není alchymie (i když může být), ani podřadná práce, ale vlastně hra... (Ženský, ticho!) {smile}

Rozdíl mezi ženou v kuchyni a mužem v kuchyni je v přístupu. Žena většinou vaří proto že musí, nebo protože si myslí, že musí, popřípadě proto, že se k tomu nikdo jiný nemá. Pro ni je vaření většinou nutné zlo, ale když už tedy musí vařit a nakrmit rodinu, tak to holt dělá. Naproti tomu muž většinou vařit nemusí, proto (je-li ducha tvůrčího) vaří rád a s chutí. Navíc muži vaří většinou líp než ženy, kteréžto tvrzení hodlám podpořit prostou skutečností, že většina hotelů a restaurací, od vesnických hospůdek až po „haute cuisine”, má „šéfkuchaře” a jsou to muži. Krom toho je empiricky zjištěno, že muži mají větší cit pro koření a při vaření více experimentují, což bývá (ale ne vždy) ku prospěchu pokrmu. Ženy většinou mají svůj recept, od matky / tchyně / kamarádky, a neexperimentují, vaří takříkajíc „na jistotu”.

Ovšem my jsme muži a proto se nebudeme bát experimentovat. Samosebou, slaneček se šlehačkou není ten pravý experiment. Já používám pro odhad „co bych do toho mohl vrazit” jednoduchou metodu: V hrnci / pánvi mám něco, co bych rád dotvořil. Proto kousek ochutnám, nechám si to na jazyku rozplynout, stojím u sporáku a dělám „mmmm, mmm, mňamňamňamňa” a snažím se vzpomenout si na něco, co by se k tomu chuťově hodilo a přitom to máme doma. Pokud mě něco napadne, udělám pokus číslo dvě, při kterém vezmu to z pánve nebo hrnce, k tomu přidám trošku toho, co mě napadlo, a ochutnám. Je-li to k jídlu a dobré, šup tam s tím... Druhý častý problém mužů je odhadnout množství. Na to mám taky jednoduchý postup: Poprvé dám „přiměřeně”. Je-li toho moc, příště uberu, sneslo-li by to víc, příště přidám a takto se postupnou aproximací dopracovávám ideálního množství.

Časem jsem si vytvořil několik receptů, které umím uvařit a kde už jsem vychytal ingredience, váhy a časy, ale také vařím jídla „co dům dal”. Třeba dneska. Dům dal mražené mleté maso a americké brambory, rovněž mražené. Takže jsem rozmrazil maso (půl kila, prodávají to v Kauflandu v takové vaničce), do toho jsem nastrouhal kus Nivy (vždycky máme doma kus Nivy), pro exaktní duše udávám, že to byl zhruba hranol 3x3x3 cm. Tohle jsem rozhňahňal a udělal z toho šištičky a lá čevabčiči. Osm jich vzniklo.

Mezitím jsem si roztopil troubu na 180 stupňů, pro ty co nemají troubu s teploměrem — je to o kousek míň než maximum. Brambory jsem vysypal na plech a strčil do trouby na 20 minut.

Na pánvi jsem rozpálil trochu oleje (trochu = tak tři polévkové lžíce) a na něm jsem ty šištičky osmažil. Doba smažení byla asi 15 minut, vždy po pěti minutách jsem je pootočil. A než se šištičky osmahly, nakrájel jsem si středně velkou cibuli na kolečka a objevil směs na pizzu Palermo (výrobce Hamé, je to ve skleničce a jsou v tom žampióny). Při pohledu do ledničky jsem objevil kousek čabajky, tak jsem i ji nakrájel na tenké plátky...

Po 15 minutách bylo maso hotové, tak jsem ho vyndal a do rozpáleného oleje nasypal cibuli, přihodil čabajku a nechal jsem to trošku osmahnout. Cibulku jako základ, čabajku pro chuť a aroma. K tomu jsem přidal „směs Palermo” a nechal chvilku ohřát.

Tou dobou se mi akorát dopekly brambory. Vytáhl jsem je z trouby, osolil, nasypal část na talíř, druhou část spolu s půlkou těch masových šištiček jsem schoval pro manželku, zalil jsem to půlkou omáčky, co vznikla na pánvi, sedl jsem si k tomu, jedl jsem a dělal chutě psovi... Byla to zvláštní kombinace slaného masa s pikantní Nivou a nasládlou omáčkou, ale mně to chutnalo a když jsem to dělal minule, tak ani žena neofrňovala a snědla svou porci s chutí.

Celé to bylo hotové za 30 minut, když pominu rozmražování masa a roztápění trouby, a vzniklo to jako obměna čevabčiči, které jsem vařil jednou a furt se mi nějak nedařilo (to vejce v mase mi udělalo z masa blemcaninu která nehodlala udržet tvar a já to horko těžko zahušťoval... Nikdy víc!)

Příští díl nepravidelného seriálu Muž v kuchyni ponese název „Myčka nádobí je náš přítel a neublíží nám!”, protože mám ověřeno, pomocí pokusů na sobě samém, že muž dovařivší a dojedší ponechává nádobí na kuchyňské lince v dobré víře, že ho za dva dny nalezne umyté tam kde má být. Zároveň se zamyslím nad rolí, kterou v tomto chování hraje výrok: „Jdi od toho, já to tam radši nandám sama...” {smile}


Zadal Arthur Dent, 17.02.2004 16:18:23, 21 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/758

Zpět na článek

HotLinks
Reakce na jiných stránkách (TrackBack)
... mrtvý muž v Yossarianově stanu ...: Plněný hermelín + bonus
Networ - zverstvo na netu: Jednoduché jídlo aneb Co dům dal (c) Arthur dent
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

Já se snad naučím vařit. - White Dog (web)
(17.02.2004 16:39:24)

Už mě to stravování po hospodách nebaví...
Jen kdyby to vaření nezabíralo tolik času. Ale ono u toho jde těžko dělat něco jiného. Třeba když smažíš bramboráky (umím nejlepší bramboráky v této galaxii a je to jediné jídlo, které vlastně umím uvařit - usmažit) tak není možné číst si nebo venčit psa, protože bys to prostě připálil {smile}
Ještě tak poslouchat rádio - ale nesmí jít nic zajímavého, abych se nezaposlouchal.
    


Teda Arture... - nonsense (web)
(17.02.2004 16:49:41)

to se vážně nedá číst!!! Takovýhle články... myslíš Ty vůbec na chudáky hladové čtenáře-navíc s bohatou představivostí? Jako by nestačila zmínka o Nivě-eště specifikuješ rozměr, takže moje představy jsou už velmi přesné, pak šištičky (takové zvukomalebné, mazli/avé), o čabajce nemluvě a nakonec eště cítím ty pečený brambory.... proč mi to děláš? DOSTÁVÁM Z TEBE HLAD!{sad}
    

Re: Teda Arture... - Arthur Dent (web)
(17.02.2004 16:51:43)

Příště zveřejním některý z Tvých receptů, například ten na maso se zelenou rýží nebo recept na červeno - modrý piškot. {smile}
    

To mi ale křivdíš! - nonsense (web)
(17.02.2004 17:34:49)

Piškot byl více!barevný (přírodní,žlutá,červená,zelená,modrá,kakaová), ale tos zřejmě nemoch postřehnout, protože-ač chlap-měls k němu velmi "neexperimentuchtivý" vztah {wink}
    


kecas... :) - janicka (web)
(17.02.2004 17:26:33)

chces-li mluvit o muznych experimentatorech v kuchyni, nenech se nachytat tim, ze na sebe proflaknes, ze si pises recepty.{wink}

asi jsem, co se kuchyne tyce, "chlap" - pokud by to bylo nutny zlo, vemu si chleba s necim a papejte co chcete. {smile} no a... podle receptu zasadne nejedu, anzto by mi vzdycky neco chybelo a to by me pak stvalo. tudiz je pak kazdy pokrm - pokud to teda nejsou z nedostatku jinych zdroju spagety s kecupem - naprosto jedinecny a (obcas nastesti taky) neopakovatelny...

btw ta poznamka o sefkucharich (a pricinach jejich sefkucharovani) by byla na delsi debatu, ale necham nekoho jinyho (nejakou jinou?), at si zarejpe.
    

Re: kecas... :) - Arthur Dent (web)
(17.02.2004 17:45:59)

Ale nojo, rejpejte jak chcete, já vím že mám pravdu. {smile}

A já nenapsal, že si PÍŠU recepty. Jen že jsem si je vytvořil. Ale nijak se to netluče s experimentováním...
    


To je mi teda náhodička... - pixy (web)
(17.02.2004 17:49:45)

... akorát dovařím, utřu si ruce, sednu si ke kompu a ejhle: Arthur taky vaří... {big grin}

Já jsem to dneska pojal sofistikovaněji - inspiraci jsem viděl kdesi kdysi ve vařícím pořadu dopoledně na Nově (poslední dobou jsem si zvykl když to vyjde si kvůli tomu tu Novu pustit - je to obyklem kolem 11. dopoledne a dají se tam potkat zajímavé nápady)...

Koupil jsem kotletku (vykoštěnou, asi kilo) - většinu jsem nakrájel do mrazáku a pár plátků nechal na vaření. K tomu jsem taky koupil pár jablek, pivo, smetanu, jablečný džus/mošt a brkaši v prášku (jsem líný).

Plátky kotletek jsem trošku naklepal, osolil, opepřil a posypal mletou rozmarýnou. Asi 2-3 jabka (nevím přesně, ujídal jsem je při tom) jsem nakrájel na čtvrtky, vykrájel jádřince, čtvrtky rozkrájel ještě na menší měsíčky. Na velkou pánev jsem dal rozehřát trochu oliv. oleje a kousek másla a na to jsem vrazil ta jabka (naplocho). Až po chvíli začla hnědnout, otočil jsem je a osmažil i z druhé strany. Až to bylo, vyndal jsem je na misku a na olej hodil ty kotlety. Osmaží se z každé strany do hněda, až začnou tmavnout hrany. Pak jsem je taky vyndal na misku (když se nechají chvíli odležet, pěkně změknou).

Nakrájel jsem jednu střední cibuli na proužky a ty vrazil na ten tuk po mase. Zprudka osmažil, přidal tam zpátky jabka a zalil asi 1-2 deci piva a stejně jablečné šťávy (vysvětlím: v originále byl totiž použit cider, který nemám. Tak jsem "jablečné pivo" vyrobil takhle. A není to věrzu špatná náhražka). Nechal chvíli povařit, trošku dosolil (fakt jen trošku) a nalil do toho smetanu. Pod poklicí jsem to nechal asi dvacet minut lehce pobublávat, až to trošinku zhoustlo. Mezitím jsem do toho ještě slil šťávu, kterou zatím v misce pustilo maso.

Teď si jdu uvařit tu brkaši (trochu hutší). K ní si položím plátek kotletky a poliju tou jablečnou omáčkou. Záviďte, už jsem to chutnal, stojí to FAKT za to...{wink}
    


 - Jerry (web)
(17.02.2004 21:29:11)

Nevím, nevím, pokud je experimentování a vaření bez receptu podle odhadu a dostupných ingrediencí záležitost čistě mužská, asi žiju s chlapem.
O kuchyni se ovšem dělíme {wink}
    

Re: - Arthur Dent (web)
(17.02.2004 22:32:49)

... a já schválně používal kvantifikátory jako "většinou", "převážně" atd. {smile}

Není to záležitost čistě mužská, ale muži k ní mají větší sklony. Což je dáno (nejsou tu někde militantní feministky, které by mě utloukly sebranými spisy Michaely Marksové - Tominové???) rozdíly mezi muži a ženami, vzniklými během evoluce.
    


mam hlad - kombajn (web)
(17.02.2004 21:42:46)

Vyborny.... Fakt skvely... Deset hodin, vecerka zavrena, doma nic k jidlu a ja blbec kliknu na tenhle clanek... Ve ctvrtek bude adamm experimentovat s .... (nemuzu to rict, treba to ma byt prekvapeni = nechci aby me ZABIL) a jsem pozvan, takze uvidime... a propo... nevarim jen kvuli tomu ze nemam mycku a sam jsem fakt linej... A doma to NIKDO jiny neumyje
    

Re: mam hlad - Jerry (web)
(17.02.2004 22:42:40)

To mi připomíná jednoho známého, který byl podobným způsobem donucen k vegetariánství. Měl nějakou fobii ze syrového masa, nebyl schopen na něj sáhnout, takže si prostě pořádnou flákotu nebyl schopen uvařit. I když jinak maso jedl a rád. Partnerka znalá vaření pro něj byla pravým požehnáním. {wink}
    


rýpnutí - Freya (web)
(17.02.2004 22:56:37)

Nedá mi to a trochu si zarýpu: znám spoustu mladých žen /holek/, které vaří, stejně jako já, pouze svátečně a pouze tehdy, když mají na vaření náladu. A experimentují s úplně stejnou vervou jako ty {smile}
Takže můj všeobecný závěr je spíš takový, že odvážným experimentátorem se může stát osoba libovolného pohlaví, která se nenechá okolím vmanipulovat do role kuchyňského nevolníka a neznehodnotí si tím přístup k vaření.
    

Re: rýpnutí - Arthur Dent (web)
(17.02.2004 23:02:19)

Tak. Je to přesně tak, ovšem při letmém pohledu vidím, že v 90% případů jsou v této roli muži {smile}
    

Re: rýpnutí - Mudd (web)
(18.02.2004 09:26:36)

Moje zena se zkusenostmi v gastronomii Arturovu tezi potvrzuje.
Jeste me napada, jestli nemuze byt nejaka souvislost s procesem uceni vareni. Ze obvykle holky uci maminka, kdezto kluky nouze. Ale to je jen takova myslenka.
    


Zvedavost - strejce knimra (web)
(18.02.2004 11:11:23)

Mnam, sbihaji se mi sliny a do obeda daleko...
Ale z hecu a ze zvedavosti jsem klikl na link debil.cz a veru, debilnicek, na nejz je tam odkazovano, neni spatna utilita - vyzkouseno{smile}
Diky, Arthure!
    


 - moussa (web)
(18.02.2004 13:19:20)

byla jsem s dětmi několik let na mateřské a musela jsem každodenně vařit a to potom člověka přejde chuť nejen na experimentování, ale na vaření vůbec, stane se z toho protivná povinnost, nějaký čas již doma nejsem a nemusím každý den vařit a chuť do experimentování a i vaření se vrátila zpět, krom toho jsem slyšela hodně mužů vyprávět o tom, jak skvěle muži vaří, ale vařit jsem jich viděla jenom zlomeček, jestli ona to není jenom taková pověra. Ale už se těším na článek "Jdi radši od toho . . . . ".
    

Re: - Arthur Dent (web)
(18.02.2004 13:41:01)

Jojo, to přesně potvrzuje mou tezi: Je-li z vaření nutnost, otráví to a zabije jakoukoliv fantazii.

No a s těmi muži - ono to procentuálně vychází. Protože muži vařit jaksi "nemusí", tak vaří jen ti, kteří opravdu chtějí a které to baví. No a pokud mám vaření jako koníčka, který mě baví, tak si na něm dávám záležet. {smile} Takže i když vaří jen zlomek mužů, tak z deseti "vařících ze záliby" jich bude osm vařit líp než ženy.
    


Re: - Vesničan (web)
(18.02.2004 13:45:53)

"...skvěle muži vaří, ale vařit jsem jich viděla jenom zlomeček..."
Asi přijdeš málo mezi lidi.
    

Re: - moussa (web)
(20.02.2004 15:26:39)

děkuji za podporu, tvůj příspěvek dám doma přečíst, to bude doma radosti a začnu s tím hned nač to odkládat! myslela jsem to spíš tak, že muži, kteří vařili nemluvili o tom, že muž je lepší v kuchyni a ti kteří o tom neustále mluvili, tak ti tedy nevařili, čistě teoreticky polemizovali!
    
HotLinks
Zpět na článek