A jak děláte do sluchátka vy?

Mobilní telefon změnil spoustu věcí. Například úvodní otázku — z variací na „Ahoj, jak se máš” se stalo „Ahoj, kde jsi?” Navíc každý přístroj (nebo většina) má tu geniální vlastnost, že vám ukáže kdo volá. A to dává netušené možnosti ohlášení se podle toho, kdo volá.

Někdo se hlásí pokaždé stejně. „Novák, prosím...”, například. Někdo jen zafuní „No?” a někdo se představí i se všemi tituly a firmou a přidá nějakou frází, jako „čím vám mohu být prospěšný?”

Já mám čtyři standardní druhy ohlášení:

1. Volá někdo a má potlačenou identifikaci — Tyhle nemám rád. Někdo mne vyruší a nemá v sobě ani tolik slušnosti, aby nechal na sebe kontakt. Proto takový hovor zvednu s neutrálním: „Slyším!” Tím dotyčného přiměju, aby se mi alespoň představil. Pokud tak neučiní první větou, tak moje druhá věta je „S kým mluvím?”

2. Volá někdo z čísla, které nemám v seznamu — Pro takové mám vyhražené ohlášení „Ano?”

3. Volá někdo, koho mám v seznamu — Tady se hlásím i jménem: „Dent, prosím?”

4. Volá nějaký známý — U nich je škála ohlášení nejširší. Od „Slyšimtě...” přes „No nazdar...” až k „Haló, medúza, řekni si písničku a já ti ji zabroukám...”

K nepříčetnosti mne vytáčí moje žena, která vezme hovor ze skrytého čísla a ohlásí se „Dentová, prosím?” Říkám jí: „Když nevíš o koho jde, tak se mu nepředstavuj. On buď volá tobě a ví o koho jde nebo volá náhodné číslo. A pak nemusí vědět jak se jmenuješ...”

A co vy? Jak se hlásíte do telefonu?