Dnes jsem v práci v obleku. A ačkoliv mám pivo rád, tak jsem deset let neochutnal Velkopopovického Kozla. Mě vůbec baví dávat do jednoho příspěvku věci, které spolu nesouvisí.

"Hele, jak můžeš nosit košili? Dyť je to děsně nepohodlný!" říká kumpán z hospody, slušný, pracovitý a poctivý člověk (bez ironie!).
"Proč by to mělo bejt nepohodlný? Mě to přijde příjemnější než tričko, akorát že se tam musej zapínat knoflíky."
"Tyvole nekecej, to nejni možný. To tě musí škrtit u krku."
"Co to zase žvaníš, kdy jsi měl košili na sobě naposled?" nedám se.
"Ani nepamatuju."
I já raději nosím tričko než košili, ale to se jedná spíše o imidžovou záležitost než o pohodlí. Tričko se k pivu nebo k výletu na kole prostě lépe hodí.

To je fakt dnes a denně. Každý má připomínky k věcem, o kterých prd ví. Třeba kalhoty k obleku. To je tak pohodlná záležitost, ani nevím, že mám něco na sobě. Na rozdíl od kalhot džínových, které na sobě cítím — a to mám „svoji značku”, která mi opravdu sedne.

"Tyvole, kalhoty k vobleku? Proč si nevemeš černý džíny? Stejně by to nikdo nepoznal."
Možná nepoznal. Ale jde o pohodlí. Vlastně jediným důvodem, proč nenosím ty oblekové kalhoty pořád je, že jsou drahé jako prase a mají menší životnost. Vysvětlujte to ale někomu, kdo nosí tepláky Adibas.

"Kravata? Tyvole, to bych na sebe nevzal."
Musím naprosto upřímně napsat, že kravata škrtí i mě. Řeším to trochu improvizovaně tím, že ji mám povolenou a utažení (a zapnutí posledního knoflíčku u košile) provedu až těsně před jednáním, kvůli kterému tu kravatu mám.

Seděl jsem ale jednou v restauraci s jedním jednodušším týpkem. Pár stolů od nás popíjel kravaťák. A „jednodušší týpek” mu chtěl dát po hubě jen kvůli tomu oblečení. Měl jsem tehdy co dělat, abych ho udržel.

Ale ani já nemám čisté svědomí. Už přes deset let jsem ani neochutnal Velkopopovické pivo. Před deseti lety jsem se napil, byl to příšerný blivajz, tak jsem zanevřel.

Dneska na mě z reklamy v Reflexu kouká vostrej chlapík, vyhrožuje mi pěstí a v ruce drží půllitr Kozlika. A prej že „... Nejvíc mě štvou takoví, co ho neochutnaj a mají řeči...”. Vždyť on má pravdu!

To je až neuvěřitelné, kolik takových asipředsudků mám já. Nemám rád italská, francouzská a španělská auta. Přitom jsem jen párkrát řídli nějakého Renaulta, takže s těmi auty mám minimální zkušenosti. Odmítám klasickou českou kuchyni, protože mi ve školní jídelně nechutnala. Absolutně nedůvěřuji Arabům, ačkoliv mi žádný nikdy nic konkrétního neprovedl. Nesnáším Windowsy od Microsoftu, přestože mi „nespadly” dva roky. Dívám se skrz prsty na... no prostě mraky věcí, které mi znepříjemňují život, aniž bych si to třeba uvědomoval.

A kravatou a Kozlem to začíná