Jako malé dítko jsem měl rád knížky s obrázky. S obrázky indiánů, dinosaurů, přírody a kdovíjakých podivností ještě. Časem jsem ale přišel na chuť knihám bezobrázkovým. Zbýval větší prostor pro fantazii.

A tak jsem přečetl desítky, stovky a dost možná tisíce bezobrázkových knih. Vysnil jsem si podobu hrdinů těch příběhů, představoval jsem si prostředí, v jakém se pohybují.

Jaký šok pak byl, když jsem tu samou knihu viděl ilustrovanou. Vždyť ty ilustrace rozbily mé představy, které jsem nosil v hlavě třeba i mnoho let.

Podobné to bylo s filmy. Pokud jsem četl knihu a pak viděl film, který byl podle té knihy natočen, vždy mě zklamal. Tedy vizuálně. Nikdy se netrefil do mých představ.

Před časem se mi to stalo. Jel jsem vlakem, přisedl kamarád s notebookem a pov9dá: „podívej, to tě bude zajímat!” a pustil Stopařova průvodce po Galaxii. Dobrá. Film (šlo o první z mnoha dílů) byl vtipný atd... ale mě se to nelíbilo. Pro mě vypadají hlavní hrdinové jinak.

Dokonce i filmová trilogie podle Pána prstenů není jaksi ono. Knižní podoba se mi líbila více, asi proto, že když jsem ji četl, tak mi bylo 18 — 19 let a s tímto věkem má člověk spojenou spoustu dalších vzpomínek. Nechci říct, že filmová podoba Pána prstenů (viděl jsem 2 díly) byla špatná, naopak! Šlo o brilantní filmařskou práci. Ale nemohu si pomoci, něco tomu chybělo.

To byl jen příklad, kterých je mnoho. Dokonce mě napadá slovo přehršel.

Tak to bylo jen takové postesknutí. Protože mám smůlu, nic s tím nenadělám. Ale mám dotaz na nakladatele a ilustrátory: pokud už chcete knihu ilustrovat, tak proč ne. Musí tam ale za každou cenu být podoba hlavních postav?