Bylo — nebylo, je tomu již dávno — pradávno,za dalekými horami a hlubokými lesy, kamarád se rozhodl ve svém domečku zřídit čajovnu. Nápad jistě záslužný a ušlechtilý, vedený ovšem i zištnými cíly. Proč ne, každý se nějak živíme.

A byl jsem zde já, abych mu pomohl nejen s mícháním betonu na podlahu, ale několikrát i coby obsluha žíznivých a čajechtivých hostů. Beton umím od té doby namíchat přímo brilantně a hostů naštěstí ze začátku příliš nechodilo.

Vařit čaje není jen tak. Žádné hození sáčku do hrnku a zalití horkou vodou. Vaření čaje je skoro věda. Zelený čaj se připravuje jinak než černý, polofermentovaný jinak než bílý, do toho všeliké nečaje typu máty, maté, ovocných čajů a jiné podivnosti. Kromě toho se třeba každý zelený čaj připravuje trochu jinak, tenhle chce zalít vodou teplou 60 stupňů a louhovat půl minuty, tamten zase zalíváme vodou teplou 70 stupňů a louhujeme minutu. Žádná sranda.

Kamarád čajovník musel občas vyrazit zařizovat kdovíco a já měl v těch dobách docela dost času. Tak jsem se obětoval a občas zůstal v čajovně jako obsluha. Vařit čaje jsem se trochu naučil, navíc jsem měl i napsané, jak se který připravuje. Tyhle návody jsou však na starou belu, musíte mít zkušenosti, jinak lahodný čaj nevyloudíte. Ale co, žádný učený z nebe nespadl.

Než čajovník svou provozovnu otevřel, připravili jsme nápojové lístky. Ke každému čaji i jiným nápojům stručnou charakteristiku, jako že tenhle čaj je z jižní Číny a říká se mu Dračí studna a tahle tráva je ve skutečnosti máta a chlastají to beduíni a pije se to děsně přeslazené.

Osaměl jsem jednoho dne v čajovně, když tu přišel host. Vlastně... jak je ženský rod od hosta? Prostě přišla jedna starší paní, kterou zlákala nová exotická provozovna. Donesl jsem ji nápojový lístek a čekal co si vybere.

"Já bych chtěla tohle Lapačo."
La Pacho je kůra nějakého jihoamerického stromu údajně to léčí kdeco, od vlasů po nehty na nohou, prostě totální uzdravovadlo a všelék. Má však jednu nevýhodu.
"Ano, jistě. Pila jste to už někdy?"
"Ne, proč?"
"Ono to má takovou zvláštní příchuť, která ne každému vyhovuje. Raději vám to říkám předem..."
"Ale to vůbec nevadí, já to vypiju, když je to tak zdravé, hehe hihi, jen se nebojte a připravte mi to."
La Pacho má divnou příchuť. Když se toho napiju, docela dobře si umím představit, jak chutná bahno. Takové to řídké jílovité bahýnko...
Připravil jsem nápoj s nejvyšší možnou pečlivostí.
Paní usrkla, usrkla podruhé, zaplatila 35,- korun ("čtyřicet to je dobrý nashle") a utekla od plného hrnku. Asi jí to nesedlo.

Tak jsem tenhle dryják právě dopil. Hezky doma, během psaní tohoto pojednání. Snad mi to pomůže na ta moje nešťastná záda. Protože acylpyrin je prý špatný na trávení a po tabletě Ibuprofenu nebo jak se to svinstvo jmenuje jsem se málem po... neudělal mi dobře na žaludek. Takže už nikdy prášky a tabletky. Zlaté bahýnko. Zlaté La Pacho. Fujtajbl.