Česká pošta je pro mě, tedy firmu, kde dělám, významným dodavatelem. Řečeno obchodní terminologií. Prostě posíláme přes tuto instituci obrovská kvanta zásilek. Je to velmi zvláštní instituce, jen co je pravda.

1)
Jednání o něčem, telefonicky. Na druhé straně sluchátka nějaká paní z obchodního oddělení obchodní divize České pošty, jak se to přesně jmenuje tady nebudu rozebírat.

My: „OK, tak nám tu nabídku pošlete.”
Paní poštovní: „Tak ano. Jaké máte číslo faxu?”
My: „Nešlo by to raději mailem?”
Paní poštovní: „Ne, my tady v našem oddělení vůbec nemáme připojení k internetu...”

Tak vypadá třetí tisíciletí v podání České pošty. Zdůrazňuji, že nešlo o nějakou pobočku v Horní — Dolní, ale obchodní úsek někde v Praze.

2)
Potřebuji nějaký doplňkový produkt, mám kontakt na to pravé a jediné číslo, kde sídlí ta paní, která mi přesně řekne, co potřebuji. Jedná se oddělení marketingu. Jo — a ten produkt opravdu potřebuji, nebo aspoň vědět cenu.
Tůůů...tůůůů.....tůůůůů.... (asi minutu).
"Dobrý den, dovolali jste se na telefonní číslo XXX XXX XXX, oddělení marketingu České pošty. Bohužel se vám v tuto chvíli nemůžeme věnovat. Po zaznění signálu nám zanechte vzkaz nebo vaše telefonní číslo, obratem se vám ozveme."

Vzhledem k tomu, že tu informaci OPRAVDU NUTNĚ potřebuji, volám tam dnes asi dvacetkrát. A stále záznamník.

Nedovedu si představit, že by v jakékoli soukromé firmě, která má oddělení obchodu nebo marketingu, bylo myslitelné, že tam nikdo nebude zvedat telefony.

Tak a optimismus na závěr:

3)
Chci domluvit podrobnosti ohledně posílání většího množství něčeho. Volám ještě na jiné číslo. Zvedne to paní, samá ochota, příjemné vystupování, zdvořilost, radost s ní jednat.
Když skončím rozhovor, ptám se kolegy, co si myslí o tom, že ve státní instituci dělá někdo schopný. Nechce se nám věřit. Tu paní bych ihned zaměstnal, kdybych měl tu moc.

Tak toliko k České poště.

A na závěr trochu odbočím: nový kolega odešel na školení a už 20 minut mu zvoní mobil, který si zde nechal. Melodie je písničková, takové to „ta dam ta dam ta dam, ta dadadátýda dam (3x), tydydy dy dy dýdam, tadadadadám!” Mobil má v tašce, hrabat se někomu ve věcech je pro mě absolutní tabu, tak tašku strkám do šuplíku, ale stále je to slyšet. Strašné, nevíme s kolegyní, jestli se máme smát, nebo brečet. Telefony Nokia mají bohužel kvalitní baterie...

Změna: tento příspěvek jsem psal 10 minut a ten mobil furt hraje.

10 minut jsem dělal něco jiného, telefon pořád hraje...