Jsou zážitky, které po ránu pobaví.

Jdu ráno do rachoty. Mám už naučených několik nejkratších cest, každá trvá 18 minut. Dnes jsem zvolil variantu „Freyova”. To je dost hlavní ulice, která vede od Náměstí OSN k Harfě (pro mimopražské od nádraží Vysočany k nádraží Libeň). Jasně, zapomněl jsem dodat, že se to všechno odehrává v Praze.

Když se vyskytuji na úrovni budovy Hospodářské Komory ČR — to je taková hnusná hnědá krychle naproti ještě hnusnější růžové krychli Komerční banky, všimnu si neobvyklého přírodního úkazu.

On k budově Hospodářské Komory ČR je dost špatný přístup. Po normálním chodníku se tam dostanete právě jen z Freyovy ulice. Když jdete od metra, musíte jít přes prašnou cestičku vyšlapanou v trávě. Tedy prašnou za sucha, jinak blátivou.

A touto cestičkou si to mašíroval zástup asi třiceti Japonců, všichni prvotřídní černý oblek a bílou košili, celkově to dává vzhled zvaný „tučňák”, každý navíc na saku nějakou do plastu zatavenou visačku.

To byl pohled jak z nějaké komedie. Třicet tučňákoidních asiatů klopýtá po neudržované cestě do sídla instituce, která se hrdě nazývá Hospodářská komora ČR.

Viděl jsem v tom dost velký kus symboliky