Víte, jak poznáte optimistu a jak pesimistu? Dáte před ně sklenici, ve která je naplněná do poloviny. Optimista se bude radovat, že ještě půlka zbývá, pesimista bude nešťastný, že už je půlka vypitá. A takhle se dá hodnotit ledacos.

Opravdu nemám rád bilancování. To neznamená, že bych se nechtěl poučovat z chyb v minulosti. Pamatuji si toho ze své minulosti tolik, až je to možná na škodu. Ale bilancování je v mém pojetí něco jiného.

Ale k věci. A k tomu dvojímu možnému pohledu na cokoliv.

Kdyby se mě někdo teď zeptal, jaký byl pro mě rok 2004, odpověděl bych mu, že nic moc. Obzvlášť v posledním čtvrtletí se pokazilo co se dalo.

Kdyby mi někdo před rokem řekl, co mě v roce 2004 čeká, bral bych to všemi deseti. Jako celek — dobré i to horší.

Tomu se říká „nutnost správného úhlu pohledu”

A k letopočtu: nic to pro mě neznamená. 31. prosinec a 1. leden jsou pro mě čísla v kalendáři, se stejnou hodnotou jako jakékoliv jiné datum. Proto ode mě žádné zhodnocení roku 2004 nečekejte, pojem „kalendářní rok” má pro mě pouze informativní hodnotu. Žádnou mystiku v tom nehledám.

Nevidím žádný důvod, proč bych si měl o půlnoci 31. prosince připíjet sektem. Nepiji to po celý rok, tak proč by měl být konec prosince výjimkou? Stejně nechápu, proč bych měl někde juchat na povel. Veselit se na náměstí. Střílet různé dělobuchy a petardy — to je mi obzvlášť cizí. Nebo koukat na nějaké estrády v televizi. Moje televizní norma je tak hodina týdně, proč bych měl do bedny čučet 31. prosince, když tam navíc jdou samé ptákoviny, žádný poučný pořad. Ovšem pozor — nikomu jeho způsob slavení jakéhosi data neberu. Až na ty petardy a ohňostroje, to mi opravdu vadí.

Ale většina lidí o mě tvrdí, že se občas chovám... nestandardně.

Podle mých plánů června jsem měl být touto dobou už přes týden v jihovýchodní Asii. Chtěl jsem tam strávit druhou půlku prosince a celý leden. Člověk míní, okolnosti mění, z celé řady příčin, které jsem nemohl dost dobře ovlivnit, z toho sešlo. A teď nevím, jestli není dobře, že tam nejsem.

Ještě by to chtělo nějaké závěrečné moudro... ale nic mě nenapadá