Viděli jste někdy film Brubaker? Vysílali ho u nás už za socialismu, a rádi, neboť pranýřoval podmínky ve věznicích v imperialistických Spojených Státech. Mě ale nezaujalo to pranýřování prohnilého kapitalistického vězeňství, ale zajímavý nápad, který se dá použít i jinde než zrovna v lapáku.

Jen ve stručnosti o co ve filmu šlo: do vězení přijede nová „várka” vězňů. Mezi nimi je jeden, který je budoucím ředitelem věznice, a aby zjistil co nejlépe, jak to v kriminále chodí, tak se nechá fiktivně zavřít.

Začátkem devadesátých let jsem se ocitl v takzvaném „výkonu základní vojenské služby”. Po týdnu jsem se bavil s kamarádem vojínem Papáčkem, který pronesl tu otázku, na kterou jsem myslel už šest dní. Tedy Kdy se zjistí, kdo z nás, záklaďáků, je ten skrytý poručík, který se mezi nás tajně dostal, aby zjistil, jestli všechno funguje jak má. Žádný armádní Brubaker se pochopitelně nikdy neobjevil.

Po mnoha letech jsem se bavil s kamarádem historikem, který byl na vojně ještě za tuhého socialismu. Když na to přišla řeč, pravil, že na to samé myslel také. A že kdyby on byl třeba mladým vojákem z povolání, snažil by se přesvědčit své nadřízené, aby ho někam mezi záklaďáky třeba na měsíc anonymně zařadili, aby poměry v ozbrojených silách viděl i odspoda.

Tahle myšlenka se mi velmi líbí. Dá se totiž aplikovat v mnoha oborech, zdaleka ne jenom ve věznicích nebo v armádě.

Pokud bych se například měl stát vedoucím nějakého provozu, určitě bych se snažil dělat tam nějakou dobu mezi „prostým lidem”, abych si mohl udělat obrázek, jak to tam chodí.

Nejde o ten známý princip „propracovat se do vedoucích pozic zdola”. V dnešní době se to může podařit málokdy a málokde, prostě na to není čas a lidi. Ale dosadit člověka na týden do provozu a pak ho jmenovat vedoucím, to by mohlo fungovat, nemyslíte?

Jsem zvědavý, jak se budou tvářit moji spolupracovníci, až se odBrubakeruji já! Čteš tenhle příspěvek, Big Bossi ???