Možná to žádné podivuhodnosti ani nejsou. Jen se divím věcem, které ostatním připadají normální. Cukrářská hospoda, vycvičené domácí zvíře a premiérová legenda, to možná stojí za zaznamenání.

Ano. O víkendu jsem byl v západních Čechách. Hlavně v proslulém městečku Nová Role.

"Dobrý den, nevíte, kde bychom se mohli najíst?" ptáme se náhodně vybraného domorodce.
"Jo, běžte tady naproti, do cukrárny."
"Ale my nemáme chuť na sladké, chcem si dát večeři."
"Říkám do cukrárny, he he he..."

Nevím, jestli si z nás dělá legraci nebo ne. Ale hlad je silnější než pochybnosti a tak míříme do cukrárny. Vlezeme dovnitř, a... (bylo tak 21 hodin):

Klasická hospoda, u stolů plno, jídelní lístek, minutky, drůbeží, vepřové, bezmasé, polévky, pivo Krušovice světlé i tmavé, na stolech popelníky, pivní tácky jak se patří, prostě standardní restaurace. Vedle výčepu je klasický cukrárenský pult, taková ta prosklená vitrína, kde je vidět na všechny možné laskonky, větrníky, věnečky, indiánky a ostatní pamlsky.

Nevím jak vám, ale mě prostě kombinace cukrárny s hospodou nejde nějak dohromady. Nic proti této symbióze nemám. Jen jsem se s tím nikdy nesetkal. A ačkoliv je to hospoda, tak tam neprodávají cigarety. Zajímavé, ve městečku, kde bydlím já, je v cukrárně na náměstí mají. Pivo s dortíkem však jistě není k zahození, proti gustu žádný dišputát.

Jdu po Nové Roli, paní volá „Miluško, ke mě!” Teď možná kecám, třeba to nebyla Miluška, ale Mařenka nebo jiné jméno. Za stromem vidím pohyb zvířete. Trojbarevného. Aha, bígl, říkám si pro sebe, já, velký znalec psů.

Chyba lávky, je to kočka. A poslušná, na povel přibíhá k paničce a předpisově vedle pravé nohy kráčí k domovu. Pak že se kočky nedají vycvičit.

Tak to bylo Nová Role. A jelikož jsem disponoval dostatkem času, podíval jsem se třeba do...

Tak v tomhle městečku v místním kině promítají, a teď se podržte, premiéru legendárního satanského hororu.

Nevím jak vám, ale mě na pojmu "premiéra legendárního" čehokoliv něco nesedí. Pod pojmem Legendární si představuji něco proslulého, co znají celé generace čtenářů, diváků nebo posluchačů. Něco, o čem se vedou sáhodlouhé diskuse, něco, co má třeba i vlastní fanklub. Jak se ale může stát legendárním dílo, které má teprve premiéru? Kdyby třeba napsali „obnovená premiéra”, „premiéra díla tohoatoho natočeného podle legendární předlohy” nebo něco podobného...

No tak to jsou věci, které mě dokáží zaujmout. Zvláštní, že...