.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

28.02.2004



Cítím potřebu se zamyslet nad jedním jevem, který jsem si pracovně nazval „malá emoce — žádná emoce”. Ať si kdo chce co chce říká o lamentářích...

Kdysi, je to už zhruba 15 let, mi jedna slečna řekla, že miluje telefon. Z dalšího hovoru vyplynulo, že tím chtěla vyjádřit, že ráda telefonuje. Zarazilo mě to a ptal jsem se jí, proč tedy použila tak intenzivní slovo, které označuje něco mnohem intenzivnějšího než to co nejspíš chtěla vyjádřit. Divila se, čemu se divím.

No, divím se. Vždyť existují méně emocionální výrazy než „miluji”. Třeba mám rád, je mi sympatické, je mi příjemné. Nějakou knihu rád čtu. Těstoviny mi chutnají. Herec je mi sympatický. Je mi příjemné projít se po lese. Jenže mám skoro dojem, že už není přípustné takové „malé” emoce dávat najevo, většinou se dozvídám, že dotyčný knihu „přímo miluje” a těstoviny „doslova zbožňuje”. Když už nebudu přemýšlet nad drobnými nelogičnostmi, např. jestli je možno milovat nepřímo či dokonce křivě nebo nad tím, jaká slova má v případě těstovin dotyčný na mysli (písmenkovou polévku?), které se staly ustálenými zesilovacími obraty, tak je mi ale stále podezřelá ta velká expresivita zvolených výrazů. Chce tím snad mluvčí dát najevo to, že na knihu myslí vstávaje lehaje, je-li od knihy odloučen stýská se mu, má starost zda knize nezvlhnou listy a spadne-li mu na zem, bodne ho u srdce? To asi ne... Pouze přehnal výraz. O takto hrajícím herci by se řeklo že přehrává, o takto nalíčené ženě že je zmalovaná.

Pokud tentýž člověk řekne partnerce, že ji miluje, je to na pováženou a dotyčná by se měla zamyslet, zda to s ní myslí stejně jako s tou knihou. Zda i v tomto případě není „miluji” ekvivalentem „jojo, jsi mi celkem sympatická, rád se k tobě vracím...”

Ve vyjadřování záporných emocí je situace obdobná. Málokdo je jako Cimrman, který, slovy Zdeňka Svěráka, „potkany přímo ... neměl rád!” Spíš se nenávidí, nesnáší, zabíjí. Prosté vyjádření „za to bych ho kopnul” (představitelné) nahradilo „zabil bych ho” (těžko uvěřitelné). Místo „je mi nesympatický” nastoupil výraz „nenávidím ho” (nebo floskule „toho nemusím”). Ve skutečnosti ovšem mluvčí toho koho „nenávidí” klidně zdraví a tomu, koho „by za to zabil”, pouze vynadá.

Jako by lidé nešeptali, nemluvili, nepovídali, nehovořili, ale spíš volali ("Voláme po větší angažovanosti..."), křičeli a řvali. Spousta návodů na úspěch je k tomu přímo vybízí ("Musíte křičet, aby váš hlas nezanikl"). V přímém rozporu s touto pobídkou je text písně sourozenců Ulrychových: „Prý musíš mluvit tiše, aby tě bylo slyšet”. Ale kdo bude ve všeobecném řevu naslouchat tichým hlasům? Cato by možná ještě podotknul, že čím víc si voláme, tím míň spolu doopravdy mluvíme.

Kdejaký stav rozladění, smutku nebo melancholie trvající déle než pět minut bývá nazýván depresí (zdomácněle „depkou”). Naproti tomu nelze už jen skákat radostí, je potřeba rovnou „ulítnout”!

Samosebou vím, co to je hyperbola. Občas ji sám používám, asi jako každý, do vyjadřování jako výrazový prostředek nadsázka rozhodně patří, ale obávám se, že brzo ztratí svůj účinek. Už nebude kam přehánět... A bude-li, nikdo nerozpozná, jestli mluvčí použil hyperbolu nebo jestli tak mluví proto, že jiná slova nepoužívá.

Zajděte si na pouť a uslyšíte vyvolávání: „Světoznámá atrakce, nejlepší, největší, pojďte s námi zažít naší skvělou jízdu na naší obří horské dráze... naše velká střelnice...” Připadá mi, že tento princip převzal „moderní” jazyk a snaží se kdejakému řetízkovému kolotoči dodat nálepku centrifugy NASA.

Ale budeme-li všechny případy, kdy se někdo ukázal jako důvtipný, chytrý, sečtělý, moudrý, nápaditý atd. nazývat slovem „geniální”, co pak uděláme tváří v tvář opravdové genialitě?

Možná používání jediného výrazového prostředku pro celou škálu intenzity dojmu souvisí nějak se snahou o cool vyjadřování, se snahou nedat na sobě znát nakolik se mně osobně daná věc dotýká, neukázat jak moc jsem byl zasažen. Ale „cool vyjadřování” je už zase jiná pohádka.

Nejspíš se ve společnosti posunulo vnímání intenzity. Kdejaká prodejna smíšeného zboží je nazývána „supermarketem”, každý trošku úspěšnější film je hned „megafilm” a „kasovní trhák”, lecjaký věšák na šaty je označován za „světovou topmodelku” a reklamním i P.R. specialistům asi teče do bot, protože docházejí superlativy. Nejen k „optimální” existuje proto nelogické „nejoptimálnější”, ale i k výrazu „super” vznikl superlativ „nejsuprovější”.

Mimochodem, všimněte si, jak často používají hlasatelé zpráv slovo „šokující”. To slovo samo o sobě je velmi emotivní, jenže nadužíváním planí. Šokující je podle nich vražda, šokující je loupež, nehoda, šokující může být i přiznání nějaké momentální celebrity k homosexualitě, stejně jako jsou obyvatelé vesnice „doslova šokováni” tím, že k nim ráno nepřijel autobus. „Šokováním” se snaží hlasatelé vzbudit alespoň nějaké emoce u emočně unaveného diváka, aby ho přitáhli k obrazovce, ale přispívají tím pouze k další inflaci toho slova. Pokud je trojnásobná vražda i odhalené ňadro Janet Jackson ohodnocené stejným výrazem, jako by tím bylo obojí postaveno na stejnou úroveň „citového náboje”. Přitom šok je život ohrožující stav a člověk, který je opravdu v šoku ("doslova šokován"), je několik minut „k nepoužití”, není mocen slova, třese se, projevují se u něho některé tělesné příznaky... (Odbočím: Třeba ti Američané v takovém stavu opravdu byli. Ale pokud je odhalené poprsí šokuje, jak se rozmnožují? Nakupují malé Američánky ve Wallmartu?)

Netroufám si odhadnout co je příčinou a co následkem, zda prvotní byla touha lidí po stále větším vzrušení nebo zda snaha nabídnout stále silnější stimuly vedla časem u příjemců k otupení vnímání a degradaci rozlišovacích schopností. Opravdu těžko říct. Snížení citlivosti a vzrušivosti u lidí je ale jev reálně pozorovatelný a dokonce i měřitelný. Ochabují nejen smysly, ale i vnímání prožitků.

V životě musí být dny všední a dny sváteční. Snaží-li se někdo prožít obden svátek, za čas mu všechny svátky zevšední a on nebude schopen rozlišit pocitově všednost od výjimečnosti. A totéž se děje s výjimečnými výrazy, jsou-li užívány více než mají být. Jsou-li „velkými” slovy označovány „malé” věci, děje, jevy, nevede to k „zvětšení” označovaných skutečností. Pouze k rozmělnění významu a účinku velkých slov, jehož důsledkem je stírání rozdílu mezi „velkými” a „malými” událostmi vůbec. A právě toto je příčinou hledání stále silnějších výrazů. Bílý, bělejší, nejbělejší, maximálně bělostný, ještě mnohem více bělejší, bělejší než kdykoliv předtím...

Měli bychom ctít velikost a exkluzivitu oněch „velkých” slov a používat je pouze tam, kde jsou na místě. Stejně jako zlato není drahé proto, že je žluté nebo odolné nebo kujné, ale proto že je ho (relativně) málo. Už král Midas věděl, že bude-li vše kolem něj zlaté, bude to bezcenné. Stejné je to i se slovy silně citově zabarvenými: Nebudeme-li používat hlavně ta méně zabarvená, stanou se všedními a přestaneme vnímat jejich sílu. A svět se pak stane opravdu černobílým.


Zadal Arthur Dent, 28.02.2004 4:14:06, 27 komentářů...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/780

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

 - Ozzy (web)
(28.02.2004 09:11:38)

Myslím,že to používání "bombastických" výrazů souvisí s životním stylem,který je nám servírován horem - dolem tzv."Žij na max" a podobně.
Možná by neuškodilo trošku POKORY,ale tomu už dálkově ovládaná generace nerozumí...
    


 - Fragille (web)
(28.02.2004 10:36:17)

Velmi pěkný článek, na webu málo vídané úrovně. Jen tak dál.
    


 - frantisek (web)
(28.02.2004 10:58:38)

A to není daleko doba, kdy ještě přidáme na energii výraziva, aby to bylo pronesené patřičnou silou, emocí zabarveným hlasem a doprovozené americkým "wow", případně potleskem nebo slzami... Život se prostě stane jedním velkým divadlem.
Bez obecenstva{smile}
    


 - frantisek (web)
(28.02.2004 11:06:24)

Ještě si neodpustím k těm "šokujícím" událostem napsal skvělej příspěvek Milan Šmíd a moje maličkost inspirovaná právě MŠ zas udělala o tom, že jsou události DOSLOVNÉ. Odkazy dávám níž.

www.louc.cz/04/1070923.html
[frantisek.bloguje.cz/21178_item.php]
    


 - Markoff (web)
(28.02.2004 12:20:35)

hmm, ja milujem pouzivam min. a superlativy obecne nemam velmi rad, ale ked ich pouzijem tak to ma zmysel, napr. slovicko "nadhera" ci "nadherna" sa u mna vyskytne tak raz za 1-2 tyzdne

musim konstatovat ze napr. soundtrack The Ring (Hans Zimmer) je nadherny, taka hudba sa len tak nepocuje hocikde
    


 - rony (web)
(28.02.2004 16:10:24)

som sokovany!
    


 - Blanka (web)
(28.02.2004 18:21:53)

Toto je najlepší článok, ktorý som v poslednom čase čítala. Gratulujem a prajem veľa ďalších podobných článkov. A ten superlatív v mojom hodnotený nie je vôbec prehnaný.
    


 - Blanka (web)
(28.02.2004 18:23:38)

Sorry za preklep, jasné že má byť "v mojom hodnotení".
    


Je to takový nový český Amerikanizmus - MacInek (web)
(28.02.2004 20:18:34)

Je to okoukané od našich milovaných bratrů Američanů. Oni všechno milují, všechno je super, svěží atd. Připadá mi to strojené i u Amíků natož v u nás. Amík by se vyjádřil k vašemu novému svetru způsobem: Wow, ten váš hnusnej svetr je tak báječnej. Dále si myslím že, je to taky náš český vlezdozadkizmus. Také začínáme všechno milovat, v reklamách je všechno super, místo Ježíška máme Santu. A vlastně už ani nežijeme v České republice, žijeme v Česku.
    


Perfektni! - Láďa Rejpal (web)
(28.02.2004 23:47:04)

Skutečně perfektní článek, jeden z nejlepších, co jsem poslední dobou měl tu čest číst. Budu se muset nad sebou zamyslet, protože se obávám, že i já taková slova také "nadužívám" {smile}
    


Konečně to někdo vystihl - White dog (web)
(29.02.2004 01:32:10)

I já musím denně poslouchat bláboly typu "to byl SUPER film" a podobně. Díky za ten článek.
Mimochodem - nikdy v životě jsem nevyslovil nahlas slovo "miluji" - prostě mi nikdy nepřišlo na místě. Rovněž slovo "super" jsem použil asi 2x za život - obě slova se do mého života jaksi nehodí. Znamenají příliš mnoho.
    

Re: Konečně to někdo vystihl - Honza A. (web)
(29.02.2004 11:22:55)

Ty jsi nikdy nikoho (osobu) nemiloval?
    

Re: Konečně to někdo vystihl - Jakub (web)
(29.02.2004 16:08:39)

To spolu vůbec nesouvisí, jedině že snad potřebuješ toho druhého nějak "přemluvit" že to tak je.
    


Re: Konečně to někdo vystihl - White dog (web)
(29.02.2004 17:37:36)

Ale miloval, a ne jednou. Ale prostě jsem nikdy nepoužil to slovo.
A dál se na tohle téma nechci bavit a zamořit diskusi k perfektnímu příspěvku nějakými kecy, díky za pochopení.
    

Re: Konečně to někdo vystihl - Honza A. (web)
(01.03.2004 15:48:48)

Nemyslim si, ze zrovna toto zasluhuje obdiv. Je spravne, kdyz emotivnimi slovy setris, ale pozor - ceho je moc toho je prilis.
Chapu ze jako bezny muz nemas tendenci projevovat svou lasku verbalne...
Pro me není slovo "milovat" prazdne slovo, takze ho take nerikam na pockani. A je to takove vyjadreni lasky, nezlob se...
    

Re: Konečně to někdo vystihl - White Dog (web)
(01.03.2004 15:54:26)

1) Netvrdím, že to zasluhuje obdiv. Prostě to říkat neumím.
2) Nezlobím se {smile}
    


 - pavelm (web)
(29.02.2004 12:53:36)

"Měli bychom ctít velikost a exkluzivitu oněch "velkých" slov a používat je pouze tam, kde jsou na místě."

Až ta velká slova svůj význam ztratí, jak pak vyjádříme ty nejsilnější emoce?

Moc hezkej článek!
    

Re: - Ozzy (web)
(29.02.2004 16:56:49)

Často slyším,jak někdo tvrdí už při mírné depce že je tzv."na dně".Z vlastní zkušenosti vím,že může být mnohem hůř a dno to ještě zdaleka,zdaleka není....
    

Re: - Lokutus (web)
(01.03.2004 11:03:21)

Co je to ta mírná depka? To znamená, že je mírná depka, větší depka, superdepka, anebo dokonce maxidepka? Můj otec trpěl dva roky před smrtí depresemi. Ale opravdovými depresemi, na které bral léky, které zapříčinily pět pokusů o sebevraždu a následnou povedenou sebevraždu. Deprese je to, co člověka dožene až na samý okraj života. Ten člověk nemá budoucnost, přítomnost ani minulost. Nic ho nezajímá a jakákoliv událost v následujících vteřinách, minutách, dnech, nebo dokonce(nedejbože) letech mu přijde šedivá, bezvýznamná a dokonce zbytečná. Deprese na člověku sedí, jako těžký balvan, přičemž není vidět východisko. Bolí to, kurevsky to bolí a člověk neví proč a ani ho to nezajímá. Jediná možnost, která mu zbývá, je smrt. Ale tam nastupuje pud sebezáchovy, strach z bolesti a v neposlední řadě i jakýsi podivný pocit zodpovědnosti za své blízké, kterým ten člověk nechce ublížit, přestože všechno ostatní mu je jedno. A tohle všechno se v něm pere několik let, než zvítězí ta touha, zbavit se té bolesti.
Abych trochu přiblížil, co ten člověk zažívá, představte si něco, čeho byste moc, moc chtěli dosáhnout, co vám přijde, jako vrchol vašeho života, maximální uspokojení a štěstí. A teď si představte, že tento vrchol je vám najednou lhostejný, je stejně šedivý, jako cokoliv jiného, nemůžete se z něj těšit. K tomu připočtěte permanentní úzkost, kterou provází tlak v srdeční krajině ve dne v noci. Občasný strach z budoucnosti, prokládaná lhostejností. Pak to znásobte stokrát a budete přibližně zažívat to, co zažívá skutečný depresář.
Ještě někdo tady má momentální depku?
    

Re: - White Dog (web)
(01.03.2004 12:51:40)

Poměrně přesně vystižené.
Já depresi nikdy neměl. Stavy špatné nálady, beznaděje, pocity marnosti, které trvaly delší dobu, ano, ale depresi ne.
Jeden známý se z depresí léčil a přirovnával to ke stavu, kdy člověku každý den 24 hodin vrtají zuby a nejde s tím nic dělat.
Brr... znám více lidí, kteří prošli opravdovými depresemi, a jejich společný názor je ten, že deprese nesmírně bolí.
Často o depresích vypráví lidé v hospodě u piva. "Já ti mám tak strašnou depresi, to je hrozný."
Blbost. Kdo má opravdu depresi, tak do té hospody nedojde. Dojde - li, tak má jen špatnou náladu.
    

Re: - Lokutus (web)
(01.03.2004 13:30:03)

Míval jsem deprese. Nakazil mne jimi táta a vím, jaké to je. Nevím, co na to lékaři, zda souhlasí s tím, že se depresí dá nakazit, ale já do toho nahlédl. A byť to byly krátké zkušenosti, stálo to za to. Nikomu to nepřeju.
    


ach jo... - IP:213.220.214.240 (web)
(02.03.2004 18:04:12)

paraplegiku, proc jsou tvoje texty vzdycky tak silne? jak k tomu normalni clovek, nevladnouci takovou obratnosti s perem, bystrosti ducha a hloubkou duse prijde?
    

Re: ach jo... - Arthur Dent (web)
(02.03.2004 18:21:38)

Cynicu, co ty tu??? {smile}
    

Re: ach jo... - IP:195.47.118.200 (web)
(04.03.2004 10:52:46)

internet je maly {smile}
    


 - Bohaslav Podˇobaný (web)
(11.06.2004 15:35:53)

Extremni doby = extremni vyrazy
    
HotLinks
Zpět na článek