Dejte nám práci! A peníze! Snažte se, my sme vobyčejný lidi, taky se chcem mít trochu dobře. Ale s timdle na nás nechoďte!

Nové zaměstnání mi rozšiřuje obzory, a to je dobře.

Máme takovou pobočku, kde dělá hejno lidiček stereotypní a pitomou práci za nic — moc peníze. Asi za 2x tolik, než je podpora. Ale oni jsou rádi, že nějakou práci mají, však také nic neumí.

Nikdy bych nevěřil, že se v České republice začátkem třetího tisíciletí setkám s pologramoty. Ale v principu proti nim nic nemám. Přesto mě tuhle překvapili...

Kolega sehnal zakázku. Pro extra mega ultra významného zákazníka, firmu, kterou asi všichni znáte, a odhadem tak každý čtvrtý z vás využil její služby. Ale já nemohu ani naznačovat.

Pro tuto firmu se mimo jiné nalepovaly štítky na obálky. S kolegou jsme se šli podívat do provozu, mezi lid A kolega náhodně vytáhl jednu polepenou obálku.

Kolega: „podivejte, pani Xyz, ten štítek je úplně nakřivo, co tomu asi řekne ten člověk, kterýmu ten dopis přijde?”
Paní Xyz: „No to je toho, jedna vobálka!”
Kolega: „Já vytáhnu náhodně jednu vobálku a vona je špatně. Kolik jste jich asi zvorali?”
Paní Xyz: „Ále nic jsme nezvorali, a i kdyby, tak co...”
Já: „Když to zjistí firma Abc, pro kterou to děláme, tak budou naštvaný a třeba nám víckrát žádnou zakázku nedají.”
Paní Xyz: „No bóže, ať nedávaj, stejně je to pitomá práce votravná!”

Ehm... Už vím, co to znamená zkoprnět.

Nevěděl jsem, jestli dobře slyším.

Paní si zřejmě myslí, že máme v centrále nějakou tiskárnu na peníze, ze které ji vyplácíme. A že klient je jen takový votrava, který roupama neví, jak by našim zaměstnancům ztrpčoval život.

Paní nechápe, že náš zákazník je tou institucí, která nosí peníze, ze které platíme miliony věcí jako nájem, elektřinu, vodu, ale i její výplatu.

A pak mi to docvaklo. Tenhle typ lidí prostě nemá kapacitu na to, dát si tyto souvislosti (zákazník -> peníze od zákazníka -> výplata) dohromady. Jejich kapacita stačí na úvahu „vy sedíte v kanclu, vy se starejte vo to ať máme vejplatu co největší a včas”.

Paní nedocvakne, že když tu práci nebudeme dělat my, že ji dostane naše konkurence. A že u konkurence se na to přímo třesou, aby nám zákazníka Abc přebrali.

Nemám to těm lidem v provozu za zlé. Neodsuzuji je. A je mi jasné, že vysvětlovat těmto lidem, kterých je podle mého odhadu minimálně třetina celé společnosti, že princip „blahobyt zavedeme tak, že prostě zvýšíme platy” je... napadá mě takové přísloví o perlách a samičkách prasátek.

Xyz: „No jó, na tudle práci se vám mužem vysrat, koukejte přinýst něco pořádnýho!”

Budu mít jednání v jednom nakladatelství, kde produkují P**** ehm... takový specifický typ časopisů s nepříliš oblečenými lidmi. Že pro ně budeme dělat nějaké balení a podobné sračičky. Snad to bude pro lidi ve výrobě práce podle jejich gusta.