Nepamatuji si příliš tváře. Člověka bezpečně poznám po hlase, ale ne podle obličeje. Pak se nestačím divit, kde a kdo mě zdraví.

Tak třeba před týdnem. Jdu přes Břeclav na stopa směr Mikulov (je to kousek, od nádraží na konec města to pěšky trvá tak 12 minut), proti mě nějaká paní, kterou jsem nikdy neviděl, nebo si to alespoň myslím, a ona na mě nadšeně „áááá, dobrý den!”. Prostě mě zdraví jako starého známého.

Nechápu to, bydlím asi 250 kilometrů jinde, v tomto jihomoravském městečku jsem byl jen párkrát a už mě tam zdraví cizí lidé.

Což není vůbec nic proti mé loňské návštěvě Českých Budějic. Bylo to o prázdninách, já tam byl na nějaké akci. Jdu s jedním kumpánem po mostě přes Malši, když tu říká nějaký neznámý mladík dívce „hele, to je ten pán z města Xxx, co má toho bílého bulteriera!”

Jak mě ten pán mohl znát? Jak mě identifikoval 200 kilometrů od města Xxx, uprostřed jihočeské metropole? Po mostě přes Malši chodily desítky lidí, byla turistická sezona. A on mě poznal a ještě to své přítelkyni řekl takovým způsobem, jako by oba potkali starého známého. Zároveň jsem usoudil, že ten mladík nebyl z Xxx, protože to by řekl „to je ten pán od nás”.

Mé fotky nejsou veřejnosti k dispozici, svou skutečnou identitou se nijak nechlubím (i když ji netajím). A lidé mě poznávají na východě, na jihu...

To, že mě cizí lidé zdraví v centru Prahy, kam se dostanu tak jednou za čtrnáct dní, nebo v Plzni, kde jsem třikrát do roka, případně v Pardubicích, kde jsem do roka dvakrát, nebo v Brně... to mě už ani nepřekvapuje. Ale v Budějovicích jsem byl za celý život třikrát.

Kdyby to bylo alespoň na nějakém typickém místě — v hospodě, na koncertě, v ZOO, na výstavě psů... Ale takovéto neznámé pozdravy mě potkávají na těch nejveřejnějších prostranstvích.

Jo, chlapče, jsi asi fakt osobnost, tak si na to koukej zvyknout

Máte někdo podobné zážitky? Svěřte se hodnému strýčkovi White Dogovi

Pro chytré hlavičky: najděte logickou nesrovnalost v nadpisu! Pro připomenutí: Nepamatuji si příliš tváře. Člověka bezpečně poznám po hlase, ale ne podle obličeje. Pak se nestačím divit, kde a kdo mě zdraví.