Kde se berou peníze na stavbu domečků a bytečků? Kdopak je dává? A proč? To se nikdy nedozvíme, to ví každé malé dítě.

Občas se ukáže, že si někdo koupí něco, na co nemohl nikdy vydělat. Stává se to asi častěji, než prezentují média. A celkem mě to nezajímá, pokud nejde o někoho placeného ze státního rozpočtu.

Před lety si koupil nějaký pan Srba domeček za plno milionů, Na otázku, kde ty peníze vzal, odpověděl, že mu je dala maminka. Ta je měla schované v krabici pod postelí. Pozůstalost po manželovi, taková drobnost, kterou se ani nevyplatí nosit do banky. Jestli si dob5e pamatuji, tak to bylo asi třicet milionů korun. Chápu. Třicet milionů se normálně strká v krabici pod postel, já bych to nedělal jinak.

Ať si každý kupuje barák jaký chce. S pozemkem hektarovým, desetihektarovým, stohektarovým. S jednou, dvěma, deseti koupelnami. Přízemní, patrový, je mi to fuk. Jsem zásadně proti jakýmkoliv majetkovým přiznáním, pokud se nejedná o státního zaměstnance. Protože toho platím i já.

V roce 1999 si další státní zaměstnanec, jakýsi pan Gross, pořídil byteček. Plat měl pěkný, ministerský, proč si nezařídit útulné hnízdečko. Jenže opět nějaký rypák přišel na to, že platil zálohu tak vysokou, že by si na ni nemohl nikdy sám vydělat.

Tu pan Gross přispěchal s tvrzením, že mu půjčil movitý strýček.

Ten peníze vydělal prodejem domečku. Před rokem 1989 ale domečky nestály tolik, co dnes. A když byly rozestavěné, a ještě n2kde na Vysočině, tak to už vůbec. Ten miliónek a dvěstě tisíc si takhle strýček také vydělat nemohl.

Zase by mi to bylo jedno. Kdyby se nejednalo o premiéra, navíc předsedu strany čistých rukou

Kdyby pan Gross řekl, že byteček financovala i manželka, kterou založil nějaký kamarád z šoubyznysu, neřekl bych ani ň a ještě bych Standovi věřil, že to myslí upřímně.

Má tohle náš premiér zapotřebí? Lhát, mlžit, vykrucovat se? Asi ano, jinak by to přece nedělal.

Na co se přijde, až se bude pátrat po původu těch vypůjčených peněz? Kde se vzaly, kdo nám to poví? Nikdo, to ví přece každé malé dítě. Protože si stačí změnit pár slov ve známé říkánce:

Byl jeden domeček
v tom domečku stoleček.
Na stolečku mistička
v té mističce rybička.

Kde je ta rybička?
Kočka ji snědla.
Kde je ta kočka?
V lesy zaběhla.
Kde jsou ty lesy?
Na prach shořely.
Kde je ten prach?
Voda ho vzala.
Kde je ta voda?
Voli ji vypili.
Kde jsou ti voli?
Páni je snědli.
Kde jsou ti páni?
Na hřbitově zakopáni.

A takhle to bylo, je a bude, co svět světem stál, stojí a bude stát.

Lidová říkadla v sobě nesou větší moudrost, než bychom se někdy nadáli.