A já už dokonce vím proč!

V pátek jsem byl u místního multimilionáře — nefungovalo mu připojení na Internet a zkoušeli jsme Eurotelské CDMA. S kolegou a s člověkem z multimilionářovy firmy jsme dojeli na jeho haciendu (samosebou uprostřed lesů a v údolí). Zaparkovali jsme na parkovišťátku u vchodu, vybalili jsme propriety a vtom se k nám přišoural zahradník.

Zahradníkovi mohlo být lehce přes sedmdesát a vypadal přesně tak, jak si člověk zahradníka předsatvuje. Člověk od multimilionáře mu povídá: "Tak co, zalejváte, pane XY?"

"Ééééééé, kdepák... Kdepák. Já číhám na krtka!"


Někdy mi stačí málo... Chytil jsem se a povídám: "No, je jedna hodina, to je akorát krtkův čas! Krtek přece reje v liché hodiny!"

Zahradníkovi se zablesklo v očích a povídá: "Ale kdepák, milej pane, tomu nevěřte! Já vím o krtkovi svý! Dvacet let s krtkama bojuju!" Načež ztišil hlas a spiklenecky povídá: "Víte, já je střílím..."

A to byl konec. Představa toho, že ležím pod bezem s čistým průstřelem hlavy a opodál stojí zahradník a drží v rukou kouřící pušku mě naprosto odbourala.


Už vím, proč se říká, že „vrahem je zahradník”. Vždyť zahradníci jsou na tuhle práci ideální. Vsadím se, že tenhle by u soudu na svou obhajobu řekl: „Víte, voni na tu dálku vypadali jako krtci... A krtek, to je prevít. Já to vím. Já s nima bojuju dvacet let. Já je střílím, to jinak nejde...”

A kdyby byl soudce zahrádkář, tak ho osvobodí!


(Pokud si myslíte, že se tímhle článkem vysmívám zahradníkům, tak jste nehorázní pitomci. Nebo krtci...)