Jak se mění názory, priority. Máme v městečku Xxx takzvané posvícení. To není žádná lidová slavnost nebo veselice, to znamená, že se ve všech domácnostech udělá neuvěřitelná halda jídla, všichni žerou jak prokopnutý, hospody zavírají později, sjedou se kolotočáři a stánkaři z okruhu 500 kilometrů a na ně se chodí a jezdí dívat vesničané z celého okresu.

Když jsem byl dítě, a tím myslím opravdu malé dítě, tak jsem se na tuto akci těšil. Zpříjemňovala mi vstup do nového školního roku. Potkal jsem vždy dost kamarádů, které jsem přes prázdniny neviděl. A rád jsem chodil hrát takzvané video-hrací automaty, což byla maringotka s mnoha televizními obrazovkami, čudlíky a páčkami, kde bylo možné hrát nepřekonatelné hry jako Vanguard. A to prosím za dvě koruny jednu hru.

Občas jsem se svezl i na nějaké atrakci typu centrifuga nebo autodrom, většinou s nějakým příbuzným, který mě na atrakci pozval a já ho nechtěl přímo poslat do háje.

Také si vzpomínám na neuvěřitelnou směs paralelně produkovaných písniček, kolotočáři zřejmě soutěžili, kdo má silnější reproduktory. Ovšem v té době jsem ten hluk bral jen jako zvukovou kulisu a nijak mě neobtěžoval. Italské megahity se mísily s Kotvaldem a Hložkem, do toho občas zazněl Sandokááááán, já si na střelnici vystřílel gumového dinosaura a nic mi nechybělo.

Pak se to ale nějak zlomilo. A dnes už mi posvícení a ten mumraj kolem vůbec nedělá radost.

Tedy předně: kolotočáři obsadí mou hlavní venčicí stezku a já s pesou musíme hledat náhradní trasy.

Italské megahity mi nevadí, pokud je neslyším za den padesátkrát, a to většinou dva až tři najednou. Ke cti kolotočářskejch musím uznat, že po desáté večerní je klid.

Delší otevírací doba hospod by mi nevadila, pokud by tam do pozdních hodin zůstávali lidé, kteří umí chlastat. Ono totiž i pít alkohol se dá buď umět nebo neumět. O posvícení zaplní večer knajpy páprdové, kteří celý rok nevystrčí paty z domu a teď potkají podobné kumpány a asi si potřebují dokázat, jací jsou chlapáci. Jejich halekání a pošťuchování ve dvě hodiny ráno je spíš trapné, než aby mě nějak rozčilovalo.

Prostě se můj postoj k podobným akcím mění. Aby ne.

Od jisté doby se to snažím řešit tak, že na tento víkend někam zmizím. Letos jsem měl naplánované Brno. Ani si neumíte představit, jak jsem se tam těšil. A jak velké bylo moje zklamání, když z toho sešlo. Já do toho Brna opravdu chtěl, tak moc chtěl, že se to ani nedá popsat. Nešlo to.

Ale já se jen tak nevzdám. Příští rok už to Brno vyjde, kdybych se tam měl úplně chromý a bez koruny doplazit.
Raději tam ale zajedu autem a solventní

Ptáte se, proč proboha zrovna Brno? To je snadné a odpověď je jednoduchá. Protože... hm, co kdybych si to protentokrát nechal pro sebe