To jsem si takhle zapojil v pondělí do PC satelitní přijímač a teď jen valim voči...

Máme krásný satelitní přijímač Philips. Leží pod televizí a je mu tam dobře. Bodejť by mu nebylo, když nepřijímá, jen píše „Vložte kartu” a když vložím kartu, tak píše to samé dál. No, s manželkou jsme si řekli, že čtyři programy stačí, drahoušku, a že si nebudu dělat násilí kvůli nějakýmu blbýmu křápu, co vlastně ani nechceme.

Jenže člověk míní... A tak když se mi naskytla možnost půjčit si satelitní kartu pro PC, tak jsem si řekl — proč ne? Mají mi tu data zbůhdarma odkapávat ze zásuvky ve zdi?

Přinesl jsem to dílo domů, zapojil, odpálil si síťovku, vyměnil jsem síťovku, stáhnul ovladače a už jsem koukal na Astru. Manželka, která mluví německy jako by se tam narodila, si naporoučela asi osm různých kanálů v němčině (ne že by je nutně potřebovala, ale když už to máme...) a já se jal hledat něco, čemu bych rozuměl já a nebylo by to kódované.

Našel jsem jen dva české kanály. Ten první se jmenuje óčko. Koukal jsem na něj od pondělí asi třikrát a přímo fyzicky jsem pocítil, co to znamená bejt frikulín.

Pokusím se vám svůj zážitek popsat slovy cílové skupiny — doporučuji přečíst si nahlas:

Sem voe včera čuměl na satelit, ne... Jako sem z toho měl fak vyhrabáno, ne, voe, sem fak mysel, že sem zmaštěnej...

Ti jako normálně čumim na bednu, ne, ňáká muzička, ne, jako pohoda, no a, voe, najednou ti tam vidim ňákou, voe, roštěnku s kozama jak, voe, vyrážku, ne? Sem si mysel že to je ňákej chlápek, ne, voe, fak ti mluvila hlubokym hlasem jak vykouřenej Mach, ne, to byo jako fak hustý, to sem nežral! Jo, voe, a vedle ní, ne, seděl Macháček, jako voe ten hulič ze Samotářů, ne, s ňákejma týpkama z tý kapely, ne, jako ten MIG21, no a, voe, dělali spolu rozhovor, ne?

No a jako byli děsně fpoho, ne, no a vona se jich ptala, voe, jak jako jezděj na fesťáčky a tak, ne, a jako v pohodě, ne, Macháček tam měl nějaký pohodový hlášky, jako fak pohodička, a ta roštěna nakonec, voe, jako řikala, voe, tim svym hustym hlasem, ne, voe, povidá nakonec jako: „tak to je fšechno, buďte fpoho a čau Pitrajz...”

Jako fak voe ve finále pozdravovala ňákýho typa, ne? Tak to sem nemoh, tyvoe, to byo fak hustý, jako, to fak soráč...

Promiňte... nemohu dál... vzpomínka mne zasáhla... musím — se — vzchopit — a...


Tak, už je to dobré. Kromě tohoto kanálu pro mladé diváky po lobotomii jsem narazil ještě na jeden český kanál. Ale to bylo z bláta do louže, doporučuji sledovat pouze po aplikaci silné dávky neuroleptik. Jmenuje se to 24.cz a tam jde non-stop přímý přenos z Parlamentu ČR...

Pozitivní na tom všem je to, že ušetříme několik tisíc za satanskou kartu!