Tyto stránky sice nejsou arénou určenou k chlubení, ale přesto tento příspěvek napíšu, protože může poskytnout inspiraci někomu z vás.

Jak zjišťuji, začínám se svým způsobem života odlišovat od svých vrstevníků. Ne, že bych nechtěl dům nebo auto, ale pokud toho nedosáhnu, nic až tak hrozného se nestane. Koloběh vesmíru půjde dál a chleba levnější nebude.

Už jsem si zvykl na horší věci, než nedocílit svých naivních snů. Stihl jsem si už pořídit a asi i dobře vychovat psa, dělat práci která mě baví a také živí, i když bídně. Mám několik koníčků, ve kterých jsem dosáhl nadprůměrné (i když ne třeba špičkové) úrovně. Znám spoustu zajímavých lidí. Ale cítil jsem, že by to při mém pokročilém mládí (jsem stejně starý jako Arthur, leč na rozdíl od něho jsem ještě nedosáhl hranice věku, kterému se dle mého názoru hloupě říká střední) chtělo nějakou třešničku na dortu.

Naštěstí jsem před čtrnácti lety začal kouřit — nebudu zde psát, kdo mě to naučil, mohli byste toho člověka znát. A přesně před půl rokem jsem prostě přestal. Ano, jako by celých těch promrhaných čtrnáct let (to slovo promrhaných nesouvisí s kouřením) bylo prožito jen za účelem skoncování s těžkým zlozvykem.

První dny byly poznamenané nezměrným utrpením odvykajícího si nekuřáka a nezbývá poděkovat lidem, kteří měli tu smůlu, že se v té době vyskytli v mém okolí, za jejich shovívavost a trpělivost.

Později touha po cigaretě ustupovala, aby se zase vracela. Odolal jsem.

Nebudu vás napínat, přestal jsem, a nyní si již troufám tvrdit, že mi nikotin nechybí. A jedná se určitě o mé největší, ne-li jediné životní vítězství

Nakonec tedy kýžená (to je ale opravdu zajímavé slovo) dobrá zpráva — pokud jsem já dokázal přestat s kouřením, znamená to, že to dokáže skutečně každý.

Závisláci — přesto vás mám rád a cítím s vámi. Doufám, že nikdy nebudu patřit mezi ty protivné kuřáky, kteří přestali, a nyní hlásají svou nekuřáckou pravdu po vzoru náboženských fanatiků. Vím jaké to je, a kouření mi odporné není. Jen to už nepotřebuji.

A to byl hlavní důvod, proč jsem před půl rokem přestal. Ne ze zdravotních důvodů — jsem zdravý jak řípa. Ne z finančních důvodů — těch 1000 korun měsíčně mě nemohlo zruinovat. Ne z důvodu abych neobtěžoval kouřením ostatní — kouřil jsem buď sám, nebo ve společnosti jiných nikotinistů. Prostě jsem se jen chtěl zbavit pocitu závislosti na něčem.

A poslední postřeh na konec — vážení a milí kuřáci cigaret, kuřte si jak chcete, opravdu mi to nevadí a je mi to jedno. Ale netvrďte mi prosím, že vás to baví.