Sladké zrovna dvakrát nemusím. Vlastně ani třikrát. Proč se vlastně říká „dvakrát nemusím”? A co říká Jan Tleskač? Nečtu trochu moc často Zeleného Raoula?

Když se mi dostane do spárů něco sladkého, obvykle to pozřu. Pozřu, ale že bych se mohl po sladkém utlouct, to zrovna ne. A pokud má sladké příchuť melounu, třešně, višně, švestky............angreštu, rozinek a dalších různých náhodně vybraných chuťově spolu nesouvisejících plodů, tak to nemusím vůbec.

Pokud se však v mé blízkosti objeví Krówka Polska, udělám pro její ulovení cokoliv.

Krówka Polska je taková polská karamela. Akorát asi tisíckrát lepší. Je to mana. Nejlepší mls ve vesmíru. Nejonačejší, nejlepší, nejvychytanější pochoutka co kdy byla, je a bude.

Vždy, když se někdo známý vypraví do Polska, a já to vím s předstihem, zapřísahám ho ať přiveze Krówky, jak my doma říkáme „Krufky”.

Abych nezapomněl — Krówka je to proto, že na obalu tohoto pokladu je namalovaná kravička. Vidíte — nenapíšu „kráva”. Kdepak, Krówky jsou pro mě tak cenné, že musím použít zdrobnělinu kravička. Asi jako když někdo oslovuje někoho blízkého výrazem „ty moje sluníčko” a ne „slunce”.

O Krówkách jsem se bavil s více lidmi, kteří bydlí poblíž polských hranic. Všichni je znají a všichni je mají rádi.

Jedno jsem o tomto fantastickém produktu mluvil se svým bratrem, a shodli jsme se na tom, že kdyby Poláci nevytvořili během svých pohnutých dějin nic jiného, než Krówky, i tak by se zapsali zlatým písmem do historie.

Před chvílí jsem dorazil poslední Krówku z velkého balíku, který nám tu nechala návštěva z Polska. Čekají mě měsíce absťáku, proti kterému je nikotinvá abstinence procházkou růžovým sadem.

Nejedete někdo do Polska? Měl bych takový návrh, co byste mi mohli přivézt. Platím hotově a na drobné nehledím...