Možná to znáte, vypije se pár piv, lidé začnou machrovat, a podivné sázky jsou na světě. Třeba tuhle, zřejmě se mi podařilo vyprovokovat pár jedinců k radikální změně vzhledu.

Ráno jsem se nechal ostříhat. Večer jsem zašel na pivo, před odjezdem na dovolenou.
Zjistili jsme, že se v objektu hospody, tedy správně kavárny, nachází strojek na stříhání , i milá slečna, ochotná strojek použít.
"Vo co, že se nedáš ostříhat jako já!" začal jsem, když jsem vytušil, že díky množství vypitého alkoholu polevili vlasáči v ostražitosti.
"Vo co, že nechám!" nedal se první, redaktor z novin, člověk ve středních letech.
"Vo pivo!"
"Tak jo!"
Strojek v rukách Lady, osoby pověřené stříháním, se rozjel jak dravá piraňa a začal nemilosrdně odkrajovat chomáče vlasů. Za pár minut bylo dílo zkázy hotovo.
"Další prosím."
A také že jo, nastoupil další panáček na holení, pardon, na stříhání.
A po této exekuci nastoupil poslední adept, sám hlavní obsluhovač z té hospůdky.
Výsledek: tři vlasáči ostříhaní postupně na délku 2, 3 a 4 milimetry. Za to pivo mi ta sázka stála.
Ono je možné,že všichni tři byli dopředu nalomení, že se nechají ostříhat. Celá tato akce jejich rozhodnutí jen urychlila.

Vše sledoval kamarád nejdlouhovlasejší. Ten se však nedal zviklat. Když však viděl, jak z ostatních padají vlasy, symbol toť svobody a nespoutanosti, slzy neudržel. Chlácholili jsme ho, že i na něho se dostane, ale on ostříháním pohrdl.

Celé mi to připomnělo pěknou scénku z Postřižin, kde Pepin vypráví, jak se někde ožrali zubaři a pak si vzájemně vytrhali zuby. A že to nebyla smůla, ale štěstí, že se neožrali zvěrokleštiči.

A pak mi to připomnělo ten vtip, jak přijde chlap z hospody domů, a nemá ruku a oko. Manželka se ptá: „to snad neni možný, co jste zase vyváděli???!!!” „Ale, vsadil jsem se s chlapama o oko, že mi neutrhnou ruku.”