Tenhle článek by neměl číst můj šéf, takže Big Bossi, alou pryč! Co to je vlastně „alou”? Proč se říká „alou pryč” a ne třeba „olou” nebo „elou” případně „ilou”? Tak na tohle tento příspěvek rozhodně neodpoví.

Asi jste se někdy sami setkali se situací, kdy vám nějaký člověk neseděl. To je obvyklé, každý má jinou povahu, každý se snáší s jinými lidmi. Co někomu vadí na jednou člověku, to mu může imponovat na jiném, lidská povaha je zkrátka složitá.

Přijali jsme novou kolegyni. Sedí vedle mě. Jak ta mi nesedí, to si ani neumíte představit.

Prostě mi ta holka fakt vadí. Nebudu rozebírat proč, nebylo by to objektivní, řeknu jen že její chování a jednání s lidmi je přesně to, co mi bylo vždycky odporné. Je to zkrátka arogantní kr***, pardon, nebudu se snižovat na její úroveň. Je prostě arogantní a má asi miliardu dalších špatných vlastností. Předpokládám, že ona si to samé myslí o mně

Pracuji 8 až 9 hodin denně. Směřuji k tomu, abych trávil v kanceláři za ten pracovní den tak 3 hodiny. A nebudu přece trávit tolik času s člověkem, kterého nesnáším!

Co s tím ale udělat? Donášet na ni a pomlouvat ji nebudu, to bych byl jako ona, takové metody jsou mi cizí.

Vyzkouším, nebo lépe uplatním, mnohem humánnější metodu. Metodu, o které jsem už psal. Začal jsem s tím v pondělí, a zdá se, že to nese první ovoce...

Prostě jsem se s ní přestal bavit. Ani se na ni nedívám, neoslovuji ji, nekomunikuji s ní verbálně ani neverbálně. Pouze ji ráno slušně pozdravím. A tím veškerá komunikace hasne. Ještě tak jsem večer ochoten pozdravit když odcházím domů.

Za poslední týden ta kolegyně viditelně znervozněla. Kdybych se na ni díval (to nemohu, porušil bych tím svou metodu psychického teroru) tak bych možná vysledoval i nějaké tiky a případy neúčelného a zkratového jednání. A když ji slyším mluvit do telefonu, je taková nejistá...

Dávám ji tak čtrnáct dní, pokud bude výjimečně odolná, tak měsíc.

Doufám, že mě za mé chování a můj příspěvek nebudete nějak odsuzovat. Prostě zkouším na velmi vhodném modelu, jak se zbavit lidí, kteří jen otravují práci druhým, kteří jsou přesvědčeni o své nenahraditelnosti a všem ostatním dávají na jevo svou ničím nepodloženou nadřazenost.

Podobnou metodu jsem nikdy nezkoušel, za těch mnoho let co pracuji jsem ji nepotřeboval uplatnit. Vždy jsem z každým kolegou vycházel. A že se jich za ta léta vystřídaly možná stovky.

A uznejte sami — není tato metoda mnohem citlivější a ohleduplnější, než se snažit zbavit se ji „standardně”? Když nic jiného, tak to beru jako experiment, na základě kterého pak budu moci položit někomu fundovanému dotaz.

P. S. komentáře typu „ta holka ti vadí protože je z Brna” si nechte pro sebe