...říká moje babička. Když se u ní stavím a díváme se na zprávy v televizi, občas lamentuje.

"Samé vraždy, války, to je hrůza! Je to pořád horší a horší. Dříve to bylo také, ale ne tolik." říká.

Naštěstí nemá pravdu.

Dnes jsem našel článek o sebevraždě mladé dívky. V jednom z komentářů k tomuto článku se píše:
Předmět: Počet sebevražd je v Česku
vskutku značně vysoký. Také jejich nárůst za posledních 10 let.
Proč tomu tak asi je?


Naštěstí nemá komentář pravdu. Jak praví správně jiný komentátor, tak:
Předmět: zajímalo by
mě, kde jste vzali, že počet sebevražd stoupá? Já jsem hodil oko na ČSÚ, tam je studie o sebevraždách do roku 2000. Píšou, že počet sebevražd v 1995-99 byl nejmenší v poválečné historii. Že do roku 96 počet klesal, pak stagnuje. A mimochodem, v Čechách bylo vždycky hodně sebevražd, nacházíme se v tzv. sebevražedném pásu.


Prostě a jasně: vražd, sebevražd a neštěstí není více než dříve. Ale více se o tom mluví.
Kdo pamatujete režim před listopadem 1989: dovedete si představit, že by v Televizních novinách vysílali zprávu o nějaké sebevraždě? Těžko. Spíš se člověk dozvěděl, že zemědělci z JZD Únorového vítězství v Horní Dolní pod Smrkem sklidili v rekordně krátké době a za to jim patří náš dík.

Nebo že by v Rudém právu psali o nějakém neštěstí? Těžko, to se tutlalo. Spíše se čtenář dozvěděl, že naše horníky navštívila delegace z Doněcka a že probrali možnosti rozvíjení bilaterálních vztahů.

Dnes se píše také jednostranně. Při počtu sebevražd statisticky jedna smrt nic neznamená. Píšu statisticky, samozřejmě že jde pokaždé o tragickou událost.
Zprávy ale s oblibou začínají informacemi o událostech negativních. Lidé to chtějí, vždyť máme v povaze, že nic nepotěší více než neštěstí druhých.

A co jsem tím chtěl říci?
Velmi oceňuji, pokud si někdo, než začne něco komentovat, ověří, jako to všechno je. Napsat, že za posledních 10 let došlo k nárůstu počtu sebevražd je demagogie.