Teda — ne ten Šéf co vaří ve školní jídelně, ale úplně jiný Šéf... Ale toho asi neznáte...

Elektrotechnika mne fascinovala od nejútlejšího dětství. Svědčí o tom mimo jiné: Sešity pokreslené „dráty”, několik zničených rádií ("chtěl jsem se podívat co je tam za tranzistor") a další indicie.

Někdy ve třetí třídě jsem se poprvé potkal s číslicovou technikou a o rok později, když jsem si v knihovně obkresloval z VTM zapojení digitálních hodin se sedmisegmentovkami si mne všiml starší kluk, tuším tak sedmák, který mne přivedl do „elektrotechnického kroužku” při „Okresním domě pionýrů a mládeže”. To byl velmi nestandardní zájmový kroužek, už jen proto, že se vedoucímu neříkalo „soudruhu vedoucí”, ale „šéfe”.

Z té doby si toho už moc nepamatuju... Jen to, že u tranzistoru se nastavuje cosi jako pracovní bod, že v tom hraje zásadní roli hodnota 0.7 voltu a že neumím pájet, vrtat a podobně. Že jsem zkrátka na tyhle věci „levej”. Šéf vždycky říkával: „Teda, tohle je děsný... Dyk je to samej studeňák...” Taky proto jsem se vrhnul na počítače — tam kromě základní šikovnosti, kterou je trefit se prstem na požadovanou klávesu, není víc manuálních schopností vyžadováno...

Jenže co není v deseti, může se v jednatřiceti objevit... Někdy... Zřídka... U mne se podařilo.

Posledních několik týdnů jsem si o víkendech hrál s jednočipem a teď konečně došlo na lámání chleba — v pátek jsem navrhl plošný spoj, vytiskl, v sobotu jsem osvítil desku, vyvolal, vyleptal, nalakoval, vyvrtal, osadil, zapájel, pospojoval — a fungovalo to! Dneska jsem doprogramoval další funkci, vyzkoušel jsem — fungovalo! A funguje! Programuje to AVR, programuje to PIC-y, měří kmitočet, pracuje s 1Wire sběrnicí...



To by měl Šéf radost!

A jako bonus jsem si střihnul napájení hodin (1.5V) pomocí úbytku napětí na dvou diodách. Nevím jak mne to napadlo, ale prošlo to a funguje to.

PS: Pokud mne paměť neklame, tak Šéf se jmenoval Jiří Blabolil.