Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, praví moudré přísloví. Pravdivé přísloví. Jenže co to znamená „umět” cizí řeč? Dělal jsem minulý týden rozřazovací test. A měl napsat, kolik let jsem se dříve anglicky učil. Napsal jsem pravdivě jiný údaj, než odpovídá skutečnosti. Rozpor? Ale kdepak...

Takže nejprve k otázce, co to znamená umět cizí jazyk. Podle mé soukromé definice to znamená "dohovořit se bez problémů v běžných situacích v zemi, kde je ten který jazyk používán". Takže kdo si v angličtině přečte noviny, ale nedokáže si objednat v Londýně v restauraci, podle mě anglicky neumí. A věřte tomu, že takových lidí je dost.

Poprvé jsem se s angličtinou setkal na gymnáziu. A čtyři roky se tomuto jazyku učil. Výsledek? Nenaučil jsem se vůbec nic. Moje znalosti byly po ukončení „studia” k ničemu.

Chyba byla asi na obou stranách, jak na mé, tak na straně vyučujících. Já byl líný a neměl jasnou motivaci, učitelé učili podle socialistických osnov a měli ve třídě více žáků, než by bylo žádoucí. Protože podle mého názoru je maximální počet studentů 6.

Také se učilo jen dvakrát týdně. Což si myslím, že je opět málo. Ideální je věnovat se cizímu jazyku každý den.

A nakonec: učily nás české učitelky. Podle mého názoru je nesrovnatelně lepší rodilý mluvčí, a to i pro úplné začátečníky. Za tímto názorem si stojím a prosím abyste mi ho nevyvraceli.

Přesto asi angličtina na gymnáziu musela nějakou úroveň mít, protože několik studentů se naučilo celkem slušně, chyba byla asi více na mé straně.

Ve věku 22 let jsem se ocitl ve firmě, kde byla angličtina důležitá. A já se nedomluvil — ošemetná situace. Tak jsem začal docházet do nejmenované jazykové školy. Výuka nebyla nic — moc, lektoři byli mladí, nezkušení, a uměli česky (nikdy se neučte cizí jazyk od někoho, kdo umí česky, to je moje rada). Přesto jsem měl motivaci a důvod, proč se učit, a za tři měsíce jsem si v podstatě obnovil znalosti z gymnázia.

Přesto mě výuka zcela neuspokojovala a tak jsem se přehlásil na jinou školu. Podmínkou byly lekce každý všední den, žádné domácí úkoly a rodilí mluvčí, kteří neumí kromě slov „pivo” a „holka” česky vůbec nic.

Řeknu vám — pohádka. Moje angličtina se zlepšovala neuvěřitelným tempem, už po dvou měsících jsem se přistihl, jak mluvím s naším kanadským obchodním partnerem po telefonu, a to celkem bez problémů.

Vše bylo vykoupeno ztrátou volného času — lekce byly večer a já se dostával domů až po desáté, ale stálo to za to. Za rok, co jsem strávil na jazykových kursech, jsem se naučil mnohem více než za celou střední školu.

Pak jsem bohužel angličtinu asi 6 let nepotřeboval. A zapomněl. No a teď sedím u testu a mám vyplnit, kolik let jsem se angličtinu učil. Píšu 1 rok a mám pocit, že nelžu.

A za rok, až si udělám nějaký mezinárodní certifikát (dá se to stihnout), se pustím do němčiny! Už se nemohu dočkat!