Vykazuji tolik příznaků, že se divím, že ještě žiju.
Ano, je to tak. V tolika oblastech vykazovat nenormální až úchylné jednání, to je minimálně na hospitalizaci.
Tak za prvé: jsem muž a líbí se mi ženy. Dospělé ženy. To je myslím něco tak odporného, že se až stydím o tom psát. V dnešní době, kdy se kdekdo přiznává ke své homosexualitě, si připadám se svým heterosexuálním zaměřením odporný jako prase. Obzvlášť ve chvíli, kdy mě mluvčí kdejakých buzerantů přesvědčuje, jak je homosexualita normální. A jak tvrdí, že je to skvělé, jen to zkusit. Nevím tedy jak ostatním, ale mě je představa nějakého bližšího kontaktu s jiným chlapem mírně řečeno nepříjemná. Mám smůlu. Kromě toho si domů nevodim ani malé holčičky, které jsou přece podle některých znalců (například pana sochaře Opočenského) už v osmi letech velmi vyspělé a ke všemu připravené.
Za druhé: nikdy jsem nespáchal trestný čin. Proto mám tu smůlu, že nemůžu společnost žádat o „další”, případně „ještě jednu” šanci. Kdežto kdo už bručel, ten si přece „šanci” zaslouží. Asi zajdu navštívit nějakou banku nebo benzinku, abych mohl za pár let o „další šanci” poprosit.
Za třetí: nikdo mě v dětství netýral a nezneužíval. Jak sami uznáte, s takovýmto hendikepem se nemohu nikam vypracovat.
Za čtvrté: nepatřím k žádné minoritní rase. Nejsem cikán, černoch, polocikán, peršan, kurd...
Mám sice nějaké předky z jiných zemí, bohužel však ze zemí, ve kterých žijí obyvatelé velmi podobní Čechům. Takže mohu být rád, že jsem vůbec mohl vystudovat.
Za páté: živím se prací. Uznávám, přiznávat se k něčemu tak odpornému může u čtenářů vyvolat nevolnost, ale je to tak. Dokonce jsem nikdy nebyl na pracáku! Nevadí mi nezaměstnaní, kteří se snaží se svou situací něco dělat, ale notoričtí flákači, kteří se válí doma a jednou za měsíc si autem dojedou pro sociálku. Jak jistě uznáte, tak s takovýmto asociálním myšlením patřím asi někam do pralesa.
Za šesté: mám telefon Nokia 6110. S takovým exponátem přece patřím do muzea a ne mezi lidi. Je pravdou, že mi kdejaký kamarád říká, ať ten „krám” vyhodim a koupim si „pořádnej telefon”, ale nikdo mi nedokáže sdělit jediný racionální důvod. Je ovšem pravdou, že kdo používá šest (nebo pět, cojávim) let starý telefon, tak určitě brzdí technický pokrok a je vlastně tmářem.
Tak nevím. Co myslíte, mám vůbec právo na existenci nebo patřím do ústavu?