Mám rád zelený čaj. Za zimních odpolední, kdy sedím u počítače a hraji třeba proti někomu, kdo si říká Fuji, zamby, Javaness nebo EzY. Ale nejen tehdy. Čaj mi pomáhá soustředit se. Nejsem však naprostý znalec, a tak položím na konci příspěvku jednu podstatnou otázku ohledně přípravy zeleného čaje. Snad někdo poradí.

Zelený čaj mi dělá dobře. Je ho mnoho druhů z mnoha lokalit. Čína, Vietnam, Japonsko, Tchaj-wan, tam všude se sklízí čaje, které mi chutnají.

Nepotrpím si na nějaké speciality a za vůbec nejlahodnější pití považuji japonskou Banchu. Zalévám ji vodou teplou tak 65 stupňů a nechávám louhovat jen půl minuty. Mám totiž rád, když jsou zelené čaje slabší. Připadá mi, že lépe vynikne jejich chuť. Třeba Bancha je sladká. Velice sladká.

Černým čajům jsem na chuť nepřišel. Ještě tak nějaký oolong, který se zalévá třeba pětkrát a každý nálev je jiný. To však není černý, ale polofermentovaný čaj. Třeba v případě tchajwanského Dung-Ti se jedná o skutečný požitek ve stylu „skvělý čaj pětkrát jinak”.

Ale Bancha naprosto dostačuje a když se jí přepiji, tak si pak třeba několik měsíců dávám Chun Mee, což je zase „jen” obyčejný čínský čaj.

A teď ta otázka. Má se při přípravě zeleného čaje nechat voda projít varem? Někteří tvrdí, že rozhodně ano, protože var z vody odstraní vzduch. Další tvrdí, že v žádném případě, že se voda nesmí začít vařit, protože var z ní odstraní vzduch.

Omlouvám se všem čajovým mistrům, že kladu takto banální otázku Doufám, že se dočkám odpovědi.

Když zkouším připravit čaj z vody převařené, chutná trochu jinak než z nepřevařené. Ani jeden bych si nedovedl označit za lepší nebo horší. Ale to je tím, že nejsem expertem.

Jsem však naprosto přesvědčen, že jen jeden způsob je správný.