Prachy, samozřejmě. Když potřebuje půjčit Škromach, má kam jít. Že bych to zkusil taky?

Vláda nemá peníze na sociální dávky. Což vypadá na první pohled jako malér. Chybí 6,6 miliardy korun. Kde je vzít?

A co takhle zajít na poštu? Zrovna dneska jsem viděl reklamu na nějaký houmkredit, nebo co to bylo. Výhoda XY říká, že si na každé poště můžete půjčit až 15000 (nebo kolik to je přesně) kaček.

Na tu reklamu se patrně dívali ve vládě, když látali rozpočet.

Gross: „Kde vemem prachy. Doprdele, Zdeňku, tys to rozfoforval už v létě, ty hlavo dubová, pardon, skopová!”
Sobotka: „Na mě se nekoukejte. Já už v kase nic nemám.”
Škromach: „Nojo, ale my těm sockám musíme něco dát. Jinak už nás nebude volit nikdo.”
Gross: „Tak já se jdu kouknout na televizi, třeba bude zrovna zpívat Michal David. Ten mě vždycky inspiroval.”

Za chvíli...

Gross přibíhá do pracovny, kde se zrovna Škromach se Sobotkou chystají provést sebevraždu.

"Už to mám, pučíme si na počtě!"
Škormach: „Co to meleš?”
Sobotka: „Stando, nežvaň. Za debila je ve vládě tady Zdenda, tak mu to neber!”
Grooss: „Copak neznáte výhodu čtyři vod houmkreditu. Na každý počtě si můžete pučit.”

Všichni dohromady se chytnou za ruce a tančí radostí.

A dávky jsou zachráněné. A těch 14% preferencí taky.