Je na čase splatit jeden z dluhů vůči čtenářstvu, a popsat návštěvu u čínského mága, pana Menga.

Jen pro připomenutí. Počátkem července minulého roku mi začala znepříjemňovat život skutečnost, se kterou jsem se do té doby nesetkal. Totiž podivná, leč velmi intenzivní bolest zad. Pýcha předchází pád, a já si uvědomil, kolikrát jsem se do té doby holedbal svým dokonalým zdravím.

Začal jsem hledat způsob, jak se této velmi nepříjemné bolesti zbavit.

Jakési doporučení mě nakonec dovedlo k panu Mengovi, čínskému masérovi a znalci elektroakupresury. Slyšte (vlastně vizte) jak návštěva probíhala.

Celé se to odehrává koncem srpna minulého roku, ale to není vůbec důležité.

Nejprve jsem se u pana Menga objednal. To bylo v pondělí. A ve čtvrtek jsem dorazil na terapii.

Pan Meng je člověk uctivého chování, menší postavy. Neustále se drobně uklání, říká „prosim” a mluví potichu.

"Tudy, prosim, tady si odložit, prosim, tady si lehnout, prosim."

Pan Meng zkoumá mou tělesnou konstituci, ptá se na potíže, masíruje. Vše v pořádku, aspoň zdánlivě. Když tu náhle masáž na chvíli přestane a já slyším nějaké podezřelé zvuky. Nepřikládám jim význam, když tu najednou...

Ááááúúúgrr co to hergot bylo?

"Vy ležet klidně. Já muset to udělat."

Tak. A začínám chápat, jak se z kohokoliv dá vyrazit přiznání k čemukoliv. Já nemám rád elektřinu a pan Meng je odborníkem přes elektroakupresuru. To není dobrá kombinace. Moje představy jsou asi následující:

"Jméno!"
"Jsem doktor Horák"
"Nelži, Fučíku!"

bzzz bzz bzzz, elektrody se žhaví, pojistky nestíhají...

"Jméno"
"Fuč... Horák"

bzz bzz bzz

"Ano, ano, Fučík, přiznávám všechno!"

No dobrá, tak strašné to zase nebylo.

"Vydržet! Ještě já tady..." bzz bzz bzz „...a tady, ještě vydržet!” bzz bzz bzz...

Nakonec se to „vydržet” protáhlo asi na 20 minut.

Nicméně elektroakupresura mi nepomohla. Pan Meng vyléčí ledacos, několik beznadějných případů údajně vrátil z invalidního vozíku do normálního života, ale na má záda je krátký. A také to uznává.

"Vy muset rentgen jít se záda. Jinak já nevím."

Za pár dní jdu na rentgen, a tím odstartuji takový sled událostí, že se nestačím divit. Říká se tomu synergický efekt. Také je to přesně popsané v Murphyho zákonech. Hroutí se všechno, v nemocnici zjišťují, že záda jsou podružným problémem proto tomu opravdovému průšvihu, do toho mi bývalý zaměstnavatel nezaplatí dvě výplaty, nemohu jet do Brna, kam jsem se těšil jako děcko do Dyznylendu, ba ještě více, a další a další a další... K Mengovi mě už nikdo nikdy nedostane.

Tak abyste to správně pochopili: myslím si, že každý umí něco. I pan Meng. Opravdu jsem o něm slyšel mnoho chvály, různá nervová onemocnění prý léčí bravurně. Ale nikdo není všeumělem. A ke cti pana Menga musím napsat, že on nikdy nic takového, jako že vyléčí všechno, netvrdil. Tomu jsem uvěřil já, ve chvíli, ve které se tonoucí stébla chytá. Ale ani v tom přísloví není řečeno, že to stéblo vydrží... Nevydrželo.

Pokud si někdo myslíte, že by vám prospěl aterapie u pana Menga, klidně se podělím o kontakt. Pokud vás ale bolí záda, třikrát si to rozmyslete.

Myslím, že každou návštěvu u někoho, kdo se zabývá „alternativní” léčbou byste měli konzultovat se zkušeným lékařem. Pokud váš doktor není zabedněný, jistě vám dobře poradí. Já to neudělal a byla to velká chyba.