Vážení ředitelé, podředitelé, viceprezidenti, generální, náměstci a vedoucí. Poslyšte krátké provolání do vašich řad od jednoho ajťáka!

Včera mi volal známý, co je shodou okolností jedním z vás. Měl problém s přístupem na nějaké stránky — Exploder po něm chtěl jakési jméno a heslo, přitom na jiných stránkách to nevyžadoval. Když dal STORNO, tak mu to prošlo. Hm, to může být čímkoli, nejspíš ale něčím mezi jeho počítačem a internetem, a doporučil jsem mu jejich IT oddělení.

Známý mi říkal: „No to ne! Tam ti jsou takový paka... Už to vidím — budou se mě ptát proč na ty stránky chodím a kdesi cosi...”

A pak, aby mi dokreslil, jaká jsou u nich v IT oddělení paka, mi vyprávěl následující příběh: usmyslel si (ten známý), že bude dělat nějakou evidenci čehosi a že by na to byl nejvhodnější Access, který má na počítači nainstalován. Přišel tedy do IT kutlochu a zeptal se, nemají-li knihu o Accessu. Neměli. Ale navíc se ho zeptali PROČ a NAČ a na jeho odpověď, že „v tom chce dělat evidenci” řekli, že TO TEDA NE!

Nesdílel jsem známého rozhořčení a ujistil jsem ho, že s tímhle přístupem bych s ním vyběhl ještě rychleji, i když ho znám. (Zapomněl jsem podotknout, že tenhle člověk má s počítači minimálně deset let nejen uživatelských zkušeností a při decentní dopomoci zvládne i nastavit firewall.) Ze své přebohaté praxe znám totiž případy tzv. počítačových polodouků. To jsou ti, co počítačům nerozumí, ovšem čtou si odborné časopisy, nějaké knihy a podléhají (většinou mylnému) dojmu, že jim rozumí. Takoví napáchají nejvíc škod... Probíhá pak následující hovor: „Co jste s tím dělal?” -"Nic!" -"No moment, někdo tady totálně roz*** registry!" -"No, já jsem zkoušel tady ten tip z Chipu, jak tu píšou, že pak bude ta lišta ve Wordu barevná a bude tam obrázek." Grrrr.....

Známý totiž udělal zásadní chybu. Kdyby přišel a řekl: „Chci dělat evidenci čehosi, mělo by to umět to a to, pánové, chci slyšet váš názor...”, tak se třeba dozví, že u nich je vše na jednom databázovém stroji S a má to rozhraní R a že to není problém napsat, pokud pan ředitel chce, tak se může kouknout do knihy K, kde to je popsaný. Ale přijít a říct: „Já budu dělat databázi v programu P a vy se s tím koukejte smířit” je donebevolající kravina a vyběhne s ním každý ajťák, co je víc od počítačů než podřízený.

IT oddělení je přeci v podniku proto, aby odpovídalo za počítače, programy a síť a aby bylo koho pojebat, když něco z toho nefunguje. A proto dělá taková nepopulární opatření, jako že zakazuje instalovat kdejaké programy, posílat „veselé maily”, brouzdat po pochybných stránkách (to nemusí být jen porno), spouštět cokoli co kohokoli napadne, ukládat gigabyty na plochu (která se při startu tahá ze serveru), dokonce chce rozhodovat i o tom, na co se bude jaký program používat (a protestuje např. proti „dělání grafiky” v Excelu) a podobně omezuje pracovníky v tvůrčím rozletu.

Je zajímavé, že taková pravidla bývají vedoucími odsouhlasena a vyžadována, ovšem často jsou oni sami první, kdo přijde a žádá o výjimku, snad v domnění, že je nepřípustné, aby ONI měli zakázáno totéž co řadový zaměstnanec. Snad proto je z deseti případů nákazy ve firmě v průměru sedm u vedoucích, ředitelů a podobných existencí. Nevím proč — můžete jim horem dolem vysvětlovat pravidla bezpečného používání počítače a internetu, nebudou je (většinou) dodržovat. Můžete jim vysvětlovat, proč TOHLE ne, a oni stejně na přílohu „MojeHambatéFotky.exe” kliknou nebo přijdou s nějakou stránkou, na kterou nutně musí a s programem (nejčastěji na nějakém Shareware CD), který nutně potřebují. (Dotaz „na co to potřebujete?” často vnímají jako hrubé porušení subordinace.)


Čest a sláva všem ředitelům, náměstkům a vedoucím, kteří chápou, že síť je rovnostářská, že je zabezpečená tak, jak je zabezpečený její nejslabší článek a že „výjimka z pravidla” znamená „snížení bezpečnosti celé sítě”. Třikrát hurá těm, co pochopili, že IT oddělení mají proto, aby byl ve firmě někdo, kdo počítačům rozumí líp než oni. Pozlatit ty, kteří si uvědomují, že instalace obskurního programu z nějaké CD přílohy časopisu může vést k nutnosti za čas přeinstalovat celý počítač...

A vy ostatní, co jste si vydupali výjimky pro své počítače — až „nepude síť”, až vám „nepude ten křáp” nebo až zjistíte, že „to je strašně pomalý a furt to padá”, tak se nechoďte ptát na IT oddělení. Mohli byste se dozvědět něco, co nechcete vědět!


PS z opačného pohledu: Skutečnost, že pracovníci v IT vědí o počítačích víc než 99% ostatních lidí ve firmě často vede k profesionální deformaci, kdy ajťák s každým jedná jako s počítačovým negramotem a může to vyvrcholit smutným koncem, tzv. „syndromem nejchytřejšího ajťáka”. Ale o tom až někdy jindy.