... mi trochu ztrpčují život. Uvědomil jsem si to dnes v čekárně u právníka. Strašné, co? Právník má čekárnu!

Nejprve moje malá definice: advokát je člověk, kterého máte za šmejda, děláte si z něj legraci, pamatujete si na něj pár vtipů a nakonec jste moc rádi, že ho znáte.

Byl jsem v té „čekárně” sám. Přišel jsem sice přesně, ale předchozí klient zabral trochu více času, tak jsem měl prý 15 minut počkat, jestli tedy nevadí. Protože je advokát můj starý známý (známe se 20 let), tak tedy nevadilo. Seděl jsem na takové pohovce, a byl jsem nějaký rozespalý. A pěkně naštvaný, protože kdybych si lehnul a zchrupnul (což se mi fakt chtělo!) tak bych byl za exota. A podobných omezení člověk potká plno, doslova na každém kroku...

Takových divných norem, jako že je společensky nepřijatelné spát při čekání na právníka, je plno. A nejhorší je, že i já posuzuji lidi podle těchto šablon. Kdybych měl s někým pracovní schůzku, a dotyčného bych musel budit, asi bych si o něm nemyslel moc pěkné věci