Vypadá to, že nám cvičitelka vyměnila psa... A taky manželku.

Naše pesa absolvovala intenzivní šestitýdenní výcvik. Jeho účelem bylo naučit psa trochu víc poslouchat a zjistit, jak na něj. No a naše „dovolená” spočívala v tom, že cvičitelka učila nás, jak se psem zacházet... Což bylo fajn, my teď alespoň víme, jaká je naše pesa osobnost ("hérečka..."), co používá za „triky” a jak se jim bránit. Teď jen důsledně všechno dodržovat...

Teda až na jednu věc. Ta se mi moc nezamlouvá.

Ona totiž cvičitelka povídala, že je potřeba psa ovládat, motivovat, kárat i chválit hlasem. Lépe řečeno modulací hlasu. Jsem zvyklý na leccos, ale když jsem slyšel poprvé v praxi „modulovanou pochvalu”, zdálo se mi to někde na pomezí silného afektu a Viktorky von Splav. Jenže pes na to, bohužel, slyší...

A manželka se to naučila.

A důsledně to dodržuje.

V prostém a radostném výkřiku "No ta je hodná, ta je šikulka" dokáže (manželka) dvakrát vystoupat hlasem a opět klesnout v rozsahu zhruba dvou oktáv. Pro psa skvělé, pro manželství k nepřežití... Ale co — zvyknul jsem si na jihočeštinu, zvyknu si i na psozpěvy!

Ale to je jediná vada na kráse psího výcviku... Jinak jsou jen samá pozitiva a sociální jistoty: Pes neprudí, u nohy chodí a do postele se nesápe. A hlavně my víme jak na to (a když nebudeme vědět, tak víme, koho se zeptat)! Díky!

V dalším článku popíšu další příjemné zážitky z dovolené, a to návštěvy restaurací. Dám vám tipy na pár dobrých restaurací a jeden výborný penzion kousíček od Ostravy. Máte se nač těšit!

PS: A při té příležitosti se zeptám: Není tu někdo z ČB, nejlépe s labradorem, kdo by chtěl s námi občas jít venčit? Ať má pesa nějakýho kamaráda... Nebo si, nedejbože, budeme muset pořídit dalšího psa!