Inspirován diskusí u Pixyho jsem se rozhodl, že napíšu takové krátké seznámení s mentalitou úředníka, zejména v souvislosti s webem a podobnými záležitostmi.

Úředníci byli až donedávna něco jako nedotknutelní — sami rozhodovali o osudech tisíců lidí a ze svých rozhodnutí nemuseli nikomu skládat účty. Oni měli razítko a moc škrtem pera cokoli zrušit, změnit nebo naopak prosadit. Pokud si občan stěžoval, byl odkázán na „úřední postup”, kde vše přezkoumal nadřízený orgán (=taky úředník) a bylo-li pochybení jen trochu okecatelné, bylo okecáno.

V posledních letech však přišlo několik „protiúřednických” zákonů, z nichž nejzásadnější je zákon o povinnosti informovat o tom, co úřad dělá. Úředníci do jisté míry ztratili moc, tedy i půdu pod nohama, ale nalezli protitah — naučili se zbavovat odpovědnosti. Když jsem pracoval na úřadu, tak jsem mnohokrát slyšel „To po nás chce staťák, to po nás chtějí z vnitra, tohle chtějí z ...” — tedy já nic, to ty nahoře. Kdepak zodpovědnost — hezky rozhodnout podle litery zákona, nařízení či vyhlášky. Vše je přístupné a můžete se všichni podívat, že jsem rozhodl správně.

Úředník, maje nad sebou bič zákona o svobodném přístupu k informacím, se staví k zveřejňování svých elaborátů dvojím způsobem. Buď se hezky postaru brání a zdůvodňuje to služebním, státním či jiným tajemstvím, nebo se zveřejněním souhlasí, ale téměř úzkostně dbá na to, aby z jeho slov nebylo ni jedno pozměněno nebo vykládáno jinak. Celému chaosu nahrává to, že zákon je, jak je dobrým zvykem, vyložitelný více způsoby, od konzervativního ("nemusíme zveřejnit nic") až po radikální ("musíme zveřejnit naprosto všechno").

Tady vstupuje do hry web a s ním odbor informatiky, který na většině úřadů existuje. Ten se totiž stará o webové stránky úřadu. Na těchto stránkách musí být ze zákona zveřejněny některé informace o úřadu. Zákon dále vyžaduje, aby byly tyto informace v přístupné podobě a aby byly na webu rychle.

Jaká je tedy situace? Na jedné straně jsou požadavky zákona ("rychle, přístupné všem"), na druhé straně požadavky a možnosti úředníků ("doslova tak jak jsem to napsal, rychle — už to mělo být...")

Jak tedy takové protichůdné požadavky splnit? Nejsnáze souborem typu PDF (je rychle vytvořený, je čitelný téměř všude, při tisku se nijak nemění, je možné ho ochránit před změnami, je možné ho podepsat, může obsahovat grafiku i text a je „stejný” jako zdrojový dokument). Pokud úředník požaduje, aby byl k dispozici formulář, do kterého může běžný občan vpisovat (a proto trvá na .DOC), je rozumnější převést to do .RTF (a někdy je rozumnější mávnout rukou a dát tam DOC, protože s některými úředníky je jednání opravdu velmi obtížné).

Pokud má mít webová prezentace nějakou jednotnou formu, je nejlépe striktně stanovit pravidla pro zveřejňování dokumentů. Elaboráty úředníků jsou v zásadě čtyř druhů: Obšírné texty na několik desítek stran (Word), tabulky (Excel), dokumentace plná obrázků a grafů (Word, Excel Powerpoint) a formuláře (Word, Excel). Navíc — co úředník, to jiná verze Office, někteří koumesové vloží do DOC třeba i dvoumegové logo formátu A4 a zmenší ho na obdélníček 20 x 30 mm. V praxi se nejlépe osvědčuje pravidlo „Vše v PDF, více dokumentů do ZIP, ve výjimečných případech RTF, zřídka jiný formát”.

Řešení, které se v souvislosti s webem zdánlivě nabízí, tedy převod do HTML, naráží na několik praktických překážek:

1. Úředník je posedlý představou, že si někdo bude jeho elaborát tisknout a trvá na tom, aby se to všem vytisklo stejně. Na argument "Ale HTML je výhodnější právě proto, že si to každý může přizpůsobit — když třeba špatně vidí" odpoví ouřada v duchu úřední logiky "Ale to právě nechci, chci aby si to všichni tiskli tak jak jsem to napsal".

2. Když zavolá úředník v 11 hodin s tím, že „posílá soubor ve Wordu, je potřeba dát ho rychle na internet, protože tam měl být už předevčírem a lidi volají a ptají se proč to není...”, tak by leda blázen něco převáděl do HTML. Tady je potřeba rychle jednat, jinak si úředník bude stěžovat na to, že s ním nespolupracujete. (On si bude stěžovat stejně, protože poslal jeden soubor a vy jste z něj udělali jedno PDF, přitom kdybyste si ho pročetli, tak by vám přece jasně muselo dojít, že to mají být tři soubory!)

3. Obecně na převod do HTML nejsou kapacity. Máte-li převést stostránkový dokument plný obrázků a grafů do PDF, bude to trvat pár minut. Budete-li ho převádět do HTML, budete ho celý den upravovat, čistit a nakonec se ouřada zeptá: „A kde jsou čísla stránek? Já se tam odvolávám třeba na informace na stránce 37...”, takže vy všechny takové odvolávky budete procházet a nahrazovat odkazy? Nebo to budete sekat po jednotlivých stránkách na HTML soubory?

Byla by teoretická možnost naučit úředníky publikovat v HTML. Prakticky je to ovšem vyloučené, nebo alespoň hodně nereálné. A představa, že redakční systém bude mít v sobě HTML editor a úředníci to do něho přepíšou je naivní — úředník metodou Copy-and-Paste přenese komplet celý text sakumprásk do toho editoru a výsledek buď naprosto rozhází validitu stránek, nebo (pokud projde nějakým „čističem”) bude vypadat jinak, než si úředník myslel. Drobný příklad — 99% úředníků dělá odsazení tím, že do dokumentu plácne několik mezer. Kam s tímto dojdou v HTML nemusím říkat.

Tolik tedy k úřadům a publikování dokumentů. A to, jak je to s webovými stránkami, to si nechám na příště...