Dějou se to v mém městečku Xxx věci. Čumí na mě z bilboardů jeden panáček, který to myslí upřímně, a není to Staník od Grossů.
Dávno tomu, pradávno, někdy v červnu 1998, jsem si dal do místních novin inzerát, že když někdo bude chtít, tak mu zmodernizuji počítač. Což tenkrát nikdo nevímproč nenabízel. Odpověděl jediný člověk, že by tedy měl zájem.

Zjistil jsem, jakým počítačem oplývá, dostal z něho informaci, co by z toho měl mít a udělal kalkulaci. Panáček souhlasil. Což bylo divné, neb kdyby starý počítač prodal a koupil nový, vyšlo by ho to levněji. Zřejmě nějaký sentiment, nostalgie, či co.

Zavolal jsem jednomu kumpánovi, ať mi s tím pomůže, bylo s tím dost práce, kromě instalace i nějaké to odvirovávání, ale to sem teď nepatří. Počítač byl v domluvenou dobu připravený a my ho jeli předat.

Onen zákazník byl ředitelem jedné instituce, to bude za pár řádků důležité.

Počítač jsme zapojili, předvedli, a já se nesměle zeptal, jestli má pan ředitel potřebných cca. 10000 u sebe v hotovosti.

"Chachá! To bych byl špatnej ředitel, kdybych u sebe neměl 10000!"

Tak tuhle odpověď jsem opravdu nečekal. Bylo v tom něco krásně a roztomile samolibého. Takový ten typ samolibosti, kdy máte co dělat, abyste se nesmáli nahlas.

No a nyní, po šesti letech, jdu po Xxx a vidím ho, jak se tlemí z bilboardu. A myslí to upřímně!

Ale pomlouvat ho nechci. Tím, že si objednal tu modernizací mě, a myslím že i mému kumpánovi, tenkrát dost pomohl.