25.05.2003
Spousta lidí o něm mluví, spousta lidí z něho cituje, někteří se jím zaštiťují a mnozí se bohužel mýlí.
Ne náhodou jsem si pro nadpis vypůjčil název bývalé rubriky časopisu Reflex. V posledním čísle Reflexu totiž píše Jiří Rulf, že „Švejk byl milován zejména pro svou koprolálii”. (Pro neznalé připomenu, že koprolálie je sprostá mluva.) Domnívám se, že Jiří Rulf v tomto případě ustřelil. Haškovo dílo už dávno žije vlastním životem a nabalila se na něj spousta mýtů, pověr a bajek a jak vidno, ani lidé v literatuře zběhlí proti těmto mýtům nejsou imunní.
Jedním z mýtů je, že „Švejk mluví sprostě”. Švejk jako postava je všelijaký: jednoduchý, neangažovaný, mluvka, ale rozhodně to není sprosťák nebo hrubec. Hostinský Palivec ano, stejně tak třeba sluha Mikulášek, ale ne Švejk. Jeho mluva je skoro decentní a klasické vulgarismy, jakých řekne průměrný český bavič za hodinu a půl několik, od něj neuslyšíte. Švejk mluví spíš prostě a pokud musí říct nějaké silnější slovo, tak se omlouvá ("Ráčíte bejt, s prominutím, v bordeláku...").
Já osobně si nemyslím, že je Josef Švejk nějaký primitiv. Naopak. Když si uvědomím, v jakém prostředí a v jaké době se pohybuje, je až obdivuhodné, že nepodléhá, nezhrubne a až do poslední chvíle si udržuje dekorum (nejen jazykové).
Další mýtus je mýtus o Pitomci.
Ten Josef Švejk, kterého známe, je vlastně až třetí Švejk. Druhý byl „uvědomělý legionářský Švejk” — v jeho příbězích se setkáváme s některými postavami a historkami z konečné verze, ale děj je jiný. Pouze ten první Švejk, který se objevil asi v pěti povídkách, je onen notoricky známý „Pitomec u kumpanie”. Děj těch povídek je velmi prostinký (Švejk hlídá sklad střelné bavlny a odloží si do ní fajfku, Švejk je vyslán pro mešní víno a místo do obchodu jede do místa, kde se vyrábí atd.) a s tím Švejkem, kterého známe, má společné snad jen jméno a „Poslušně hlásím”.
Osudy dobrého vojáka Švejka jsem četl nesčíselněkrát, pokaždé jsem ho ovšem četl „jinak” — dnes mi připadá k smíchu, že v sedmé třídě jsme měli v hodině českého jazyka napsat „rozbor Švejka”. Ve třinácti letech nemůže člověk pochopit, o čem ta kniha je a já si myslím, že až ji budu číst v padesáti, budu ji číst opět jinak. Nejsem schopen říct, „co je Švejk” nebo snad „o čem ta kniha je” — kdybych se snažil napsat, o čem je, vznikl by asi tlustopis delší než Osudy, ale podstatně míň čtivější. Dnes bych asi do onoho slohového cvičení napsal: „Pokud chcete vědět, o čem tato kniha je, přečtěte si ji...”
A hádanka na závěr, pro čtenáře a milovníky Švejka: Při jaké příležitosti pronesl Švejk ona známá slova „To chce klid!”?
Ne náhodou jsem si pro nadpis vypůjčil název bývalé rubriky časopisu Reflex. V posledním čísle Reflexu totiž píše Jiří Rulf, že „Švejk byl milován zejména pro svou koprolálii”. (Pro neznalé připomenu, že koprolálie je sprostá mluva.) Domnívám se, že Jiří Rulf v tomto případě ustřelil. Haškovo dílo už dávno žije vlastním životem a nabalila se na něj spousta mýtů, pověr a bajek a jak vidno, ani lidé v literatuře zběhlí proti těmto mýtům nejsou imunní.
Jedním z mýtů je, že „Švejk mluví sprostě”. Švejk jako postava je všelijaký: jednoduchý, neangažovaný, mluvka, ale rozhodně to není sprosťák nebo hrubec. Hostinský Palivec ano, stejně tak třeba sluha Mikulášek, ale ne Švejk. Jeho mluva je skoro decentní a klasické vulgarismy, jakých řekne průměrný český bavič za hodinu a půl několik, od něj neuslyšíte. Švejk mluví spíš prostě a pokud musí říct nějaké silnější slovo, tak se omlouvá ("Ráčíte bejt, s prominutím, v bordeláku...").
Já osobně si nemyslím, že je Josef Švejk nějaký primitiv. Naopak. Když si uvědomím, v jakém prostředí a v jaké době se pohybuje, je až obdivuhodné, že nepodléhá, nezhrubne a až do poslední chvíle si udržuje dekorum (nejen jazykové).
Další mýtus je mýtus o Pitomci.
Ten Josef Švejk, kterého známe, je vlastně až třetí Švejk. Druhý byl „uvědomělý legionářský Švejk” — v jeho příbězích se setkáváme s některými postavami a historkami z konečné verze, ale děj je jiný. Pouze ten první Švejk, který se objevil asi v pěti povídkách, je onen notoricky známý „Pitomec u kumpanie”. Děj těch povídek je velmi prostinký (Švejk hlídá sklad střelné bavlny a odloží si do ní fajfku, Švejk je vyslán pro mešní víno a místo do obchodu jede do místa, kde se vyrábí atd.) a s tím Švejkem, kterého známe, má společné snad jen jméno a „Poslušně hlásím”.
Osudy dobrého vojáka Švejka jsem četl nesčíselněkrát, pokaždé jsem ho ovšem četl „jinak” — dnes mi připadá k smíchu, že v sedmé třídě jsme měli v hodině českého jazyka napsat „rozbor Švejka”. Ve třinácti letech nemůže člověk pochopit, o čem ta kniha je a já si myslím, že až ji budu číst v padesáti, budu ji číst opět jinak. Nejsem schopen říct, „co je Švejk” nebo snad „o čem ta kniha je” — kdybych se snažil napsat, o čem je, vznikl by asi tlustopis delší než Osudy, ale podstatně míň čtivější. Dnes bych asi do onoho slohového cvičení napsal: „Pokud chcete vědět, o čem tato kniha je, přečtěte si ji...”
A hádanka na závěr, pro čtenáře a milovníky Švejka: Při jaké příležitosti pronesl Švejk ona známá slova „To chce klid!”?
Zadal Arthur Dent, 25.05.2003 22:44:34, 5 komentáře...,
TrackBack URL tohoto příspěvku je http://www.maly.cz/tb.php/165
Zpět na článek
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí
Zpět na článek
Zobrazit komentáře v chronologickém pořadí
Snad jednou příjdu Švejkovi na chuť - White dog Švejka jsem četl dvakrát. Naposled poměrně nedávno. A pořád nechápu proč je ta kniha tak dobrá. Jen doufám že postava Švejka neodráží naši (českou) tzv. "národní povahu". Nezlobte se na mě, ale při četbě Švejka jsem viděl zbabělost, lenost, snahu všechno ošídit. Ale připouštím že jsem se velice bavil neboť Haškova schopnost situační komiky je mimořádná. Hlubší význam díla mi však stále uniká. Doufám že až trochu zestárnu (zmoudřím) tak si tuto knihu přečtu a pochopím i to co je mi zatím utajeno. | |||||||||
| |||||||||
To chce klid... - White dog Odpověď na Arthurovu hádanku může trochu přiblížit diskuse kterou jsem vedl na následujících stránkách: http://www.novinky.cz/diskuse/00/23/56.html | |
Zpět na článek
Hodnocení: 5
Čím víc psů tím líp. Pět psů je maximum.
Navigace
.: Úvodní stránka
.: Text
.: RSS/XML - RDF
.: Přepnout zobrazení
.: Nový design
.: Statistiky
AdSense
Kategorie
Ze života
Počítače
Internet
Programování
Knižní koutek
Čeština
Reklama
Zajímavosti
Šlendrián
Filmy
Dobrou chuť
Co nás čeká
Hudba
Zamyšlení
Politika
Archivy
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
červenec 2005
červen 2005
květen 2005
duben 2005
březen 2005
únor 2005
leden 2005
prosinec 2004
listopad 2004
říjen 2004
září 2004
srpen 2004
červenec 2004
červen 2004
květen 2004
duben 2004
březen 2004
únor 2004
leden 2004
prosinec 2003
listopad 2003
říjen 2003
září 2003
srpen 2003
červenec 2003
červen 2003
květen 2003
duben 2003
březen 2003
Hrálo mi tu:
Nahoru po schodisti dolu band - Praporcice Hildegarda (Album Prvni )
Kokrment - zavolejmyjmeno
Kokrment - zavolejmyjmeno
Depeche Mode - 02 - Walking In My Shoes (The Singles 86>98 (cd 2 of 2))
Jiří Korn - Karel nese asi čaj (Totální hity)
![[Powered by Blox]](blox.gif)
Autoři
Arthur Dent
ICQ: MAIL: blog at maly.cz
White Dog
ICQ: MAIL: White_dog at seznam.cz
