.: Rychlé menu: navigace .:. odkazy .:. kategorie .:. vyhledávání .:. archivy .:. autoři :.  

11.03.2004



Asi jste se s nimi už někdy setkali. Lidé, kteří se nanominují do nějaké společnosti a pak se tváří, jak je všechno obtěžuje. Jak jsou ostatní totálně out.

V jedné diskusi u článku proslulého zmrdobijce D-Fense označil jeden z komentátorů podobné existence krásným slovem Extráti. Jde o lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou něco extra.

Znám celou řadu extrátů, kteří si o sobě myslí, že když přijdou mezi lidi, každý je zvědavý jen na ně a na jejich problémy. Všichni jsou patrně povinni takové magory poslouchat... To je samozřejmě hloupost.

Takoví extráti, kteří potřebují být za každou cenu středem pozornosti, dokáží zcela spolehlivě zkazit náladu všem ostatním.

Stává se, že podobní jedinci záměrně vyhledávají společnost, do které nezapadnou, a pak dávají najevo, jak je všechno nudí a jak jsou ostatní bezcharakterní, když nerespektují osobnost dotyčného extráta. Pozornost si dokáží vynucovat i dost agresivně.

Někdo jde třeba na koncert nějakého typu hudby a pak dává všem najevo, jak ho zrovna tohle nudí a že ta hudba stojí za houby. To sice ostatní nezajímá, ale extrát je spokojený. Zkazil druhým náladu a o to mu přece šlo. Pak ještě může dávat najevo, jak ho ostatní nechápou.

Parta lidí se baví o autech, přisedne extrát a prohlásí, že ho auta nudí a jestli by nebylo lepší bavit se třeba o umění. Ostatní třeba proti umění nic nemají, jenže v tu chvíli mají zrovna náladu na auta. Přesto se stane, že ve snaze extráta neurazit nebo nenudit změní téma a podřídí se.

Není dobré být extrátem. Svědčí to o malé schopnosti empatie a patrně o jistém komplexu méněcennosti. Ale jak se s extráty vypořádat?

Není to těžké, ale předpokládá to spolupráci celé skupiny lidí, která byla extrátem napadena. Je totiž nutné extráta ignorovat, ale pouze ve chvílích, když se snaží strhnout na sebe pozornost. Je však vhodné dát mu najevo, že je v podstatě vítaný, pokud nebude kazit zábavu ostatním. Pokud toto umění ovládnete, nemusíte se již více extrátů bát. Budou totiž vědět, že se u vás nechytají. A sami se vám začnou vyhýbat.

Nebuďte na ně však neslušní nebo jinak zlí. Snížili byste se na jejich úroveň. Pokud extrát pochopí, že mu u vás pšenka nepokvete, vyhledá si jinou, méně asertivní skupinu lidí, které bude oblažovat svou přítomností. Pokud však extráta pošlete do patřičných mezí agresivně, všude o vás bude vykládat jaký jste idiot. Ne že by někomu mělo vadit, že se o něm extrát vyjadřuje špatně, ale je to zbytečné.

Pozor však na možnost omylů! Zdaleka ne každý, kdo je středem pozornosti, je extrát! Extrátem je ten, kdo si pozornost agresivně vynucuje a dává najevo svou výjimečnost a nadřazenost.

Proč o tom píšu? Jednou si mi totiž málem stalo, že jsem se sám stal extrátem. Naštěstí jsem si to uvědomil.
Celé se to seběhlo takhle:
V prosinci jsme měli nějaké firemní sezení. Kdo z naší firmy měl zájem, mohl si jít sednout do jedné pěkné restaurace, jídlo a pití platil šéf. Nakonec se nás tam sešlo sedm. Samí chlapi. A najednou se všichni začali bavit o dětech {smile} To je pro mě téma absolutně cizí. Takže jsem se začal nudit. Neměl jsem si s kolegy co říct. Ti si toho brzy všimli a snažili se mě zatáhnout do diskuse. Nicméně tohle téma je pro mě ještě nesrozumitelnější, než proslulá Španělská vesnice. Ono není dvakrát příjemné sedět mezi lidmi, se kterými si nemáte co říct a naopak není dobré mít ve společnosti člověka, který se nudí. A proto vím, že už s kolegy nikdy na žádnou podobnou akci nepůjdu. Nechci být ten, kdo jim kazí zábavu. Nechci pro ně být extrát

Jen malé vysvětlení — s kolegy vycházím velmi dobře, pouze jejich problémy s těhotnými manželkami a čerstvě narozenými potomky mě vysloveně nudí. O (téměř) čemkoliv ostatním jsem schopen a ochoten komunikovat třeba do skonání věků {smile} Nebudu však kvůli tomu ze sebe dělat extráta.

Stejně tak chápu, že ostatní lidi třeba nemusí vždy sdílet mé nadšení například ze psů, cyklistiky, deskových her, některých druhů literatury a asi tisíce dalších věcí, které mě zajímají. Každý má svůj okruh zájmů, a pokud má někdo jiné zájmy než já, tak to ještě neznamená, že je (nebo já jsem) něco víc.

Bohužel to tak každý nechápe.


Zadal White Dog, 11.03.2004 10:57:59, 4 komentáře...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://blog.maly.cz/tb.php/791

Zpět na článek

HotLinks
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí

 - dgx (web)
(11.03.2004 12:13:35)

Jako zaměstnanec jsem v životě pracoval sice jen necelý rok, ale zato v kolektivu (téměř výhradně) ženském, kde navíc byly ženy dvojího druhu: ty s dětmi, a ty, které se na těhotenství chystali.

Prostě společnost, kde chlap musí být extrát ať chce nebo ne. Ale, musím se pochlubit, zvládl jsem to a po čase zapadl.

Dnes mi nečiní problém si sednout s holkama na skleničku vína a vykládat si o graviditě, znám ji dokonale, včetně všech možných komplikací. Rád i poradím, jak dítě správně nosit a pak vychovávat. Znám ty pocity, když děťatko kope, vím, jak je porod bolestivý a jak je krásné, když potomek poprvé řekne: "mami"

{smile}
    

Re: - White Dog (web)
(11.03.2004 13:00:51)

Píšeš: Prostě společnost, kde chlap musí být extrát ať chce nebo ne.
Nesouhlasím. Každý, kdo se liší, nemusí být nutně extrát. Existují další pojmy, jako třeba "černá ovce" nebo "bílá vrána" {smile}
    


Re: - staré mazák (web)
(15.03.2004 13:26:03)

myslim že podle toho co tu píšeš s rozhodně extrátem nebyl (určitě né tím jak je to definovany ve článku)
    


 - Jiří Krákora (web)
(11.03.2004 18:13:53)

Tohle téma mě nudí, pojďme se bavit o něčem jiném. {smile}
    
HotLinks
Zpět na článek