Vojtěch Bednář ve své glose na Lupě tvrdí, že cenzura vulgarit na blogovacích serverech je komunistická, že je nástrojem firemní politiky kvůli reklamě a podobně. A já myslel, že to je tak profláklé téma, že k němu už není co dodat...

S panem Bednářem nesouhlasím a mám k tomu více než pádné důvody, například to, že jeden takový server spravuju.

Na rozdíl od Vojtěcha Bednáře si myslím, že eliminace vulgarit je v podobných případech naprosto v pořádku a nemá nic společného se „svobodou slova”. Svoboda slova je nezadatelné právo vyjádřit svůj názor. Ale tím, že někomu zabráním na jednom konkrétním serveru vyjádřit jeho názor vulgárními slovy ještě neznamená, že mu zabraňuju vyjádřit se vůbec!

Svoboda slova je základní právo člověka v demokratické společnosti. Stejně jako například svoboda shromažďovací. Ale je důležité si uvědomit, že tato práva jsou vymahatelná pouze ve veřejném prostoru. Když se budu bránit tomu, aby mi v předsíni probíhaly demonstrace strany zelených, tak tím nijak nenaruším ničí právo shromažďovací, pouze uplatním své právo vlastníka. Je v tom nějaký problém?

Asi ano. Problém je ten, že web je stále některými považován za „veřejný prostor” (ve smyslu „nikomu nepatřící”), kde je jaksi automaticky nejvyšším pravidlem svoboda slova. Což je podle mého chybný pohled na věc. Web není „nikomu nepatřící”, to je omyl. Dopustím se zjednodušení a budu tvrdit, že web je souhrn soukromých prostorů. To že některé „soukromé prostory” jsou k užívání komukoliv zdarma z nich ještě nedělá „nikomu nepatřící”.

Každý server „někomu” patří, někdo ho platí, někdo ho provozuje, někdo platí za konektivitu, za správu apod. Ten kdo platí je „vlastníkem webového prostoru” — v tomto kontextu je tedy za cokoli, co je v tomto prostoru uloženo, odpovědný. Minimálně morálně. Vulgarity pak poškozují nejen reklamu, jak píše p. Bednář, ale i to, co by se dalo nazvat „dobrým jménem”. Příklad — „diskuse na iDnes” se staly už synonymem pro vulgární žumpu českého internetu... A pokud se chce provozovatel vyhnout podobnému „dobrému jménu”, musí regulovat obsah, který je (v jeho webovém prostoru) prezentován.

Co jsem tím vším chtěl říci? Jen to, že Bednářovo tvrzení "Ale jaké podmínky si lze v takovém případě klást? V případě MSN Spaces se jedná o to, že deníček nebude vulgární. To je jistě chvályhodné, avšak na druhou stranu jde o velmi vážné porušení svobody slova." je nesmyslné.

Můžeme se bavit o nešťastné formě či o bezzubém opatření ze strany MS, ale nelze to nazývat „porušením svobody slova”, tím míň „vážným”. Nikdo přece dotyčnému nebrání založit si své stránky jinde ("stát se majitelem malého webového prostoru") a oblažovat svými vulgaritami lid obecný.

Pro ilustraci: Takové vypatlané ožralé hovado by z Bloguje letělo během několika dní. A neměl bych kvůli tomu žádné výčitky svědomí, i kdyby si všichni glosátoři zavařili klávesnice psaním o „svobodě slova”, o „cenzuře” nebo o „komunistických praktikách”!

(Což mi připomnělo — už dlouho jsem nedělal probírku na Bloguje, většinu sporných případů v poslední době jsem řešil „utajením” blogu...)