Bylo takové pořekadlo, které říkali mí známí. Slušně přeloženo: „když se nedaří, tak se nedaří nic”. Empiricky dokázáno. Prostě to tak je.

Jízdenka na vlak stála 288 korun. Až na nástupišti jsem se dozvěděl, že do Brna je možné jet z Prahy za 160.

Poučení první: líná huba — holé neštěstí.

Vlak Intercity měl 30 minut spoždění. Kvůli tomu mi v Břeclavi odjel přípoj do Mikulova.

Poučení druhé: pořiď si konečně auto, ty línej debile (to jako já).

Taxíky v Břeclavi jsou strašně drahé. V Praze bych za stejnou částku ujel 3x dražší trasu.

Poučení třetí: Nápis na taxíku „nástupní taxa 50 Kč” není špatný vtip ale krutá realita. Chcípněte hlady, taxikáři z Břeclavi, jste nenažraná hovada.

Přesňáková restaurace má zcela mimořádně zavřeno, bral jsem si tudíž taxíka zbytečně.

Tak to byly události nevítané.

Naštěstí je Břeclav malé město, cesta z jednoho konce na druhý trvá pěšky tak 15 minut. Chvilku stopuji, ale pak jede autobus.

Obsluha v mikulovské Irské restauraci od prázdnin asi 100x zrychlila, takže pivo dostanete do půl hodiny a jídlo do hodiny. Když je v restauraci maximálně 5 lidí, abych nezapomněl.

Pokud vás kamarádka veze autem z Mikulova do Prahy a na dálnici u odbočky na Jesenici řekne „pojedeme tudy, dálnice bude ucpaná” vystupte a jděte pěšky. Dálnice ucpaná nebude a „zkratka” přes Jesenici vám zabere 2 hodiny navíc.

Pokud kamarádka z Prahy pojede různými zkratkami přes Zbraslav a Radotín, místo aby jela nejkratší cestou, už k ní do auta nikdy nesedejte, toť poučení pro příště. Naštěstí mě odvezla zadarmo.

Není nad to prožít poučný a pestrý víkend. Lepší než se válet u bedny, ne?

Červené víno ze sklípku, které jsem přivezl místo burčáku (ten ještě není, je brzy) je podivné chuti, barvy i zápachu.

Poučení poslední: dělejte to jako já a pijte pivo.