Sedíte doma v teple, jste najedení, šťouráte se v nose nebo bezcílně bloumáte po webu a nic vám nechybí... jen nějaké to vzrušení... Co s tím?

Přesně pro takové chvíle je vhodná společenská hra „na spravedlivého ikonoklasta” (někdy se nazývá též „Naser si svého fanouška”).

Jak se taková hra hraje? Je to prosté...

Nejprve si musíme najít web, kde se vyskytují skalní příznivci (dále jen „fanoušci”) čehokoliv, co je nám ukradené: Leteckých modelů 1:72, panenky Barbie, autotuningů, seriálu StarTrek, předmanželské sexuální zdrženlivosti či nějaké politické strany, zkrátka něčeho, co lze vášnivě obhajovat. Nejdůležitějším předpokladem je ovšem existence diskusních fór na onom webu.

Vybereme si tedy nějaký takový web — třeba web nadšených fanoušků zpěvačky Pink — a zahájíme hru výkopem. Přidáme pod nějakou vymyšlenou přezdívkou komentář, kterým pohaníme to, co fanoušci obdivují... Třeba: "Pink je hrozná bréca, která ani neumí zpívat, obléká se jako strašidlo a její pohyby vypadají jako když se utrhne kráčející rypadlo!"

No a teď zbývá počkat několik minut, hodin či dní, podle návštěvnosti webu. Během té doby se objeví několik komentářů od zapálených Pinkovců, kteří nám budou spílat těmi nejhoršími nadávkami. Když se dosytosti všem komentářům zasmějeme, tak přilijeme olej do ohně tím, že přidáme komentář, ve kterém všechny blahosklonně oslovíme a oznámíme jim, že jsou směšní — nejlépe stylem: "Ale ale, drahouškové, vám stačí jeden objektivní komentář, který Pink nevychvaluje, a vy se hned takhle naježíte a prstíky si o klávesnici můžete ulámat..." A jedeme druhé kolo zoufalých fanouškovkých výkřiků a královsky se nad nimi bavíme.

Občas je dobré fanoušky popíchnout nějakým komentářem. Třeba o tom, že jim chceme pouze sdělit jiný názor, ale oni jsou natolik netolerantní, že jiný názor nesnesou (lze přihodit i něco o potlačování svobody slova a nedemokratických praktikách). Šup, další várka rozhořčení...

Pokud se najde nějaký rozumný fanoušek, který bude chtít diskutovat a upozorní nás, že jsme na stránkách fanoušků Pink a proto tedy musíme počítat s tím, že pícháme do vosího hnízda, je třeba ho utřít. Univerzální stírací odpověď je: "Mohu chodit kam chci a psát tam co chci. S tím přeci musíte počítat. Pokud se vám to nemíbí, tak si to zaheslujte — odpovídalo by to vaší nedemokratické úrovni!"

Stále je potřeba v komentářích udržovat linii: "Já mám jiný názor, na to mám právo a mám právo ho zveřejnit! Vy ale jiný názor nesnesete, jste ubozí, malí, nesnášenliví, nedemokratičtí a omezení." Možno přidat i traktát na téma "Svoboda slova a názoru vs. fanoušci zpěvačky Pink", popř. provokativní dotaz: "To sem mohou přispívat jen ti co Pink chválí?" s dramatickou douškou: "Tak přeji hodně štěstí. Jen se tu hezky vzájemně plácejte po ramenou, jak je Pink dobrá... Ale TAM VENKU je opravdový svět, o kterém nic nevíte!"

Vulgární vzkazy jsou kontraproduktivní — pokud hráč přidá vulgární vzkaz, je vzápětí odhalen jako provokatér nebo hulvát, na kterého se nereaguje. Jenže my chceme, aby na nás fanoušci reagovali — a pokud možno co nejvztekleji... Proto je třeba být neustále nad věcí, dokazovat to všem ostatním diskutujícím a zároveň jim ukazovat na četných příkladech jejich netoleranci a neschopnost srovnat se s jiným názorem.

V dalších stádiích hry totiž o samotném předmětu fandovství už nemusí padnout ani slovo, stačí komentovat jen obsah nebo formu diskuse samotné — například průběžně kritizovat její nedemokratičnost či omezenost diskutujících, kteří "snesou jen tu svou pravdu" a "prskají, když má někdo jiný názor". Což je, jak známo, vlastnost nevhodná pro život (a to jim taky můžeme napsat).

V této hře je možno pokračovat, dokud nás to neomrzí nebo dokud nám nezablokují přístup dle IP (v takové chvíli je dobré přihlásit se z jiné adresy a vložit komentář: "Ubožáci, chcete zakázat přístup a ani to neumíte!")

Pokud správce webu diskusi zahesluje, připisujeme si pět bodů. Pokud je web zrušen, je to za deset bodů. A pokud se na titulní stránce objeví srdceryvný článek o "útocích v poslední době", připisujeme si bonus 20%.

Diskvalifikováni jsme tehdy, když to psychicky neuneseme a přiznáme, že je nám Pink ukradená a přišli jsme jen prudit.

A na závěr: Nebojte se! Vždyť internet je přeci anonymní!


Že je to blbá a ubohá hra? No — je... Ale přesto ji spousta lidí hraje...