Nebudu se zabývat obsahem, to by bylo laciné a dr. Železný by mne v sobotu u oběda utřel, že „to lidé chtějí”. Nebudu psát ani o věcných chybách (rtuť teploměru v Antarktidě podle TN klesá až na -50 stupňů Celsia, ignorujíc přitom fakt, že už při -39 stupních zamrzla) ani o tom, že dnes nejprve moderátorka a pak i reportér uvedli, že „se jedná o první přistání kosmonautů po katastrofě raketoplánu Discovery”. Dnes svou zásobu jedovatostí použiju na popis otřesné mluvy reportérů.
Mým favoritem byl dlouho Ivan Břešťák. Jeho výslovnost je vskutku ... svérázná. Protahované samohlásky tahají za uši a jeho přízvuk zní v toku slov jako rozjíždění staré Škodovky (takové to „túrování”, které vyluzuje zvuky „HAUuuuuu — HAUuuuuuu — HAUuuuuuu”). Dneska jsem si ovšem poslechl Televizní noviny celé.
Z křesla mne zvedlo slovo „kvůli”. Nevím už kdo ho vyslovil, ale vyslovil ho „[gvůli]” a mně se zježily chlupy i tam, kde je nemám. To ty reportéry opravdu berou z ulice? Já myslel, že když už se v TV nemusí mluvit spisovně, tak by se mělo alespoň správně vyslovovat. (Zase na druhou stranu — od koho by se to měli ti reportéři naučit?) Stejně tak mě tahá za uši i „[demogracije]” — to je sice cizí slovo, ale je tak často používané, že by snad všichni mohli jeho výslovnost znát. Nehledě na to, že „grácie” je něco jiného než „-kracie”.
No a další věc je nadužívání přímé řeči. Z pěti reportáží uslyšíte tento jev ve čtyřech. Nevíte co myslím? Uvedu příklad: Reportáž je o drahém nájemném a vy slyšíte hlas reportéra, který říká toto: „Situace je opravdu špatná. Nájemníci říkají pokud to takhle půjde dál, nezbyde nám, než se vystěhovat...” Nepostřehli jste to? Tak ještě jeden příklad: „...budou muset zavřít. Ředitelé škol vzkazují nemůžeme dál učit ze starých učebnic...” A ještě jeden: „Obyvatelé teď říkají jestli přijde ještě jedna velká voda, budeme bez střechy nad hlavou.” Já vím, v psaném textu je za „říkají” dvojtečka a uvozovky dole. Ale ten text se takto nedá číst stále! Měl by se buď uvést ("Říkají — cituji: ..."), nebo změnit na řeč nepřímou ("...říkají, že..."), nebo alespoň jednoznačně oddělit klesavou melodií hlasu a výraznou pauzou.
Jednou za čas se dá tolerovat přímá řeč čtená tímto způsobem, jako zpestření, ale bohužel, v reportážích Televizních novin je pravidlem. Dnes dokonce v reportáži o majitelích hausbótů zazněla třikrát: „majitelé říkají je to skvělé”, „lidé se shodují nejhezčí pohled na řeku je z hausbótu” a „sami majitelé přiznávají je to opravdu užnevímco...”. (Ivan Břešťák ji má snad v každé reportáži...)
Záměrně nebudu psát o „pražskööö” výslovnosti, o přehnané melodice věty ani o gramatických, syntaktických a dalších chybách. Ať mám taky něco na příště.
Michal Jančařík, který se pak při počasí otočil zády ke kameře a něco ukazoval, byl tou pomyslnou třešničkou na dortu.