aneb No, trošku jsem musel zabrat

Přišel předevčírem kolega, celý zoufalý a nešťastný — že přidal do svého PC vypalovačku a od té chvíle mu přestalo fungovat. A jestli bychom se jako na to nějak nepodívali.

Tak jsme se na to podívali. PC do sítě, zapnout, nic. Ani větráky se neroztočily. Odpojili jsme vypalovačku — nic. Odpojili jsme všechny disky — nic! Dali jsme zdroj do jiného PC — fungoval. Když jsme se hotovili zkoumat, jestli je to tedy procesorem nebo deskou, tak se kolega podíval na desku zblízka a položil fatální otázku:

Hele, Dane, neprohazoval jsi ten šuplík?

No, prohazoval... Musel jsem ho dát níž...

A šel ti tam zastrčit?

Šel... Musel jsem trošku zabrat, ale šel...

Když jsme šuplík vytáhli, tak se motherboard zvednul o nějaké tři milimetry a ukázal se rozsah škod... Kolega „trošku zabral” a hranou šuplíku oholil SMD součástky na ploše nějakých pěti centimetrů čtverečních. Viz foto:




Myslím, že se rčení musel jsem trochu zabrat zapíše do interního seznamu pamětihodných hlášek a hned za ni se zapíše jeho marné volání: „Tak to zkuste teď, třeba tam ty součástky byly navíc a nejsou potřeba...”



Den nato jsme jeli zapojovat firewall a router na jistý úřad, kde internetovou konektivitu zajišťovala jakási místní wifistická firma. Pominu zmatky v komunikaci ("Dostaneme pevnou IP?" „Myslíte veřejnou?” „Ne, myslím pevnou v rámci vaší sítě...” „No, veřejná adresa tam není, takže na to zvenčí neuvidíte.” „Ale já se ptám na pevnou v rámci vaší sítě, na vnitřní...” atd.), pominu i to, že jsme se jim půl dne nedovolali...

Obcházeli jsme barák a kolega říká: „To by mě zajímalo, kam dali tu WiFi anténu...” Koukali jsme, koukali a po krátkém zkoumání jsme anténu skutečně objevili. Přimontovanou na jímači bleskosvodu.




Tak jsem zvědav na první bouřku... Možná by si mohli dát jako slogan Bleskové připojení k internetu!