- nonsense

Zašít ústa? (vhodné i pro redukční dietu)

Rada - Jiri Krakora

Začít žít se zavilým nekuřákem. Tam jsou pouze dvě možnosti. Buď se ten nekuřák naučí kouřit, nebo se kuřák kouřit odnaučí. Je to asi 30% šance, že kuřák přestane, ale přesto je to víc, než v jiných případech. Já jsem nekuřák, ale moje přítelkyně bývala kuřačka. Zdůrazňuji bývala, protože co bydlí se mnou, tak nekouří. (Resp. kouří, ale jen když se jdeme bavit. To si dá vínko a jednu, dvě cigaretky. Dohromady vykouří tak jednu krabku měsíčně.)

Výzva - amicus

Dlouho jsem řešil stejný problém. Kouřím spoustu let a nijak mě to nezatěžuje, ale pocit závislosti (slabosti) mi vadil. V jedné kocovině způsobené nejen alkoholem, ale i mnoha cigaretami, jsem se rozhodl, že kouření omezím. Protože si neumím říci: "Jen tři cigarety denně!", zkusil jsem: "Nebudu kouřit do konce roku!" Bylo to koncem října. Abych si nemohl nic nalhávat postavil jsem si krabičku cigaret na poličku a začal trpět. Bolelo to, doslova, ale dalo se to vydržet, protože jsem věděl, že je to dočasné. Bylo to něco podobného jako běžet maratón. Po několika letech jsem to zopakoval. Dal jsem si za cíl abstinovat asi sedm měsíců. První dva týdny to opět bolelo, ale nejhorší byl poslední týden. Smlouval jsem sám se sebou o hodiny a minuty. A o osm let později jsem zrecidivoval (asi jde o druh masochizmu). Nekouřil jsem celý rok.
Poučení (jen pro mne):
1. Nejsem zcela závislý, nejsem otrok, jsem svobodný člověk, který dokáže nekouřit.
2. Trápil jsem se jen a pouze kvůli tomuto pocitu. Nic jiného mi to nepřineslo.
3. Kouření mi chutná, cigaretu potřebuji k životu. Tak jako víno, knihy, sex, lyže, ... Bez toho všeho bych sice žít mohl, ale byl by to život chudší.
4. Cigareta je prostředek k uklidnění, k vyplnění některých prázdných časů, pomáhá v komunikaci s lidmi, atd. Tyto věci jsou pro mne osobně natolik důležité, že vyvažují zdravotní rizika s kouřením spojená.

Nevím, zda má zkušenost Vám bude něco platná. Je to však způsob jak se zbavit pocitu závislosti. Nebo závislosti samé?

 - pixy

Taky mi to začalo vadit a moc, hlavně ta psychická závislost: zatímco večer se ženou nebo na nějaké společenské akci jsem vydržel s minimem až úplně bez (i když celý nervózní), tak po usednutí k počítači mi ruka okamžitě zašátrala po krabičce a bez cigarety (a kafe) jsem nebyl schopen udělat ani Ň. A pak jsem pálil jednu od druhé - 20-30 za den u počítače nic divného...

Jenže přestat jsem nedokázal. Nakonec se mi jako nejschůdnější podařila aspoň cesta menšího zla - přesedlal jsem na dýmku. Je to jednak levnější, jednak vykouřím podstatně míň, je to lepší - a nešlukuje se to (když čas od času - tak jednou za měsíc - zkusmo ochutnám cigaretu, tak jeden šluk mě málem zabije). Pomalu tak svou závislost aspoň snižuju. Sice oč víc trpí dutina ústní, o to víc se ulevilo plicím (a je to už znát).

Případnému zájemci doporučuju koupit minimálně dvě tři dýmky (než se zakouří) - zvlášť nové kusy musí hodně dlouho (nejlépe den) odpočívat, jinak se brzy rozpálí do běla, ruka pálí, pusa pálí, jazyk pálí, žádný požitek. Já už sice po pár měsících používám jen jednu, ale trvalo dlouho, než se dobře zakouřila (měl jsem ji už dlouho, kdysi jsem to chtěl taky zkusit, ale právě že byla jen jedna, měl jsem za chvíli spálený jazyk a vzdal jsem to). A taky doporučuju nějaký hodně dobrý tabák - třeba můj oblíbený GoldenDice s granulkami...

Není to sice úplně košer rada pro někoho, kdo se ptá, jak přestat, ale vím, jak je to těžké ("přestat kouřit je přece tak snadné, mě se to podařilo nejmíň stokrát"). Ale pokud chceš opravdu přestat, pak existuje jen jedna jediná cesta: opravdu se rozhodnout a prostě přestat. Pevně rozhodnut, že je to opravdu na vždy. Pokud tam zůstane nějaká skulinka, nějaká malinkatá zadní vrátka (omezím to, jenom v hospodě, ještě tuhle krabičku, ten zapalovač si nechám, co kdyby...), tak to nemá vůbec cenu.

Kristova noho - Jiri Krakora

Když to tak čtu, jsem rád, že jsem nikdy nezačal. Moje máma zkoušela přestat asi desetkrát v životě a zpravidla to dopadlo tak, že jsme jí raději koupili po třech dnech novou krabičku, protože jinak by nás asi zabila. Tak šílenou jsem ji, kromě léčení se ze závislosti, nikdy neviděl. Takže na to přestávání bych doporučil pár týdnů o samotě, hlavně daleko od všech blízkých a známých, kteří by mohli ztratit nervy první.

nekouření - didactylos (web)

kouřila jsem sice málo, ale už od mládí, navíc jsem si vzala notorického kuřáka. Ale přestala jsem, když se u našeho dítěte objevila alergie, projevující se kašlem, a nevěděli jsme, jestli to kouřením nezhoršujeme. A od té doby nekouřím, i když se nakonec ukázalo, že ta synova alergie nemá s naším kouřením nic společného. Ono nejvíc záleží na motivaci.

Doporučuju - Mirun (web)

ti přečíst si můj článek na aktovce - "Proč je kouření cigaret tak prospěšné?"

Jak jsem přestal - Sokolík (web)

Kouřil jsem několik let a poslední dobou 20-40 denně (záleželo na příležitosti). Přestal jsem ze dne na den. Jeden den jsem vykouřil 50 cigaret a od té doby už ani jednu. Už přes dva roky a nechybí mi to. Taky mi vadila ta závislost. Co je podle mě nejdůležitější je CHTÍT. Ale ono není chtít jako chtít. Jedna věc (ta horší, co dělá většina kuřáků) je, že si řeknu chci a čekám, že přestanu a čekám, že chuť sama přestane. Druhá věc je přesvědčit se, že opravdu chci a všechno pro to dělat. Zásadní chybou je říkat si věci typu "Vydržím to do ... (konce roku, a podobě)". Pokud to myslím vážně, musím se s mířit s tím, že už nikdy a ne, že dlouhou dobu ne. To jsou zásadní rozdíly. Mě osobně pak dost pomohlo to, že to o mě vědělo docela dost lidí a mnozí z nich mi věřili a zklamal bych je, kdybych to nevydržel, a druhá polovina mi nedávala naděje a já jim přece neudělám tu radost, abych přiznal, že mají pravdu, že jsem slaboch.

Hele... - Arthur Dent

Já nad tím přemejšlím taky. Co takhle kromě hesla "ve dvou se to lépe táhne" razit i heslo "ve dvou se lépe netahá?"

Mimochodem... - Arthur Dent

já si na ten den pamatuju taky celkem jasně...

jsem nekuřačka, to víte :o) - řetězka (web)

když mi bylo 12, zakázala moje alergoložka rodičům doma kouřit - babička stejně za rok umřela a táta se rozhodl skončit úplně. první asi půlrok chodil kouřit ven a pak se doslechl od své sestry, že je v praze nějaký "zaříkávač" - šlendrián co vám zamává nad hlavou a nazdar, kouření je fuč. sestra kouřila dvě krabičky denně, zaplatila u něj 1000 korun a za dvy dny kouřila zas. neměla důvod přestat a byl to její životní styl, takže není divu. ale pak tam šel tátův kamarád, kterej vlastnil autoservis a pracoval v něm. nekouřící automechanik, to je zvláštní ne? nevim jak dopadl, ale vim že aspoň měsíc mu to vydrželo.
můj táta šel k tomu chlápkovi taky. ten mu tam několikrát zopakoval že ode dneška je z něj nekuřák a mával mu rukama kolem hlavy. nutno podotknout, že táta nesměl kouřit kvůli dítěti, sám s tim chtěl praštit (ne nějak moc, ale lezlo mu to do peněz a tak) a navíc skoro nechodí do hospody. myslim že motivace a prostředí jsu zásadní věci, který ti pomůžou přežít ten fyzickej teror. ale! táta byl úplně v pohodě, neměl žádný abstinenční příznaky a neměl ani chuť si zapálit. vozil pak ještě asi dva roky v autě načatou krabičku marlborek, pak ji vyhodil. je to už pět let, zapálí si jen když se vrtá v autě (dvakrát do roka) a ani to nedokouří. zbavení se závislosti ho stálo 1000 korun.
onen "zaříkávač" byl pan Dolgušin, který má krámek kousek za Národním divadlem na nábřeží, určitě byste to tam našli. vím že lidi tomuhle nevěří, ale pomůže to, když se vám opravdu chce.

Ono nejde jen o fyzickou závislost... - Radek

...ale hlavně o psychickou. Já například vůbec nekouřím doma, i o víkendu. Přijdu do práce, někdo přinese nějaký úkol, takže se sesedneme, zapálíme si a přemýšlíme. Jdu na oběd, čekám na jídlo, což trvá přesně jednu cigaretu a chvilku... Atd. No zkoušel jsem to, ale prostě všichni si zapálí - já ne, je to takové zvláštní a člověk má hroznou chuť.

Humorná historka na konec - na strojní fakultě byl někdy v šedesátých letech profesor, u něhož zkoušky vypadaly takto: přišel do třídy, rozdal otázky ke zkoušení, rozdal popelníky a nechal studenty ať přemýšlí. Pak si je volal na ústní. Představa, že lze přemýšlet bez zapálené cigarety pro něj byla prostě nepředstavitelná.

rada:-) - Mahu

otehotnet, nebo kojit

existuje i pristroj: http://www.nefajcenie.sk/, nezkousela jsem osobne, ale jedna holka,co mne naucila kourit s jeho pomoci prestala. A kourila mnohem vic nez ja.

Inspirace - Alfons (web)
(01.02.2004 03:19:22)

Včera jsem byl na návštěvě v nemocnici za jednou známou. Vedle ní na lůžku ležela po operaci žil na nohou (bypas)paní, asi 50 let. Pilně celý život kouřila až ji začal černat palec u nohy (tak se projevuje nedokrvení a odumírání končetiny), Takže ji vyměnili žíly v noze za špaghety. Původně ji chtěli palec uříznout, ale pak ho zachránili. Tato statečná kuřačka-pacientka mohla také přijít o nohu, což se v těcto případech někdy stává. Takže mrkni na palce u nohou. Jinak jsem znal hrdiny tvrdící "kouřeli-umřeli a nekouřili- také umřeli. Ale ty co kouřili už vykouřilo krematorium. Např. rakovina hrtanu a takové legrácky. Je zajímavé, že zbavení se návyků nijak nesouvisí s inteligencí člověka. Zdálo by se že čím vyší inteligence, tím snázeji se člověk zbaví zlozvyku. Jeví se mně, že to tak není. S přihlédnutím k mé snížené inteligenci (která se projevuje viditelně v mých komentářích) jsem se kouření na 150tý pokus úplně zbavil. Je to nádhera nebýt neustále prouzený a smradlavý jak udírna. Dalo mně to ale zabrat. Chce to dělat opakované pokusy-to se mně osvědčilo.

Asi neporadim, ale u me to bylo takhle... - opily_ridic (web)
(29.05.2004 20:53:21)

Ja byl nekolik let v cizine, takze jsem prani prestat kourit spojil ze zmenou jak zamestnani, tak i prostredim. Spis jsem si tak podvedome rikal, ze neco konci, neco zacina, prestal jsem kourit ze dne na den, s prvnim dnem meho prijezdu do Ceska. Doma a tak to zvladam v pohode, ale na nejake akci nebo u piva mi to cigaro chybi, to mam porad chute No ale uz je to skoro dva mesice co nekourim, nechci to pokazit, takze to vydrzim navzdy a casem me i ty chute prejdou, myslim.

Dolgušin - bobu (web)
(19.01.2005 20:18:47)

ahoj, taky jsem měla problém s kouřením, byla to přes deset let krabička a víc denně. musím říct, že jsem mooooc chtěla přestat, ale ráno jsem se celá třásla na cigárko s kafíkem. pak jsem se dozvěděla o dr. Dolgušinovi, zašla jsem a prostě už čtvrtý rok nekouřím. vůbec na to nemám chuť, mně osobně moc pomohl !! ale jedno je jistý.... každý kdo s tím chce seknout MUSÍ OPRAVDU CHTÍT NEKOUŘIT !!! mějte se všichni bájo